Píseň Saint Foy d'Agen ( Cancon de Santa Fe ) je jedním z nejstarších literárních textů v Occitan .
Definice dialektu básně bylo předmětem různých předpokladů, které se staví proti jedné straně katalánské nacionalistické hrdosti a druhý argument, že Katalánština a Occitan byl špatně diferencované před XIII -tého století. Martí de Riquer viděl v písni Saint Foy nejstarší literární text v katalánštině , zatímco pro Roberta Lafonta je to nejstarší literární text v Occitan.
Báseň má 593 rýmujících se oktosylů. Vypráví o životě svaté Foy , mladé dívky z Agenu , o jejím mučednictví v roce 303 a o trestu, který zasáhl její mučitele: Daciena , Diokleciána a Maximiana .
Objevuje se v jediném rukopisu, uchovávaném v Leidenu , a poprvé jej upravil José Leite de Vasconcelos (pt) v roce 1902.
Jazyk je archaický; například název básně by byl napsán v tomto jazyce Canczon de sainta Fed . Je pozoruhodné, že jméno Foy se v písni objevuje pouze jednou, v latinské podobě Fides , ve verši 72.
Datování básně se datuje mezi 1060 a 1100. Vlasti anonymního básníka byly předmětem několika hypotéz: oblast Narbonne, „se všemi výhradami“ (podle jejího redaktora Antoina Thomase), Cerdagne nebo spíše opatství of Cuxa en Conflent (Hoepffner a Alfaric) Conques a Rouergue (Denis Grémont, André Soutou) ... The isoglosses z dialektu Song vedl Ernest Negre jmenovat oblast vede z Agen do Saint-Pons-de-Thomieres, a soustředil se na Tarn . Pro Frédérica de Gournay by básník, spjatý s opatstvím Conques, složil Píseň pro pyrenejské publikum, snad v Morlaàs . Pokud jde o Roberta Lafonta, vidí v dialektu básně „jazyk cesty“, spojený s vlivem opatství Conques v Navarre . Básník by byl součástí doprovodu Pierra d ' Andouque , bývalého mnicha z Conques ze severu Albigensie, který se stal biskupem v Pamploně v letech 1082 až 1114.