Podpis pro zesílení je postup veřejné správy (zejména ve Francii ), který se používá k ověření kopie správního aktu (nejčastěji vyhlášky nebo nařízení). Ve veřejném právu tedy výsledné zesílení označuje ověřenou kopii správního aktu („podobnost s vyhovující zásilkou vyhotovenou notáři v oblasti soukromého práva“). Příjemci zesílení se někdy říká zesílení (nezaměňovat s zesílením, které je výsledkem zesilujícího aktu, tj . Dodatku k předchozímu právnímu aktu, jako je stanovisko nebo doplňkové memorandum).
Zlepšení správního práva není synonymem pro kopii, duplikát nebo ověřenou věrnou kopii.
Ověřená věrná kopie umožňuje ověřit přesnou reprodukci kopie z originálu, aniž by osvědčovala pravost originálu (což může být velmi dobře padělek).
Z latinského ampliatio („zvýšení“) zde ve smyslu zvýšení právní síly kopie, která by při její absenci žádnou neměla.
Amplifikace (podpis „pro amplifikaci“) vznikla z nemožnosti pořídit podepsané kopie úředního dokumentu v době, kdy neexistovala fotokopie. Orgán podepsal původní dokument, který si uchovala správa. Tento originál byl zkopírován ručně a později napsán tolikrát, kolikrát bylo potřeba, někdy i dlouho poté, co autor již nebyl ve funkci.
Na kopii chyběl podpis původního autora, ale byla označena jako „podepsaná“ před jménem autora původního aktu. Bez podpisu autora by to nebylo možné ověřit jako pravdivé. Agent správy, který přistoupil k oznámení o kopii zákona, poté podepsal kopii „pro zvětšení“. Tím byla ověřena kopie ověřením, že původní dokument nesl tento podpis.
Je proto normální a legální, že doplnění nezahrnuje podpis autora původního dokumentu.
Na počátku XIX . Století a do vynálezu fotokopie však byly uhlíkové kopie, které obsahovaly přenos podpisu autora, předmětem zesílení. Totéž platí pro první fotokopie, které se objevovaly postupně v 60. letech 20. století. Od jejich používání se pak víceméně rychle upustilo.
Díky technické možnosti fotografické reprodukce dokumentů (fotokopírování, digitalizace) je praxe zesílení do značné míry zastaralá, což již není užitečné, pokud je podpis autora reprodukován ve spolehlivé kopii. Tím spíše, že správa není povinna oznámit originál, a pokud oznámí podepsanou kopii, není povinna jej potvrdit jako pravdivý.
Zvětšení však zůstává nezbytné, kdykoli kopie doručeného nebo oznámeného dokumentu neobsahuje podpis jeho autora. Zesílení je stále nutné, zejména v oznámení výpisu kolektivní vyhlášky jedné z dotčených osob, což potvrzuje autentičnost tohoto nepodepsaného výpisu autorem ve vztahu k plně podepsanému aktu (například povýšení úředníků nebo naturalizace).
V poslední době došlo k obnovení zájmu jakožto zákonného prostředku k systematické anonymizaci autorů správních rozhodnutí vydávaných ve věcech terorismu. V tomto případě se na zesílení neobjeví příjmení, jméno a pozice podepsaného.
Jelikož se jedná o certifikát pravosti, kompetence podepisovat amplifikace nevyplývá z delegování podpisu. V důsledku toho nemá otázka chybějícího oprávnění podepsat „pro zesílení“ žádný dopad na postup.
Vzorec pro zesílení je jednoduchý. Osoba, která ověří nepodepsanou kopii, připojí své křestní jméno a příjmení, funkci a titul a také svůj podpis, kterému předchází slova „pro doplnění“. Není třeba přidávat „ověřeno pravdivé k originálu“, protože zesílení již autentizuje akt.
Zesílení má stejnou právní hodnotu jako originál. V případě sporu je však autentický pouze originál, který musí být předložen.
Prodloužení nebo jeho absence nemá žádný dopad na právní platnost původního aktu.