Proces vytváření a přenosu informací
Obr. 1
Vezměme si případ dvou lidí, „A“ a „B“. Každý z nich má své vlastní a soukromé znalosti, to znamená, že ten druhý nemá; „Existuje“ znalost, která je rozptýlena mezi „A“ a „B“ v tom smyslu, že „A“ má část a „B“ druhou. Předpokládejme, že informace, které „A“ má, je, že chce dosáhnout něčeho „X“ (představovaného glóbusem na hlavě obsahujícím „X“). Případ „B“ je podobný, pouze cíl je jiný, v tomto případě „Y“ (představovaný glóbusem na hlavě obsahujícím „Y“).
K dosažení svého cíle potřebuje „A“ „R“, které nemá k dispozici, a „A“ neví, kde a jak jej získat. Současně „B“, které je jinde, tvrdí, že dosáhne svého velmi odlišného cíle (cíl „Y“), kterému věnuje veškeré své úsilí. Má k dispozici velké množství zdroje „R“, který nepovažuje za užitečný nebo k dosažení svého cíle.
Obr. 2
Třetí osoba, „C“, zjistí nedostatek koordinace, vstoupí do „A“ a „B“ a vnímá vítěznou příležitost (představovanou žárovkou na hlavě). Tato osoba „C“ se spojí s „B“ a nabídne mu, že mu koupí tento zdroj „R“, který nepoužívá pro 2 peněžní jednotky. Jakmile je výměna provedena, „C“ se spojí s „A“ a nabídne mu, aby prodal zdroj, který potřebuje k dosažení jeho cíle „X“ za 3 peněžní jednotky.
V důsledku působení „C“, tedy podnikatelské funkce, nastávají tři transcendentní efekty: zaprvé se vytvoří nová informace, která dříve neexistovala; zadruhé, tyto informace byly přenášeny na celém trhu; a zatřetí se dotčené hospodářské subjekty naučily jednat ve vzájemném vztahu.
|