Atomová fyzika je vědní disciplína, která zkoumá vlastnosti atomů. Atom je nejmenší částice prvků, a sestává hlavně z protonů, neutronů a elektronů. Tyto částice jsou zase dále rozděleny na kvantové částice, jako jsou například kvarky a leptony. Atomová fyzika zahrnuje studium vlastností a chování atomů při různých teplotách, tlacích, rychlostech a v různých elektrických a magnetických polích. Tato věda má důležitou úlohu v oblastech jako jsou například průmyslová výroba, lékařství a geologie.
Elektronový obal je nejvíce vzdálená část atomu, a sestává z elektronových orbitalů. Tyto orbitaly jsou oblasti v okolí jádra, kde se elektrony vyskytují s největší pravděpodobností. Existuje mnoho různých elektronových orbitalů, každý s charakteristickým tvarem a energií. Elektronový obal určuje vlastnosti atomu. Atomy s plnými vrstvami elektronů jsou mnohem stabilnější než atomy s neplnými vrstvami. To znamená, že atomy se snahou vyplnit své elektronové orbitaly, aby dosáhly stabilního stavu.
Jádro atomu se skládá hlavně z protonů a neutronů. Tyto částice jsou vázány dohromady v silném jádře. Jádro má kladný náboj kvůli protonům, a neutra na náboj kvůli neutrony. Počet protonů v jádře určuje prvek. Například, atomy se 6 protony jsou vždy uhlík. Počet neutronů může být různý a nazývá se izotop.
Velikost atomu se může měnit v závislosti na této kombinaci protonů, neutronů a elektronů. Atomy se zvětšují, když získávají elektrony, a zmenšují se, když ztrácejí elektrony. Zvláštním případem poplatkového důvodů, kdy je dán konkrétní počet elektronů, může být velikost atomu změněna pouze změnou počtu protonů (a tedy toho, jaký prvek atom představuje).
Historie atomové fyziky sahá až do starého Řecka, kde byly představeny první myšlenky o atomu. Avšak moderní atomová fyzika se začala rozvíjet až v 19. století, kdy byly objeveny elektrické náboje a elektromagnetismus. V roce 1897 J.J. Thomson objevil elektron a ukázal, že atom obsahuje kromě atomového jádra i záporné částice v podobě elektronů. Ernest Rutherford v roce 1911 objevil atomové jádro a ukázal, že se skládá zneutrálních neutronů a kladně nabitých protonů. Od té doby se atomová fyzika stala jednou z nejdůležitějších oblastí vědeckého výzkumu.
Atomová fyzika má dnes široké spektrum aplikací. V nukleární energetice se využívají částice, kdy se řídí jaderné reakce, což vedlo k vývoji nových zdrojů energie. V medicíně se využívají radioaktivní izotopy pro diagnostické účely, například jako radiofarmakon. Tyto izotopy mohou být umístěny v těle pacienta a sledovány pomocí speciálních detektorů. Jsou také využívány v terapeutických aplikacích, jako je radioterapie. V průmyslu se atomová fyzika používá jako prostředek pro detekci a analýzu materiálů. Metoda se nazývá neutronová aktivace analýze, a umožňuje detekovat i velmi malé množství látek.
Atomová fyzika je klíčovou disciplínou v moderní vědě. Zahrnuje studium vlastností atomů a interakce mezi nimi. Struktura atomu a jeho vlastnosti jsou důležité, protože ovlivňují chování atomů v různých podmínkách. Historie atomové fyziky sahá až do starého Řecka, a dnes nalezneme její aplikace v mnoha oblastech, včetně medicíny, průmyslu a technologie. Atomová fyzika je tedy klíčovým bodem pro další vědecký vývoj.