Le Roman d'Alexandre je sbírka legend o vykořisťování Alexandra Velikého . Zdroj různých zrcadel středověkých knížat , navzdory rozmanitosti verzí byla jednou z nejrozšířenějších knih ve středověku , předmětem prvních překladů do národních jazyků Evropy, ale přeložena také do arménštiny , etiopštiny , hebrejštiny „ Syrština , koptština , perština , arabština , turečtina , malajština ... Ve francouzské literatuře označuje báseň Alexandre de Paris Li, Alixandrovy romány, podobu dvanáctislabičného verše, který byl od té doby pojmenován Alexandrijský .
První literární eseje o životě Alexandra Velikého se objevily krátce po jeho smrti. Vedle spisů Alexandrových životopisců se brzy začaly šířit i fiktivní hagiografie, které si rychle získaly velkou popularitu. Představili Alexandra jako dobyvatele a mistra světa a byli falešně přičítáni oficiálnímu Alexandrovu životopisci Callisthenesovi , což vysvětluje, proč dnes často označujeme autora (autory) pod jménem Pseudo-Callisthenes . Tyto účty málo rozlišovaly mezi historickou realitou a legendou . Nejprve se přenášely hlavně ústním podáním, poté byly písemně zapsány.
Existují čtyři velké tradice života Alexandra ve starověku: jsou označeny řeckými písmeny α, β, γ a ε. Také předpokládáme existenci páté tradice, ó, který teď se zdá existovat žádné svědky, ale to by mohlo způsobit odchylky v verze syrštině části VI th století.
Bylo to poprvé na východě (a zejména v syrské literatuře), že Alexandrovo gesto mělo široké romantické šíření. Jeden najde stejné odrazy v literatuře arabštiny a islámských zemí (a Alexandrův život tvoří děj románu perský nazvané Iskandarnamah , dílo anonymní pisatel XII th století). Na druhé straně určité starověké texty, jako Dějiny proti pohanům od křesťanského autora Paula Orosa , představují makedonského dobyvatele v mnohem méně příznivém světle (jeví se tam jako popudlivý a nakloněný aroganci ).
Starší verze Latin z římského Alexander , to Julius Valerius Polemius sahá až do IV th století a je α tradice. Dalším důležitým svědkem latina, který byl vypracován, iz řeckých zdrojů, je příběh Leon Neapole , pocházející z X th století a dala vzniknout různým novějších verzích. Nakonec existuje tradice λ, která se objevila kolem 700 z interpolací textů tradice β. Kromě těchto různých verzí je na papyru několik fragmentů rukopisu a nápis na kameni, které umožňují datování těchto různých tradic.
V XII -tého století, brzy verze románu Alexandra v lidovém objevil v Evropě, z nichž jeden musí nejprve zmínit tři francouzské verze, která v historii literatury zůstaly jako „“ Říman Alexandre : Prvním z nich je dílo Alberica de Pisançona , z něhož máme jen několik rozptýlených fragmentů (105 oktosyllabických veršů ) a pochází z doby kolem roku 1120. Bylo to od ní, že Alexanderlied z otce Lamprecht byl přeložen do k Tudesque jazyka kolem roku 1130 . Další verze ve francouzštině, což jen fragmenty skládající se z 785 decasillabi přežili, byl složen od anonymního autora 1150. Třetí verze byla provedena kolem 1180 Alexandre de Paris ve francouzském nářečí ( XII th století): to má čtyři pobočky v 16,000 dodekacasyllabické verše, proto význam daný pojmu „ alexandrijský “.
Následně rozšířený několika anonymními autory, poté vloženými do prózy , je Roman d'Alexandre jedním z prvních textů vytištěných ve Francii a těší se velké popularitě až do roku 1500. Od roku 1240 složil Rodolphe d'Ems Alexanderroman , ve kterém vyvolal asi 21 000 ke vzdělání a bitvám Alexandra Velikého; pak kolem 1285 , Ulrich von Etzenbach , našli u pražského soudu o krále Václava , který se skládá z 30.000 -line verzi ve vysokém Němci Alexandra románu. V roce 2012 Georges Bohas, člen Institut universitaire de France , zveřejnil anonymní účet, který Alexandr Říman v Timbuktu objevil v rukopisech Timbuktu a kde se cestovatel Alexander objevuje pod jménem Bicornu , jeho jméno v Koránu, protože by drželi v jeho rukou dva rohy světa.
Mezi V th a XVIII -tého století, Alexander Romance byla přeložena do mnoha jazyků - angličtiny, norštiny, arménské, hebrejské, Syriac, Coptic, perské, arabské, turecké, Malay, etiopský, slovanských - tak, aby mohl být „in stejnou hodnost “ jako Tóra , Bible a Korán .