Bulharský zákon je zákon, který se vyvinul od osvobození Bulharska od vlády Osmanské 1878 byla Toto období se vyznačuje přijetím ústavy Tarnovo , která byla podepsána 16.dubna 1879.
Článek 85 odst. 9 Ústavy uvádí různé typy mezinárodních dohod, které lze ratifikovat. Pro ratifikaci smluv převádějících pravomoci na Evropskou unii se předpokládá zvláštní postup. Toto ustanovení stanoví zvláštní povahu Evropské unie ve vztahu k mezinárodním organizacím.
Článek 4 odst. 3 ústavy stanoví, že stát se musí podílet na rozvoji Unie:
"Bulharská republika se podílí na budování a rozvoji Evropské unie." "
Právo Evropské unie má tedy přednost před bulharským právem.
Ústava Bulharska je nejvyšším zákonem vnitrostátního práva. Deklaruje základní práva občanů a stanoví formu vlády a vládních složek.
Článek 149 odst. 1 Ústavy stanoví:
„Ústavní soud [...] podává závazné interpretace ústavy. […] “
Rovněž určuje ústavnost zákonů a aktů parlamentu a prezidenta.
Článek 5 odst. 4 stanoví:
„Mezinárodní dohody ratifikované ústavním postupem, zveřejněné a vstoupily v platnost pro Bulharskou republiku, jsou součástí vnitrostátního práva státu. Mají přednost před normami vnitrostátních právních předpisů, pokud jsou s nimi v rozporu. "
Článek 62 odst. 1 ústavy stanoví, že zákonodárnou moc vykonává Národní shromáždění .
Článek 86 odst. 1 stanoví: „Národní shromáždění přijímá zákony, rozhodnutí, prohlášení a odvolání“.
Rozhodnutí vydaná bulharskými soudy jsou závazná pouze pro strany sporu, a proto nejsou závazná ani pro ostatní soudy. Pouze kasační soud a nejvyšší správní soud mohou přijímat příslušná interpretační rozhodnutí a interpretační vyhlášky zavazující jak soudnictví, tak výkonnou moc.
Custom je podpůrným zdrojem práva, který je v obchodních věcech poměrně běžný.
Morální zásady a spravedlnost jsou prameny práva použitelnými pouze v případě mlčení zákona.