Věčný sekretář Akademie věd, dopisů a umění v Arrasu |
---|
Narození |
1 st March je 1707 Calais |
---|---|
Smrt |
14. května 1793(ve věku 86) Paříž |
Pseudonym | Skunk |
Státní příslušnost | francouzština |
Výcvik | Jezuitská vysoká škola Saint-Omer |
Činnosti | Spisovatel , dramatik , překladatel |
Člen | Společnost dramatických autorů a skladatelů |
---|
Pierre-Antoine de La Place , narozen dne1 st March je 1707v Calais a zemřel dne14. května 1793v Paříži , je spisovatel a dramatik francouzský , první překladatel ze Shakespeara do francouzštiny, po Voltaire .
Žák anglické jezuitské koleje v Saint-Omeru na La Place byl povinen po ukončení vysoké školy vrátit se ke studiu francouzštiny , které se zcela odnaučil. Jeho první eseje si sotva všiml, vzal si ho do hlavy a poslal zprávu o své smrti do Paříže, kde byla vložena do Feuilles de l' bbé Desfontaines . Pokud se lest, jakmile je jednou objevena, může smát na úkor autora, skandální úspěch ji také vytrhne ze své nejasnosti. Anglické literatury , přičemž je v módě, místo bylo rychle využít tohoto druhu, kterou čerpal většinu svých příjmů. Byl pozoruhodně prvním překladatelem Toma Jonesa , mistrovského díla Henryho Fieldinga a děl jeho sestry Sarah Fieldingové , v roce 1750 .
Poté, co měla příležitost poskytnout službu madame de Pompadour , přiměla ji , aby v roce 1760 získala titul sekretářky Akademie v Arrasu a privilegium Mercure de France , ale předplatné pod jejím vedením bylo tolik sníženo že musel odejít do důchodu kolem roku 1767 a jako útěchu si ponechal důchod 5 000 liber.
Poté, co několik let pobýval v Bruselu , se vrátil, aby zaplatil za knihkupce. La Place je také prvním partnerem Beaumarchaise při vytváření Společnosti dramatických autorů .
On je obzvláště známý pro jeho práci, anglické divadlo , jehož první svazek se objevil v Paříži v roce 1745.
V prvních čtyřech svazcích své práce La Place píše projev o anglickém divadle (předmluva), úvod do Shakespearova života, překlad deseti Shakespearových her ( Othello , Hamlet , Macbeth , Cymbeline , Jules Caesar) , Veselé paničky windsorské , Timon Athénský , Antonius a Kleopatra , Henry Vi a Richard III ), jakož i shrnutí šestadvacet dalších her podle Shakespeara.
Ve čtyřech svazcích, přeložil Place kusy Ben Jonson , Thomas Otway , Edward Young , John Dryden , William Congreve , Nicholas Rowe , Thomas Southerne , Joseph Addison , Richard Steele a John Hughes (v) .
Je-li jeho překladu práce je ceněna (on také nabídl parafrázi na Clara Reeveová je první gotický román , Mistr ctnosti ), ale také ho přitahuje některé nepřátelství, zejména pokud jde o Voltaira, který nemá rád Shakespeara (stejně jako jeho filozofických dopisů o 1734 svědčí pro to ), ani skutečnost, že ztratí své místo jako jediný shakespearovské odborníka ve Francii.
La Place také přeložil Oronoko do francouzštiny v roce 1745, ale byla to spíše adaptace než překlad.
Podle La Harpe , který napsal svůj život, byl „velkou chválou, ale vstřícným, pružným, aktivním a navíc mužem potěšení a dobrého jídla“; ve svém epitafu o sobě říká, že:
Bez štěstí, navzdory osudu,
si užíval až do smrti.
Sám napsal několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. Netrvalo nic menšího než formální rozkaz vévody z Richelieu přinutit herce, aby zastupovali Adèle de Ponthieu . Psal pod různými pseudonymy, včetně „Skunk“ a „Skupk“. Ferdinand Höfer píše, že pocházel z nejasné rodiny, ale bezpochyby shodou jmen tvrdil, že je potomkem Pierre de La Place , filozofa a prvního prezidenta pařížského soudu pro pomoc , zavražděného v Saint-Bartholomew .