Jeune Homme je švýcarský film režírovaný Christophem Schaubem , který byl uveden v roce 2006 . Název původní verze má podtitul „ Aupair ist Männersache “ ( The au pair stay is a human affair ).
Sebastian Zollweger ( Matthias Schoch ) je 18letý z oblasti Curychu . Jeho otec (Hanspeter Müller-Drossaart ) netrpělivě čeká na jeho rozhodnutí převzít rodinný podnik, tiskárnu. Sebastian nechce a rozhodne se strávit rok ve frankofonním Švýcarsku jako „ au pair “. Tato myšlenka vyvolává zlobu jeho otce. Skutečnost, že se jeho syn rozhodl vykonávat činnost obecně vyhrazenou pro mladé dívky, pro něj ukazuje tendenci k homosexualitě, což je možnost, která by mu byla velmi nepříjemná. Jeho sestra, více škádlivá, mu nabízí bohatě ilustrované vydání Kamasutry .
Rychle našel hostitelskou rodinu v Ženevě : Madame Dumoulin ( Alexandra Vandernoot ), která inzerovala mladou dívku „ au pair “, se ve skutečnosti obávala pozorných pohledů jejího manžela na mladé pochodující kolem. „Mladý au pair“ se mu tedy jeví jako alternativa stejně neočekávaná, jak je ideální!
Na začátku bude mít Sebastian potíže s přizpůsobením se tomuto novému světu, mnoha aspektům domácích prací, frankofonnímu Švýcarsku nebo dumoulinským dětem. Nakonec se mu však podaří najít řešení všech problémů, jak vlastních, tak problémů rodiny Zollwegerů a Dumoulinů.
Pozoruhodnou vlastností filmu je, že je správně dvojjazyčný. Scény odehrávající se v německy mluvícím Švýcarsku se odehrávají v curyšském dialektu, zatímco ženevské scény se odehrávají ve francouzštině s německými titulky v původní verzi. Francouzská verze filmu však neobsahuje žádné titulky.
Film je především komedií, která se směje „ bariéře röstis “, jazykové a kulturní hranici, která odděluje německy mluvící část Švýcarska od Romandie . To už byla myšlenka producenta filmu, Marcela Hoehna: popsat tento „Röstigraben“ satirickým způsobem a ukázat úsilí mladého muže odhodlaného ho překonat. Jazyková stránka bariéry vede k mnoha nedorozuměním, často na úkor mladého muže. Ale jeho dialekt se může také stát jeho tajnou zbraní, což mu umožňuje beztrestně nadávat na zaměstnavatele.
Konfrontace komunit poskytuje filmu hlavní komiksové jaro. Srážka jazyků rozhodně vede k mnoha zábavným údajům, ale rozdíl je nejen kulturní a jazykový, ale také sociální: hrdina přechází z „malé německy mluvící buržoazie do velké francouzsky mluvící buržoazie“. Sebastianovo rodinné zázemí je popisováno jako úzkoprsé, venkovské a tupé, na rozdíl od jeho hostitelské rodiny, jejíž velká vila je vzorem elegance a modernosti.
Přechod z dospívání do dospělostiFilm se točí kolem postupného přechodu mladého muže od dospívání do dospělosti, symbolizovaného například elektrickým břitvou, kterou mu otec dal na začátku filmu k jeho osmnáctým narozeninám a kterou začal zaměstnávat v jedné z posledních scén. Sledujeme Sebastianův objev lásky, sexuality, složitosti rodinných vztahů a poté jeho vstup do profesionálního světa.
Film také hraje o genderové inverzi, jedné z velkých hnacích sil klasické hollywoodské komedie. Mladý muž po několika nehodách nakonec velmi dobře uspěl v činnosti do té doby téměř výhradně vyhrazené pro dívky.
Ale film se také zabývá sexuální výchovou svého protagonisty mnohem starším a velmi podnikavým sousedem. Po tomto druhu zasvěcení do sexuality objeví lásku s dívkou svého věku.
Obecně platí, že film je poměrně dobře přijat jak veřejností, tak švýcarským tiskem. To znamená, že Weltwoche pozdravy film, jak zábavné a romantické, které jsou popsány v sympatickým způsobem problémů a překonání „Röstigraben“, zatímco psychologie postav je vylíčena s jemností a ironie. Neue Zürcher Zeitung vidí SCHAUB na film jako úspěch, jen zřídka dosáhla v kině německy mluvící Švýcarsko: k výrobě komedie, která se zabývá sexualitou bez pádu do cynismu nebo vulgarity. Pro jeho část, Tages Anzeiger evokuje okouzlující komedii, která hraje na kulturní klišé a genderových rolí. Kvalitu herectví uznávají téměř všude. Ve frankofonním Švýcarsku hovoří Antoine Duplan v L'Hebdo o „okouzlující dvojjazyčné komedii“, která by, navzdory mnoha klišé, „měla dosáhnout národní jednomyslnosti“ smířením obou jazykových částí Švýcarska.
Naproti tomu publicista v kině deníku Le Temps Norbert Creutz potvrzuje, že Schaub, režisér, se ukazuje jako „neschopný mířit výše než pěkný film [který] škrábe rodinnou instituci, aby lépe reintegrovala svoji skladbu“, a že jedinou budoucností, kterou by film mohl mít, by byl televizní sitcom .