Král | Baudouin |
---|---|
premiér | Gaston Eyskens |
Výcvik | 26. června 1958 |
Konec | 6. listopadu 1958 |
Doba trvání | 4 měsíce a 11 dní |
Koalice | |
---|---|
Ženy | 0 |
Muži | 19 |
Sněmovna reprezentantů | 104/212 |
---|---|
Senát | 53/106 |
Vláda Gaston Eyskens II je belgická vláda of26. června 1958 na 6. listopadu 1958. Skládá se ze sociálních křesťanů a má 19 ministrů.
V legislativních volbách v roce 1958 zvítězilo PSC-CVP . Teoreticky však není možné, aby sociální křesťané vytvořili novou homogenní vládu a koalice se socialisty a liberály v atmosféře druhé školní války je stěží možná; ani odchozí koalice již není matematicky možná. Nakonec Gaston Eyskens vytvořil homogenní menšinovou sociálně-křesťanskou vládu; navzdory všemu získal důvěru Komory díky podpoře jediného člena Volksunie a dvou liberálů. Aby byla zachována nestabilní vláda, je čas, aby Eyskens přesvědčil liberály, aby se vrátili k většině a vyřešili školní otázku, se hlasuje o zákoně zvyšujícím výši důchodů.
Předchozí roky byly poznamenány druhou školní válkou . Vláda zřizuje národní komisi k řešení problémů souvisejících s otázkou vzdělávání; sociální křesťané, socialisté a liberálové tam vysílají své zástupce. Výsledkem těchto jednání je Pakt o škole : financování bezplatného vzdělávání je zaručeno, všichni učitelé musí být držiteli diplomu odpovídajícím jejich funkci, musí být vybudovány nové státní školy, aby byla zajištěna svoboda volby mezi oficiální sítí a bezplatnou sítí a Aby se zabránilo konfliktům, musí být vytvořena stálá provize. Pokud sociální křesťané považují školní pakt za vítězství svého tábora (i když nedokonalého), zůstávají socialisté smíšení; komunisté uvidí ve školní smlouvě konečnou porážku levice, která se vzdala boje. Pacte scolaire se však do dnešního dne podařilo uklidnit napětí ve školní otázce a zůstává symbolem „belgického kompromisu“.
Několik dní před koncem jednání o školské smlouvě Eyskens rezignoval na svou vládu.
Funkce | Držák | Vlevo, odjet | |
---|---|---|---|
premiér | Gaston Eyskens | CVP | |
Ministr zahraničního obchodu | André Dequae | CVP | |
Ministr zemědělství | Albert de Vleeschauwer | CVP | |
Ministr národní obrany | Arthur Gilson | PSC | |
Ministerstvo spravedlnosti | Pierre Harmel | PSC | |
Ministr vnitra | Charles Heger | PSC | |
Ministr veřejného zdraví a rodiny | Robert houben | CVP | |
Ministr veřejných prací a rekonstrukce | Paul Meyers | CVP | |
Ministr hospodářství | Raymond Scheyven | PSC | |
Ministr komunikací | Paul-Willem Segers | CVP | |
Ministr práce a sociálních věcí | Leon Servais | PSC | |
Ministr středních tříd | Paul Vanden Boeynants | PSC | |
Ministr veřejného školství | Maurice Van Hemelrijck | CVP | |
Ministr financí | Jean Van Houtte | CVP | |
ministr zahraničních věcí | Pierre Wigny | PSC |
5. července 1958