Podpis | April 18 , z roku 1951 |
---|---|
Místo podpisu | Paříž |
Vstupuje v platnost | 23. července 1952 |
Signatáři |
Paul van Zeeland Joseph Meurice Robert Schuman Konrad Adenauer Carlo Sforza Joseph Bech Dirk Stikker Jan van den Brink (nl) |
Depozitář | Francouzská vláda |
Jazyky |
4 jazyky
Německy francouzsky italsky holandsky |
Byla podepsána Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli ( ESUO ), nazývaná také Pařížská smlouva April 18 , z roku 1951podle Spolkové republiky Německo (SRN), Belgii , Francii , Itálii , Lucembursku a Nizozemsku po dobu 50 let. Vstoupilo v platnost dne23. července 1952 a vypršela dne 23. července 2002.
Tato smlouva je považována za jeden ze zakládajících aktů Evropské unie .
Institucionální struktura smlouvy vyplývá z motivací jejích autorů i z vůle členských států po druhé světové válce . V důsledku toho jednání o smlouvě kombinuje tři hlavní motivace: mír, prosperitu a myšlenku Evropy.
První motivace, mír, je vyjádřena v touze zbavit šest zakládajících států prostředků k vedení války mezi sebou. Tato „deprivace“ má podobu vzájemného sdílení trhů s uhlím a ocelí, poté materiálů nezbytných pro vyzbrojování, které by byly řízeny v rámci „struktury zabraňující militaristickým excesům a podporující [...] spolupráci mezi elitami a běžným životem národy “. Tento model je rovněž obsažen ve smlouvách o založení Evropského společenství pro atomovou energii a Evropského hospodářského společenství . Tato motivace znamená postupné nastolení „de facto solidarity“ mezi Evropany. Smlouva to odráží a pravomoci svěřené orgánům jsou opakem pravomocí svěřených federacím, takže pokud jsou federace příslušné ve věcech obrany, spravedlnosti, politiky, měny a zahraničních věcí, je ESUO příslušné pouze v ekonomických věcech ( společný trh pro uhlí a ocel, určité dovednosti spojené s pracovníky v tomto odvětví atd.).
Druhou motivací je prosperita, to znamená po druhé světové válce, rekonstrukce a ekonomický rozvoj.
Organizuje sdružování výroby a spotřeby uhlí a oceli mezi šesti signatářskými zeměmi založením Evropského společenství uhlí a oceli ( ESUO ).
Komunitní nadace Juridičtí lidéSpolečenství je vytvořeno článkem 1 Smlouvy. Má právní subjektivitu.
Ustanovení čl. 6 odst. 2 dává Společenství právní způsobilost nezbytnou pro výkon jeho funkcí a dosažení jeho cílů na mezinárodní scéně.
Společenství interně „má nejširší právní způsobilost uznávanou pro vnitrostátní právnické osoby“.
CíleČlánek 1 Smlouvy zejména stanoví, že je založen na třech prvcích: společný trh, společné cíle a společné instituce. Těmito společnými cíli jsou příspěvek k „hospodářskému rozvoji, rozvoji zaměstnanosti a zvyšování životní úrovně v členských státech“. Zajišťuje, že snaha o produktivitu a racionalizace výroby nepoškodí zaměstnanost a nezpůsobí zásadní a trvalé narušení ekonomik členských států.
K dosažení těchto cílů musí instituce zejména zajistit dodávky na společný trh, zajistit rovný přístup k výrobním zdrojům pro uživatele společného trhu, zajistit nejnižší cenu (a že nebudou mít žádné důsledky, jako je růst ceny v jiném sektoru, na který se nevztahují smlouvy a odměňování), zajišťovat rozvoj a zlepšování výrobního potenciálu společností, podporovat zlepšování životních a pracovních podmínek pracovních sil - pracovat, podporovat mezinárodní obchod a podporovat rozšiřování a modernizaci výroby a kvality, aby nebylo nutné zavádět mechanismy na ochranu před konkurencí.
Smlouva o ESUO tedy obsahuje ustanovení týkající se „bezpečnosti dodávek“, která je klíčovým pojmem energetické politiky Evropské unie, jak byla následně vyvinuta.
Vytvoření institucionálního rámceSmlouva zřizuje čtyři orgány: Vysoký úřad , Společné shromáždění , Zvláštní radu ministrů a Soudní dvůr . Článek 7 Smlouvy patří Vysoký úřad je nápomocen poradní výbor .
Vysoký úřad se skládá z 9 členů, z nichž osm je jmenováno členskými státy a jednoho na základě společné volby. Je to nadnárodní instituce, jejíž jednání jsou přijímána většinou. Může přijímat čtyři typy aktů: rozhodnutí (závazná jako nařízení ), doporučení (obdoba směrnic ) a stanoviska. Smlouva stanoví prezidenta a viceprezidenta voleného na dva roky, avšak do praxe byl přidán druhý viceprezident.
