Netopír
Die FledermausDruh | Opereta |
---|---|
N BER aktů | 3 |
Hudba | Johann Strauss II |
Brožur | Richard Genée a Karl Haffner (od) . |
Data složení |
1874 |
Tvorba |
5. dubna 1874 Theater an der Wien , Vídeň |
Francouzská tvorba |
30. října 1877 Paříž |
Pozoruhodné výkony
Postavy
Netopýr (ve francouzštině, La Chauve-Souris ) je známývídeňský opereta od Johanna Strausse II složen v roce 1874 a měla premiéru v divadle an der Wien ve Vídni dne5. dubna 1874.
Na základně libreta, rakouské hry z roku 1851, Das Gefängnis ( Vězení ) adaptovali Henri Meilhac a Ludovic Halévy v roce 1872 pod názvem Le Réveillon . Práce se vrací do Vídně, kde historii transformují Richard Genée a Karl Haffner (od) . Strauss dokončí skóre za 42 dní.
Vytvořeno ve francouzštině v Paříži dne 30. října 1877pod názvem La Tzigane se v přepracované verzi Delacoura a Wildera setkala s úspěchem až v roce 1904 v nové adaptaci Paula Ferriera .
Děj se odehrává ve Vídni na konci XIX -tého století
1. dějství: v domě rodiny EisensteinůSlyšeli jsme zvenčí serenádu zpívanou Alfredem, adresovanou Rosalinde (manželce Gabriela von Eisensteina), s níž měl kdysi milostný poměr ( Täubchen das entflattert ist ). Přijde služebnice Adèle a drží v ruce dopis od své sestry Idy. Ten, který je součástí baletního souboru, ho zve, aby se k ní připojil na večer, který se konal v domě bohatého ruského aristokrata, prince Orlofského. Adele je celá nadšená a rozhodne se požádat svou milenku o povolení být pryč tím, že předstírá, že musí navštívit svou nemocnou tetu.
Rosalinde je ale Alfredovou serenádou rozrušená, zejména proto, že její manžel musí jít ve stejný večer do vězení, protože byl odsouzen na pět dní za pohrdání úředníkem. Za těchto okolností se neobejde bez svého služebníka. Adèle opouští místnost s pláčem a Alfred vchází. Jakmile se její manžel dostane do vězení, podaří se mu přesvědčit Rosalinde, aby souhlasila s návštěvou.
Sotva odešel, vstoupil Eisenstein v doprovodu svého právníka Dr. Blinda. Ukázalo se, že je to tak nemotorné, že Eisensteinův trest odnětí svobody byl snížen z pěti na osm dní a Eisenstein je pochopitelně zuřivý ( Nein, mit solchen Advocaten ). Právník odejde a Eisenstein nařídí Adele, aby mu objednala dobré jídlo, a Rosalinde, aby mu šla se starým oblečením, které bude nosit ve vězení.
Vstupte do doktora Falka, přítele Eisensteina, který mu nabídne, aby šel v kostýmech na večírek prince Orlofského, než půjde do vězení ( Komm mit mir zum Supper ). Eisenstein přijímá, a když se Rosalinde vrátí se starým oblečením, je velmi překvapená, že jí Eisenstein oznámil, že nakonec půjde do vězení ve večerních šatech. Opouští dům po srdcervoucí rozloučení proložené vzduchem s puntíky a Rosalinde oznámí Adele, že se svého večera může konečně zbavit.
Adèle odejde, pole je volné pro Alfreda, který se pohodlně a pomáhá si pít ( Trinke, Liebchen, trinke schnell ). Frank, nový guvernér věznice, však přijede, aby odvedl Ejzenštejna pryč. Aby Rosalinde nebyla ohrožena, je povinna předstírat, že Alfred je její manžel ( Mein Herr, byl dächten Sie von mir ), a ten souhlasí s tím, že se nechá vzít do vězení, aniž by využil příležitosti získat několik „polibků“ z “.„ rozloučení “( Mein Schönes, Großes Vogelhaus ).
