Cena Gysbert-Japicx
Cena Gysbert-Japicx , pojmenoval fríských básníka XVII -tého století Gysbert Japiks , je ocenění, které uznává nejlepších literárních děl napsaných v Frisian . Tuto literární cenu uděluje provinční výkonný pracovník Friesland na doporučení „poradního výboru“, který je ve skutečnosti skutečnou porotou. Vítěz obdrží certifikát a částku peněz, jejichž množství se postupem času neustále zvyšuje. V roce 2015 je tato částka 10 000 EUR plus částka 5 000 EUR určená k financování překladů prací vítěze do jiných jazyků.
Cena Gysberta-Japicxe byla zavedena v roce 1947, současně s nizozemskou literární cenou P. Ho Hoftem . Četnost slavnostního předávání cen se v průběhu let lišila. Od roku 1947 do roku 1953 byla cena udělována každoročně, poté každé dva roky do roku 1983, poté každé tři roky do roku 2001, poté se frekvence obnovila na ocenění každé dva roky střídavě v próze a poezii. Obřad se koná v Bolswardu , domě básníka Gysberta Japikse .
Laureáti
Několik vítězů
Tři autoři měli tu čest být dvakrát oceněni Cenou Gysberta-Japicxe:
- Anne Wadman, v letech 1952 a 1989,
- Jan Wybenga, v letech 1965 a 1977, a
- Trinus Riemersma, v letech 1967 a 1995.
Kompletní seznam laureátů
- 1947: Obe Postma : It sil bistean (sbírka básní)
- 1948: Nyckle Haisma (postuum): Simmer (povídka)
- 1949: Fedde Schurer : Simson (biblická tragédie), rýmování skladby It boek fan 'e psalmen
- 1950: Ype Poortinga : Elbrich (román)
- 1951: Sjoerd Spanninga : Spegelskrift en Núnders ( básnické sbírky)
- 1952: Anne Wadman : Kritysk konfoai (eseje)
- 1953: Rixt : De gouden rider (sbírka básní)
- 1955: Ulbe van Houten : De hillige histoarje (bijbelverhalen, De surnde fan Haitze Holwerda (román)
- 1957: Douwe Tamminga : Balladen (básnická sbírka)
- 1959: Eeltsje Boates Folkertsma (geweigerd): Everyweiding (eseje)
- 1961: Marten Sikkema : celá jeho práce
- 1963: Jo Smit : Bisten en boargers (sbírka příběhů)
- 1965: Jan Wybenga : Barakkekamp (sbírka básní)
- 1967: Trinus Riemersma : Fabryk (román)
- 1969: není udělena
- 1971: Paulus Akkerman : It roer út hannen (román), Foar de lins / Dat sadwaende (eseje)
- 1973: Willem Abma : De âlde en de leave hear: as lead om âld izer , Op libben en dea en Mosken en goaden ( básnické sbírky)
- 1975: Rink van der Velde : celá jeho práce
- 1977: Jan Wybenga : Lyts Frysk deadeboek (sbírka básní)
- 1979: Ypk fan der Fear : celá jeho práce
- 1981: Reinder Rienk van der Leest : Kunst en fleanwurk (sbírka básní)
- 1983: Sjoerd van der Schaaf : De bijekening (román)
- 1986: Tiny Mulder : veškerá jeho práce
- 1989: Anne Wadman : veškerá její práce
- 1992: Steven HP de Jong : De Wuttelhaven del (román)
- 1995: Trinus Riemersma : De reade bwarre (román)
- 1998: Piter Boersma : It libben salt (nový)
- 2001: Tsjêbbe Hettinga : Fan oer see en fierder (dichtbundel)
- 2003: Willem Tjerkstra : Ridder fan Snits (román)
- 2005: Abe de Vries : In waarm wek altyd (poezie)
- 2007: Josse de Haan : celá jeho práce
- 2009: Anne Feddema : Reidhintsje op 'e Styx (poezie)
- 2011: Durk van der Ploeg : celá jeho práce
- 2013: Jacobus Q. Smink : Sondelfal (kolekce)
- 2015: Koos Tiemersma : Einum (román)
Kontroverze a „skandály“
Většina kontroverzí ohledně ceny Gisberta-Japixe pochází z dvojí struktury, která tuto cenu spravuje: porota složená z profesionálů, kteří vydávají pouze názor, a provinční výkonný orgán, který přijímá formální rozhodnutí; každá divergence mezi těmito dvěma entitami je předmětem živé diskuse v médiích.
- V roce 1950 porota navrhla rozdělení ceny mezi Ype Poortinga jako hlavní vítěz a Anne Wadman jako druhá vítězka. Provinční exekutiva se rozhodla ponechat pouze Poortingu.
- V roce 1951 vítěz Jan Dijkstra slavnost bojkotoval.
- V roce 1953 došlo k velké kontroverzi kolem udílení ceny básníkovi Rixtovi, který někteří považovali za nemorální.
- V roce 1959 Eeltsje Boates Folkertsma cenu odmítl.
- V roce 1961 odstoupil Marten Brouwer z poroty kvůli neshodám s ostatními členy poroty.
- V roce 1969 porota doporučila udělit cenu kolektivu básníků „Operaesje Fers“. Provinční výkonný se poté rozhodl cenu neudělit.
- V roce 1975 slavnost bojkotoval vítěz Rink van der Velde.
- V roce 1977, kdy porota nemohla dospět k verdiktu, se provinční exekutiva sama rozhodla udělit cenu Janu Wybengovi.
- V roce 2003 provinční exekutiva otevřeně kritizovala závěr poroty udělit cenu Williamovi Tjerkstra. Člen států (člen provinční exekutivy) Bertus Mulder se domníval, že cenu by měl obdržet Durk van der Ploeg. Výkonný ředitel provincie se přesto řídil názorem poroty a udělil cenu Williamovi Tjerkstra. Durk van der Ploeg získal cenu v roce 2011.
Poznámky a odkazy
-
V holandštině, z Gedeputeerde staten , z fríštiny z Deputearre Steaten , doslova ve francouzštině „zastupování [provinčních] států“ je provinční exekutiva 6 až 9 osob volených na 4 roky zemským sněmem .
Zdroje
Informace na této stránce jsou převzaty z ekvivalentních stránek holandské a fríské Wikipedie .