Ekofeminismus v literatuře

Ekofeminismus v literatuře

Ekofeminismus je teoretický i praktický směr, který se snaží propojit dva velmi důležité aspekty současného světa – ochranu životního prostředí a boj proti diskriminaci a sociální nespravedlnosti. Tento směr se neomezuje pouze na oblast environmentálních a genderových otázek, ale bere v úvahu i další faktory, jako jsou rasová a ekonomická nerovnost, náboženství a kulturu.

Historie ekofeminismu

Ekofeminismus se objevil v 70. letech minulého století v reakci na to, jak se feministické hnutí začalo soustřeďovat na genderové otázky a zapomínat na environmentální aspekty. S tím, jak se člověk čím dál víc vzdaloval od přírody a začal ji vnímat jako zdroj, který si může kdykoliv přivlastnit a ničit, se objevila potřeba zaměřit se na ochranu životního prostředí z feministického pohledu.

Greenpeace a jiné organizace, které bojují za ochranu přírody, byly většinou pod vedením mužů a představitelky ženského hnutí si uvědomily, že když se nezaměříme na ochranu životního prostředí, jsou to ženy a děti, kteří nejvíce trpí.

Ekofeminismus má jasnou historii v USA, kde se hojně vyskytovaly experimenty s chemickými látkami, pesticidy a jinými potenciálně nebezpečnými výrobky, které vyvolávaly otravy a následné hormonální změny u mnoha lidí. Ženské hnutí si uvědomily, že používání těchto látek mělo postihnout i následné generace a začalo se výrazněji zasazovat o ochranu životního prostředí.

Díky svému širokému záběru působí ekofeminismus i v oblasti literatury. Řada autorů a autorek se v tomto směru zaměřuje na to, jak může literatura pomoci ve snaze zlepšit stav životního prostředí a bojovat proti nerovnosti a diskriminaci ve společnosti.

První autorkou, která začala v tomto směru psát, byla Carolyn Merchant, autorka knihy The Death of Nature. Tato kniha popisuje, jak zapomenutí na ochranu přírody a její proměnu na zdroj zisku vedou k zániku nejen přírody, ale i společnosti jako celku. Merchant zároveň popisuje, jak se na tomto procesu podílelo potlačování ženských věd a znalostí z oblasti biologie a přírodních věd vůbec.

Dalšími významnými autory jsou například Donna Haraway, autorka knihy Situated Knowledges: The Science Question in Feminism and the Privilege of Partial Perspective, nebo Val Plumwood, která ve svých knihách Environment, Philosophy, and Feminism a Feminism and the Mastery of Nature popisuje vztah mezi lidmi a přírodou a to, jakou roli hraje genderová, rasová a jiná nerovnost v tomto vztahu.

Ekofeminismus v praxi

Ekofeministické myšlenky mají jistě své místo v teoretické oblasti, ale můžeme je přenášet i do praktického života. Jedním z ekofeministických projektů je třeba tvorba zahrádek ve městech či práce se starými odrůdami zeleniny a ovoce, které jsou méně náchylné k onemocněním než ty moderní. Tyto zahrádky nejenže pomáhají udržet a zlepšovat biodiverzitu v městském prostředí, ale také umožňují lidem získat vlastní zkušenosti se zemědělstvím a zároveň podporují místní komunitu.

Dalším projektem, který se snaží propojit ekologii a feminismus, je třeba tvorba ekologických domů. Takové domy by měly být navrženy tak, aby byly co možná nejvíce šetrné k životnímu prostředí a zároveň by v nich bylo zajištěno co nejvíce komfortu pro obyvatele. Tyto domy by měly být také co nejvíce přizpůsobeny ženám, například tím, že se bude dbát na dostatečné množství úložného prostoru, kde by mohly být uloženy potraviny a domácí potřeby.

Významnou roli mohou hrát i nákupní návyky lidí. Ekofeministé zdůrazňují, že je třeba nakupovat udržitelně a nabízet spotřebitelům pouze výrobky, které jsou přátelské k životnímu prostředí a nevysázejí peníze z místních komunit. To znamená dávat přednost lokálním produktům v místo dovážených, nakupovat pouze v obchodech, kde jsou dodržovány pracovní a lidské práva a nakupovat pouze výrobky, které nejsou baleny v nadměrném množství plastu nebo jiných neudržitelných materiálů.

Závěr

Ekofeminismus je důležitý směr, který se snaží propojit dvě důležité oblasti – ochranu životního prostředí a boj proti diskriminaci a nerovnosti ve společnosti. V literatuře najdeme řadu autorů, kteří se tímto tématem zabývají a snaží se poukázat na to, jak je potřebné zaměřit se nejen na genderové otázky, ale i na ty environmentální.

V praxi se ekofeminismus může projevovat například tvorbou zahrádek ve městech, vytvářením ekologických domů nebo volbou udržitelných produktů při nákupu. Všechny tyto aktivity mají jeden společný cíl – udržet přírodu v dobrém stavu pro nás, ale i pro naše potomky.