Lyons Psalter

Psalter Lyon je poetický corpus vyvinuta v polovině XVI th  století, poskytnout úplný překlad do francouzštiny žaltáře, založený na čtyřicet devět žalmů již přeložených Clement Marot .

Stavební kameny

Zpočátku existovalo padesát žalmů Marotových, složených ve skutečnosti ze 49 žalmů a Simeonova zpěvu . Tyto žalmy byly publikovány již v roce 1543 v Ženevě (poslední překlady provedené Marotem během jeho pobytu v tomto městě) a poté byly znovu široce vydávány v Paříži, Lyonu atd., Přičemž dílo se těší značnému úspěchu. přivlastnil si evangelické hnutí. Bibliografie padesáti žalmů Marota je poměrně složitá.

V roce 1549 vydal Jean Poitevin , kantor kostela Sainte-Radegonde v Poitiers, svůj překlad Dvacet a dva osmičtyřicet žalmů, třináct žalmů přeložených různými autory. S několika hymny… .

V roce 1550 a poté v roce 1551 vyšlo to samé v Poitiers Sto žalmů, které zbývaly do překladu do francouzského ritmu (Poitiers: Nicolas Peletier, 1550 a 1551). Reedice těchto stovek žalmů se v Rouenu objevily Jean Mallard a Robert Du Gort, poté v Mons Jean Monsieur v roce 1554, současně s vydáním Padesát žalmů Marot, a nakonec Jean Ruelle v Paříži tam znovu v ve stejné době jako vydání Padesáti žalmů od Marota.

Lyons Psalter

Lyons Psalter byl tvořen, když žalmů Marot a Poitevin byly znovu seřazené do jejich biblických pořadí. Jméno žaltáře z Lyonu dané tomuto korpusu pochází ze skutečnosti, že vydání, která z něj byla vytvořena, jsou hlavně lyonská, a protože dílo bylo v Lyonu obdařeno melodiemi.

Vydání žaltáře v Lyonu, která byla nalezena (nebo o kterých máme stopy), jsou následující:

Recepce

Tento korpus představuje druhé dokončení úplného žaltáře přeloženého do francouzského verše, který po několika letech následoval pařížský žaltář a předcházel žaltář žaltářský (1562), oba také zpracovány na základě překladů Marota. Na rozdíl od pařížského žaltáře byla sbírka obdařena melodiemi lyonského hudebníka Philiberta Jambe de fer , což jasně ukazuje na její přivlastnění reformovanými komunitami (a tato verze s melodiemi byla přetištěna až do Paříže).

Životnost tohoto korpusu byla relativně krátká (1554-1561) a na jeho přijetí nemáme konkrétní prvky, kromě poměrně velkého počtu reedicí (devět za osm let).

Poznámky

  1. Mayer 1975 poskytuje pouze poněkud chaotickou vizi; tato bibliografie je rovněž v procesu revize, pokud jde o žalmy.
  2. Guillo 1990 č. 6.
  3. Guillo 1990 č. 9.
  4. Guillo 2016 č. 13C.
  5. Guillo 1990 č. 14 a 15.
  6. Guillo 2016 č. 15C.
  7. Guillo 2016 č. 15B.
  8. Guillo 1990 č. 16 a Guillo 2016 č. 16. Paříž BPF.
  9. Guillo 2016 č. 13C. London BL, Paris ENSBA.
  10. Charlotteville (VA), Univ. Virginské knihovny, Gordonova sbírka.
  11. Guillo 1990 č. 20, Pidoux 1962 č. 55 / VIII, Guillo 1991 č. 30. Paříž BNF (Mus.)
  12. Guillo 1990 č. 21. Stuttgart WLB.
  13. Guillo 1990 č. 22 a Guillo 2016 č. 22. Neuchâtel BPU a Villiers-le-Bel ABF.
  14. La Croix Du Maine I, 575 a II, 226. Guillo 1990 č. 23.
  15. Du Verdier II, 503. Guillo 1990 č. 24.
  16. Guillo 1990 č. 25.

Reference