Tahání bílé | |
![]() Titulní stránka španělského překladu (1511) Tirante el Blanco . | |
Autor | Joanot Martorell |
---|---|
Země | Království Valencie |
Druh | rytířský román |
Originální verze | |
Jazyk | Katalánština ( Valencie ) |
Titul | Tahání lo White |
Místo vydání | Mocenství |
Datum vydání | 1490 |
francouzská verze | |
Překladatel | Anne Claude de Caylus |
Datum vydání | 1737 |
Tirant Le Blanc (v valencijštině : Tirant lo Blanc ) je rytířský nový podle Joanot Martorell , napsaný v Valencian a nejprve publikoval v Valencia v roce 1490 . Citováno v Donu Quijotovi , bylo přeloženo do francouzštiny v XVIII -tého století.
Kniha líčí ve 487 kapitolách dobrodružství bretonského gentlemana Tiranta le Blanca, který se stal známým během festivalů a bojů u anglického dvora. Stává se hlavou ozbrojených sil, které létají na pomoc ostrovu Rhodos a řecké říši , které brání před tureckou invazí. Román také vypráví o jeho milostném vztahu s Carmésine, dcerou Konstantinopolského císaře.
V šesté kapitole první části Dona Quijota vrháme do ohně knihy, které údajně pobláznily hrdinu (překlad Louis Viardot ):
A aniž by se unavil z listování v rytířských knihách, kněz řekl hospodyni, aby vzala všechny velké objemy a hodila je na dvůr. Nemluvil ani hlupák, ani hluchý, ale spíše s někým, kdo je chtěl spálit víc, než dát tkadlovce kus látky, aby byl jakkoli velký a jemný. Vzala tedy sedm nebo osm do jediné náruče a vyhodila je z okna; ale chtěl si vzít příliš mnoho najednou, jeden z nich padl k nohám holiče, který ho zvedl, protože nechtěl vědět, o co jde, a našel pro něj titul Histoire du famous chevalier Tirant le Blanc. „Požehnání! řekl lék a hlasitě vykřikl; tady máte Tirant le Blanc ! Dej to rychle, příteli, protože dobře odpovídám, že jsem v něm našel poklad radosti a důl zábavy. To je místo, kde se setkávají udatný rytíř Don Kyrie-Eleison de Montalban a jeho bratr Thomas de Montalban a rytíř z Fonséca a bitva, kterou udatný Tirant vedl proti mastifovi a jemnosti mladé dámy Plaisir - - můj život, s láskami a triky Vdovy odpočívající, a paní císařovna zamilovaná do Hippolyte, jejího panoša. Říkám vám pravdu, můj drahý příteli, tato kniha je pro styl nejlepší ve světě. Rytíři tam jedí, spí, umírají ve svých postelích, dělají své vůle před smrtí a ve všech knihách stejného druhu chybí tisíc dalších věcí. Zatím Ujišťuji vás, že ten, kdo napsal zasloužil [č] jste [to] řekl tolik nesmyslů, aniž by byli nuceni, zda bychom měli poslat galéry do řady zbytek svých dnů. Vezměte si knihu domů a přečtěte si ji a uvidíte, jestli vše, co o ní říkám, není pravda. - Budete posloucháni, odpověděl holič ...Skutečnost, že si Cervantes pronajal román a poté odsoudil jeho autora na galeje, byl považován za nejasný bod Quijota . Přesto stačí přečíst kapitolu dvaadvacet stejné první části, abyste pochopili, že pro Cervantese nebylo nic rozporuplného; Gines de Passamont, emulátor Guzman d'Alfarache, a proto představitel románu Picaresque , je vzat na galeje pro několik přestupků. Don Quijote, který překračuje konvoj lodních otroků, má rozhovor s žebrákem:
- A jaký je název knihy? zeptal se Don Quijote. „ Život Gines de Passamont ,“ odpověděl druhý. - Je to hotové? pokračoval Don Quijote. - Jak to může být u konce, odpověděl Gines, protože můj život není? To, co je psáno, zahrnuje ode dne mého narození až do okamžiku, kdy jsem byl naposledy odsouzen na galeje. - Takže jsi tam už byl? pokračoval Don Quijote. - Abych sloužil Bohu a králi, odpověděl Gines, už jsem tam byl čtyři roky jindy a znám chuť sušenek a blackjacku a nemám velkou lítost, že jsem se tam vrátil znovu, protože budu mít čas dokončit moje kniha tam; Stále musím říci spoustu dobrých věcí a ve španělských galérách máme více volného času, než potřebuji, zejména proto, že toho, co ještě musím psát, moc nepotřebuji, protože to už vím nazpaměť.Tirant le Blanc , jako první román v katalánském jazyce, je široce studován na katalánských školách .
Martí de Riquer píše ve své předmluvě ke katalánskému vydání1983 : „Je zcela přirozené, že v roce 1490 Tirant , román pak aktuálnost, měl mnoho čtenářů. Co je však opravdu překvapivé, je to, že v roce 1969 se deset tisíc čtenářů vrhlo na rytířský román starý pět set let a vyčerpal jej takovou rychlostí, jakou by mu závidělo mnoho současných i angažovaných románů. Je to velké literární vítězství Joanota Martorella. "
Příběh inspiroval operu Le Triomphe de Tirant , která měla premiéru v1992a film, Tirant le Blanc, le plot des dames , vydaný v2006.