Běžný obchodSmlouva stanoví, že na společném trhu jsou zakázány určité prvky určené k omezení hospodářské soutěže:
V tomto smyslu bylo zásobování společného trhu jedním z hlavních cílů ESUO. Toto je první podoba pojmu „zabezpečení dodávek“, který se stane právem Unie.
Ke Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství byly připojeny úmluvy a protokoly, kterými se mění Smlouva o ESUO, zejména Úmluva o některých společných orgánech Evropských společenství. Tato smlouva zrušuje některá ustanovení a nahrazuje je:
Smlouva o sloučení manažerů Společenství provedla několik změn Smlouvy o ESUO, jakož i Smlouvy o Euratomu a Smlouvy o EHS : vytvoření Rady Evropských společenství , vytvoření Komise Evropských společenství určité finanční ustanovení spojená se spojením a vytvořením statutu úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství, která rovněž vyplývají ze spojení. Smlouva obsahuje také změny v kapitole „obecná a závěrečná ustanovení“.
Radu, Smlouva stanoví, že zvláštní Rada ministrů na Evropské společenství uhlí a oceli , se Rada Evropského hospodářského společenství a Radu Evropského společenství pro atomovou energii se sloučí do Rady Evropských společenství . I přes toto sloučení si výbor ponechává pravomoci popsané v každé ze smluv a vykonává je v souladu s postupy upravenými pro každou z nich. Připomíná se pravidla týkající se rotujících předsednictví Rady, svolávání zasedání a jednacího řádu. Vzhledem k vlivu Smlouvy o EHS stanoví Smlouva o spojování vytvoření Coreperu a poskytuje neurčité prvky, pokud jde o jeho funkce. Nakonec se zrušují články 27 (složení a předsednictví Rady), 28 odst. 1 (svolávání zasedání), 29 (stanovení náhrady) a 30 (jednací řád) Smlouvy o EHS, které se nahrazují obsahem článků 2 (složení správní rady), 3 (svolání schůze), 6 (stanovení náhrady) a 5 (vnitřní předpisy) smlouvy o fúzi. Článek 28 je dále pozměněn článkem 8 Smlouvy o spojování. Odstavec 3 článku 28 je pozměněn a zahrnuje pojem negativního konsensu, to znamená, že zdržení se jednání nezruší neplatnost jednomyslnosti a umožní přijetí rozhodnutí. Pravidlo většině stanovená v článku 28, odstavec 4, který rovněž ve znění pozdějších předpisů, a vyžaduje pouze nadpoloviční většinu zástupců členských států, včetně zástupce, jehož členský stát poskytuje alespoň 1 / 6 z produkce uhlí a oceli ve Společenství (dříve 20% ). Nakonec se mění také protokol týkající se statutu Soudního dvora: zrušují se články 5 a 15 týkající se peněžitých práv a náhrady škody úředníkovi. Články 16, 20 odst. 3, 28 odst. 5 a 44 se rovněž mění.
Co se týče Vysoký úřad, Smlouva stanoví, že Vysoký úřad v Evropské společenství uhlí a oceli se Komise Evropského hospodářského společenství a Komise Evropského společenství pro atomovou energii se sloučí do jedné Komise Evropských společenství . Podobně jako Rada nevidí Komise své pravomoci pozměněné a ponechává si pravomoci, které jí byly svěřeny na základě každé smlouvy. Články 9 až 13, 16 odst. 3, 17 a 18 odst. 6 Smlouvy se zrušují a nahrazují odpovídajícími články 10 až 17 pozměňující smlouvy.
Aby bylo možné vzít na vědomí sloučení institucí, musí být správní výdaje ESUO a výdaje a příjmy EHS a Euratomu, s výjimkou Zásobovací agentury Evropského společenství pro atomovou energii, zahrnuty do rozpočtu Evropské unie pro atomovou energii. Evropských společenství. Rozpočet musí být vyvážený z hlediska příjmů a výdajů. Článek 78 Smlouvy o ESUO se zrušuje a nahrazuje články 78 až 78 septimo.
Článek 97 Smlouvy stanovoval dobu platnosti 50 let. Po diskusi o jejím možném obnovení nebo kompromisním řešení skončila platnost smlouvy v roce 2002 a její pravidla byla přenesena do Evropského společenství.
Německo : Konrad Adenauer , kancléř a ministr zahraničních věcí
Belgie : Paul Van Zeeland , ministr zahraničních věcí
Belgie : Joseph Meurice , ministr zahraničního obchodu
Francie : Robert Schuman , ministr zahraničních věcí
Itálie : Carlo Sforza , ministr zahraničních věcí
Lucembursko : Joseph Bech , ministr zahraničních věcí
Nizozemsko : Dirk Stikker , ministr zahraničních věcí
Nizozemsko : Jan van den Brink (nl) , ministr hospodářství