Akce na posílení klimatu odpovídá výrazu přijatému Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu (UNFCCC) k označení článku 6 původního textu Úmluvy (1992) zaměřeného na šest prioritních oblastí: vzdělávání, odborná příprava, veřejné povědomí, účast veřejnosti , přístup veřejnosti k informacím a mezinárodní spolupráce v těchto otázkách.
Akce na posílení klimatu Vyzývá vlády, aby vypracovaly a prováděly vzdělávací a osvětové programy, školily vědecké, technické a řídící pracovníky, podporovaly přístup k informacím o změnách klimatu a jejich dopadech a podporovaly účast veřejnosti při zvažování těchto otázek. Kromě toho vyzývá země, aby tento proces podporovaly prostřednictvím své spolupráce tím, že přispějí k výměně osvědčených postupů a získaných zkušeností a také k posílení vnitrostátních institucí. Tato široká škála činností je ohraničena konkrétními cíli, které jsou společně považovány za zásadní pro účinné provádění adaptačních a zmírňujících opatření v oblasti změny klimatu a pro dosažení konečného cíle Úmluvy.
Tento společný cíl je zakotven v článku 6 Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) týkající se vzdělávání, odborné přípravy, veřejného povědomí, přístupu veřejnosti k informacím, účasti veřejnosti a mezinárodní spolupráce (běžně označované jako „akce na posílení klimatu“) - ACE), jakož i článek 10 Kjótského protokolu a článek 12 Pařížské dohody.
Článek 6 je nedílnou součástí úmluvy od 9. května 1992, kdy byl text přijat. Význam mezinárodní spolupráce pro provádění článku 6 byl zdůrazněn v čl. 10 písm. E) Kjótského protokolu přijatého v roce 1997.
Na zasedání v Dillí v roce 2002 přijala jedenáctá konference smluvních stran (COP 11) „pracovní program v Dillí“ (2002–2007), jehož cílem je poskytnout pružný rámec pro akce vedené jednotlivými zeměmi podle článku 6, který reaguje na konkrétní potřebám a situacím stran a odpovídá jejich národním prioritám a iniciativám.
Na Bali se v roce 2007 COP 13 rozhodla přijmout pozměněný pracovní program v Dillí a prodloužit jeho trvání o pět let (2007–2012) a požádala sekretariát úmluvy, aby v rámci přezkumu pracovního programu uspořádal subregionální workshopy sdílet poučení a osvědčené postupy. Semináře se konaly v Evropě (2009), Asii a Tichomoří (2009), Malých ostrovních rozvojových státech (2010), Africe (2010) a také v Latinské Americe a Karibiku (2010).
Provedení těchto šesti prvků se ukázalo jako klíčový faktor pro pochopení složitých výzev, které změna klimatu představuje, a pro pomoc při jejich řešení. Význam opatření pro posílení klimatu je ilustrován v dalších mezinárodních nástrojích, jako jsou cíle udržitelného rozvoje (SDGs, 2015), Globální akční program pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji (Program Global Action for ESD, 2014), Aarhuská úmluva (2011 ) a pokyny z Bali (2010).
Oddíl B (14) pracovního programu z Dohá uvádí hlavní zásady přístupu a charakteristiky činností, které mají být v rámci akce na posílení klimatu prováděny. Zatímco všech 9 bodů uvedených v oddíle B (14) je všech důležitých, je třeba zdůraznit písmeno d) týkající se zásady rovnosti žen a mužů a mezigeneračního přístupu, který je přijat.
V přístupu založeném na principu rovnosti žen a mužů opatření pro boj proti změně klimatu začleňují genderový rozměr a podporují účast žen na rozhodování. I když ženy tvoří přibližně 50% světové populace, jsou v mnoha zemích méně schopné zvládat nepříznivé dopady změny klimatu a jsou jim více vystaveny, protože jejich ekonomická, politická a právní váha je nižší. Proto lze posílením postavení žen a čerpáním z jejich zkušeností, znalostí a dovedností dosáhnout účinnější reakce na změnu klimatu.
V mezigeneračním přístupu jsou lidé všech věkových skupin zapojeni do hledání řešení změny klimatu a zohledňují se zejména faktory zranitelnosti mladých lidí a starších lidí - jejichž schopnost samostatně reagovat je omezená. Budoucí generace budou pravděpodobně velmi citlivé na dopady změny klimatu; v rozhodovacích orgánech týkajících se opatření v oblasti klimatu jsou však silně nedostatečně zastoupeni. Zároveň jsme svědky velmi rychlého stárnutí světové populace. Do roku 2050 bude mít asi jeden z pěti lidí více než 60 let. Odhaduje se, že počet lidí ve věku 80 let a více se zčtyřnásobí.
Dekáda OSN pro udržitelný rozvoj deklarovaná na období 2005–2014 zdůrazňuje, že vzdělávání ve všech jeho formách (formální, neformální a informální) je nepostradatelným prvkem udržitelného rozvoje. V listopadu 2014 UNESCO jako oficiální rozšíření této iniciativy zahájilo Globální akční program (GAP) pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji, jehož obecným cílem je zintenzivnění opatření v oblasti vzdělávání k udržitelnému rozvoji.
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) představuje hlavní mezinárodní rámec upravující tyto záležitosti.
Aarhuská úmluva přiznává práva veřejnosti a ukládá vládním orgánům povinnosti, mimo jiné pokud jde o účast veřejnosti na rozhodování o životním prostředí. Publikovaná v roce 2015 jsou maastrichtská doporučení, jak podporovat efektivní účast veřejnosti na rozhodování o životním prostředí, zamýšlena jako praktický nástroj pro zlepšení účasti veřejnosti na rozhodování o životním prostředí a obsahují zejména doporučení týkající se osvědčených postupů.
Za účelem stimulace a urychlení účinného provádění zásady 10 deklarace z Ria se vlády sešly na indonéském Bali během 11. zvláštního zasedání globálního prostředí Rady guvernérů UNEP / Ministerského fóra. Přijali Pokyny pro vývoj vnitrostátních právních předpisů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí. Tyto dobrovolné pokyny prokazují ochotu vlád usilovat o aktivnější účast na všech úrovních veřejnosti v ochraně a řízení životního prostředí a souvisejících zdrojů.