Sníženou pohyblivostí je handicap kvůli snížení posuvu kapacity ve veřejném prostoru osoby dočasně nebo trvale. To může souviset zejména s prenatálními poruchami, invalidizujícími chorobami (jako je roztroušená skleróza nebo roztroušená skleróza ), nehodami nebo obecněji se stárnutím, ale také se specifickými situacemi, jako je tomu u těhotných žen, osob doprovázených malými dětmi (s nebo bez kočárek) nebo osoby s těžkými zavazadly.
Snížená mobilita vede osobu k omezené nebo žádné autonomii mobility v „běžném“ prostředí. V důsledku toho se pro ně stává velká část veřejných a soukromých budov, dopravních prostředků, volnočasových aktivit, veřejných komunikací, bydlení a služeb nedostupnými.
Zlepšení životních podmínek osob se sníženou pohyblivostí ( PRM ) je předmětem akcí organizací a sdružení zaměřených na veřejné orgány a manažery veřejně přístupných míst a zařízení nebo ERP (obchody, turistické lokality, kulturní místa) s cílem zlepšit dostupnost a rozvoj obytných prostor.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85 / ES ze dne 20. listopadu 2001týkající se zvláštních ustanovení použitelných na vozidla určená k přepravě cestujících stanoví, že osoby se sníženou pohyblivostí jsou: „Všechny osoby, které mají potíže s používáním veřejné dopravy, jako jsou například osoby se zdravotním postižením (včetně osob se zdravotním postižením), smysloví a intelektuální lidé a lidé na invalidních vozících), osoby se zdravotním postižením končetin, krátké osoby, osoby přepravující těžká zavazadla, starší lidé, těhotné ženy, osoby s vozíky a osoby s dětmi (včetně dětí v kočárcích) “ .
V Evropě se v roce 2020 tato situace snížené mobility týká 127 milionů lidí, což je téměř třetina populace.
Dostupnosti kolejových vozidel pro osoby se zdravotním postižením, pokud jde o veřejné dopravě, upraveny vyhláškou n o 2006-138 ze dne9. února 2006 pro kolejová vozidla přidělená na služby veřejné pozemní osobní dopravy