|
|
Zodpovědnost rodičů, protože jejich dítě je druh zodpovědnosti zprostředkovaně . Jedná se o situaci, kdy dítě způsobí škodu, a proto mu vznikne odpovědnost za přečin jeho rodičů.
Tento typ závazku je upraveno v článku 1384 bývalý občanský zákoník, nově položka v roce 1242 po reformě v roce 2016, která je 4 th odstavec zní:
"Otec a matka, pokud vykonávají rodičovskou moc, jsou společně odpovědní za škodu způsobenou jejich nezletilými dětmi, které s nimi žijí." "
Tento odstavec 4 článku se konkrétně týká pouze otce a matky dítěte. Měl by být uveden odkaz na ostatní odstavce článku a na judikaturu týkající se jiných zprostředkovaných závazků.
Rodičovská odpovědnost se vztahuje pouze na nezletilé. Pokud je nezletilá osoba emancipována, odpovědnost se nevztahuje.
Rodičovství v zásadě vytváří rodičovskou autoritu. Rodiče, kteří ztratili rodičovskou autoritu, však nebudou odpovědni za škody na svých dětech. V případě rozvodu si tuto pravomoc ponechají oba rodiče, avšak soudce ji může jednomu z nich odebrat. Podle článku 1384 odst. 4 občanského zákoníku se rodičovská autorita týká rodičů a pouze rodičů. Prarodiče, strýcové nebo jiní členové rodiny, kteří mohou mít výhradní hmotnou péči o děti, jsou vyloučeni. Jejich odpovědnost může být i nadále převzata na základě článku 1382 (za vinu).
Protože zákon z 4. března 2002, rodičovská autorita byla předmětem článku 371-1 občanského zákoníku. Odkazuje se na „rodiče“, proto se předpokládá společná autorita obou rodičů.
Tento požadavek soužití vyplývá z domněnky zavinění rodičů. To tedy předpokládá, že dítě s nimi žije. Když spolužití přestane, odpovědnost přestane. Tento požadavek soužití byl tedy chápán v hmotném smyslu.
Rozsudek SAMDA na 2 nd občanského senátu kasačního soudu ze dne19. února 1997, bude provádět obrácení jurisprudence za podmínky soužití. V tomto případě nezletilá osoba ukradla auto a poškodila ho; majitel žaloval matku, která měla dítě v péči od rozvodu, a otce, který v rozhodné době vykonával návštěvní práva. Napadený rozsudek matku vyloučil: je cenzurován, protože „výkon práva na návštěvu a ubytování nekončí soužití nezletilého s rodiči, kteří vykonávají právo péče o dítě“ . Soužití je pak chápána v právním slova smyslu, který je definován v rozsudku 2 nd občanského senátu kasačního soudu ze dne20. ledna 2000dále jde o obvyklé bydliště dítěte, které je zřízeno v místě bydliště rodičů nebo jednoho z nich.
Pro zavedení tohoto druhu odpovědnosti je tradičně nezbytná chyba dítěte. Judikatura poté toto pravidlo během několika rozsudků s datem změní9. května 1984, včetně slavného rozsudku ve věci Fullenwarth (Cass. Ass. Plén.9. května 1984), tento rozsudek stanoví zásadu, podle níž: „pro domněnku odpovědnosti otce a matky nezletilé osoby, která s nimi žije, na základě čl. 1384 odst. 4 občanského zákoníku, stačí, že spáchal čin, který je přímou příčinou škody, které se oběť dovolává “ , vrchní soud upřesňuje, že není nutné, aby dítě bylo schopno rozlišovat, aby se chopilo této odpovědnosti.
Následně vydá kasační soud další rozsudek, který půjde stejným směrem, rozsudek Levert [1] (kas. Ob. 2e10. května 2001), v zásadě stanoví, že „plná odpovědnost otce a matky za škodu způsobenou jejich nezletilým dítětem, které s nimi žije, není podmíněna existencí zavinění dítěte“, zavinění dítěte je není podmínkou k převzetí odpovědnosti rodičů, stačí jednoduchá příčinná skutečnost.
Odstavec 7 článku 1384 stanoví, že:
„K výše uvedené odpovědnosti dochází, pokud otec a matka a řemeslníci neprokážou, že nemohli zabránit skutečnosti, která tuto odpovědnost vedla.“
Zpočátku kasační soud přijal osvobození rodičů od odpovědnosti ve třech případech:
Pak v druhém kroku s rozsudkem Bertrand na 2 nd občanského senátu kasačního soudu ze dne19. února 1997, výjimka z rodičovské zodpovědnosti je zohledněna pouze u prvních dvou výše uvedených případů.
Po odsouzení je možné, aby rodiče podali dva typy postihu :