2. dějství: s princem OrlofskýmStrana je v plném proudu ( Ich Iade gern mir Gäste ein ). Falke přijíždí s Eisensteinem, který se představuje jako „markýz Renard“. Je velmi překvapen, protože si myslí, že mezi hosty poznává Adèle, služebníka své ženy. Adèle však zpívá árii ( Mein Herr Markýz ), ve které se diví, že je možné vzít pro služebníka osobu, která je tak odlišná jako ona, a dělat si legraci z Eisensteina ve společnosti ostatních hostů. Frank je také přítomen na večírku a tvrdí, že je Francouz, „Chevalier Chagrin“.
Eisenstein neuznává Rosalinde, která přijde na popud Falke maskovaná a prohlašuje se za maďarskou hraběnku. Rosalinde je přirozeně velmi překvapen, když zjistil, že Eisenstein není ve vězení. Eisenstein flirtuje se svou ženou a ona mu nakonec ukradne hodinky ( Dieser Anstand, tak manierlich ).
Při večeři Eisenstein vypráví ošklivý žert, který hrál na svém příteli Falkem na posledním karnevalu: Falke byl maskovaný jako netopýr a Eisenstein ho opustil spící, což ho pak za jeho převleku za bílého dne zesměšňovalo, aby se za jeho přestrojení vrátil do svého domova kolemjdoucí.
Večer končí radostí, chvalozpěvem na šampaňské ( Im Feuerstrom der Reben ) a všichni hosté si navzájem gratulují ( Brüderlein ). Eisenstein a Frank odjíždějí brzy ráno, aby se připojili k vězení, přičemž každý ignoruje identitu toho druhého.
3. dějství: do vězeníFrank se připojil ke své kanceláři ve vězení. Přijíždí Adèle v doprovodu své sestry Idy, chce se stát herečkou a žádá „rytíře“, aby jí pomohl s rekvalifikací ( Spiel 'ich die Unschuld vom Lande ). Přijíždí Eisenstein a Frank má velké potíže s připuštěním, že markýz Renard je ve skutečnosti Eisenstein a zajímá se, kdo je „Eisenstein“, kterého uvěznil den předtím. Eisenstein se tomu také diví a půjčí si paruku svého právníka, doktora Blinda, který právě dorazil, aby věc objasnil.
Rosalinde konečně dorazí, aby dostala Alfreda z vězení. Eisenstein, stále v přestrojení, je zpochybňuje. Rosalinde si stěžuje na nevěru svého manžela. Eisenstein objeví sám sebe, ale je zmatený, když Rosalinde vytáhne hodinky, což je důkaz jeho zneužití s „maďarskou hraběnkou“. Falke vysvětluje, že chtěl uvěznit svého přítele, to je pomsta netopýra!
Charakter | Hlas | Obsazení během premiéry 5. dubna 1874 ( dirigent : Johann Strauss II) |
---|---|---|
Gabriel von Eisenstein | tenor | Jani Szika |
Rosalinde, jeho manželka | soprán | Marie Geistinger |
Adele, služebná Rosalinde | soprán | Caroline Charles-Hirsch |
Ida, sestra Adele | soprán | Srta. Jules |
Alfred, mistr zpěvu | tenor | Hans Rüdinger |
Dr. Falke, notář | baryton | Ferdinand Lebrecht |
Dr. Blind, právník | tenor | Carl Matthias Rott |
Frank, guvernér vězení | baryton | Carl Adolf Friese |
Princ Orlofsky, ruský šlechtic | transvestitový mezzosoprán | Irma Nittingerová |
Ivan, princova stránka | mluvená role | Sr. Gärtner |
Frosch, vězeňský strážce | mluvená role | Alfred Schreiber |
Lidé, kteří přicházejí na ples a zaměstnanci domu knížete Orlofského (sbor) |