Nová sardinská literární vlna

New sardinský Literární Wave je sbírka literárních děl napsaných několika sardinských autorů od 1980 až po současnost.

Příběh

Sardinský Literární jaro je jméno často používán se odkazovat na literární díla mnoha současných Sardinii autorů, počínaje kolem počátku osmdesátých let na XX th  století. Obvykle jsou popisovány jako hnutí tvořené autory románů a jiných textů (a často kinematografie, divadla a jiných uměleckých produkcí), kteří často sdílejí konstanty témat, žánrů a stylu, stejně jako mají zejména Sardinii jako místo vyprávění. Říká se, že tato díla také tvoří určitý druh fikce s charakteristikami odvozenými hlavně, ale ne výlučně, z kontextu a historie Sardinie.

Dnes je nová sardinská literatura obecně považována za jednu z nejpozoruhodnějších regionálních literatur v italštině, ale někdy je také psána v menšinových jazycích na ostrově, tj. V sardinštině a dalších jazykových variantách Sardinie: Korsičan-Gallurais, Katalánština z Alghera a Janovo-Tabarquin z Carloforte ).

Kvalifikace „jara“ nebo „nové vlny“ je dána kvalitou, kvantitou a mezinárodním úspěchem několika z těchto děl přeložených do mnoha jazyků.

Novou sardinskou literární vlnu zahájilo podle sdíleného názoru trio, které vytvořili Giulio Angioni , Sergio Atzeni a Salvatore Mannuzzu . Poté pokračovali autoři jako Marcello Fois , Salvatore Niffoi , Alberto Capitta , Giorgio Todde , Michela Murgia , Flavio Soriga , Milena Agus , Francesco Abate a mnoho dalších, včetně trojice dětských spisovatelů: Bianca Pitzorno , Bruno Tognolini a Alberto Melis .

Nová sardinská vlna je také považována za současný důsledek literární produkce několika významných osobností, jako je Grazia Deledda , Nobelova cena za literaturu v roce 1926, Emilio Lussu , Giuseppe Dessì , Gavino Ledda , Salvatore Satta a dalších.

Poznámky a odkazy

  1. Goffredo Fofi , Sardegna, che Nová vlna! , Panorama, listopad 2003 [1]
  2. Maggiori a Marongiu o osvobození
  3. Například manažeři Salvatore Mereu , Gianfranco Cabiddu a Enrico Pau .
  4. To je případ umělců jako Maria Lai a Pinuccio Sciola a hudebníka Paola Fresu
  5. S. Paulis, La costruzione dell'identità. Per un'analisi antropologica della narrativa in Sardegna fra '800 e' 900 , Sassari, EdeS, 2006
  6. George Steiner, Tisíc let samoty: na Salvatore Satta, v G. Steiner, At the New Yorker , New York, New Directions, 2009
  7. Carlo Dionisotti, Geografia e storia della letteratura italiana , Torino, Einaudi, 1999
  8. F. Toso, La Sardegna che non parla sardo , Cagliari, CUEC, University Press, 2012
  9. S. Tola, La letteratura in lingua sarda. Testi, autori, vicende , Cagliari, CUEC, 2006).
  10. Francesco Bruni, L'Italiano nelle regioni , Turín, UTET, 1997
  11. „  Nové pohledy na italský jazyk a kulturu | Hugvísindastofnun  ” , Hugvis.hi.is (přístup 29. srpna 2013 )
  12. Sardinská (literární) nová vlna je nejběžnější definicí: [2]
  13. Rozhovor s Marcellem Foisem (Stefano Palombari), L'Italie v Paříži, 24. října 2008 .
  14. [3]
  15. Michela Murgia je poslední román , Accabadora (Einaudi 2010, vítěz populárního Premio Campiello 2010) má za sebou třicet překladů: [4]
  16. Giulio Angioni, Cartas de logu: scrittori sardi allo specchio , Cagliari, CUEC 2007
  17. "  Scrittori in Ascolto - Presentazione di" Snuff o arte di morire "  " , CriticaLetteraria,7. března 2001(zpřístupněno 29. srpna 2013 )
  18. (it) Fabrizio Ottaviani - Pá 09/14/2007 - 03:09, „  E la Sardegna difende la propria nouvelle vague  “ , IlGiornale.it,14. září 2007(zpřístupněno 29. srpna 2013 )
  19. Milena Agus byla uvedena na trh ve Francii a jinde během vydání jejího románu Mal de pierre ( Liana Levi , Paříž, 2007): [5] .
  20. Birgit Wagner, Sardinie, Insel im Dialog. Text, Diskurse, Filme , Tübingen, Francke Verlag, 2008
  21. Giulio Ferroni, Storia della letteratura italiana , Milano, Mondadori, 2006

Zdroje

Podívejte se také

Související články

externí odkazy