V programování je pseudokód , nazývaný také LDA (pro Algorithm Description Language ), způsob popisu algoritmu v téměř přirozeném jazyce , bez odkazu na konkrétní programovací jazyk .
Psaní v pseudokódu často umožňuje plně ocenit obtížnost implementace algoritmu a vyvinout strukturovaný přístup při jeho konstrukci. Jeho popisný aspekt skutečně umožňuje popsat algoritmus s více či méně podrobnostmi, což umožňuje začít s velmi širokou vizí a dočasně přepsat určité složité aspekty, které přímé programování nenabízí.
Ačkoli se často používá v IUT , pro pseudokód neexistuje žádná skutečná konvence. (Viz Https://info.blaisepascal.fr/pseudo-code )
Můžeme uvést hlavní klíčová slova, která jsou předmětem relativního konsensu (viz Http://users.csc.calpoly.edu/~jdalbey/SWE/pdl_std.html )
- Úkol reprezentovaný znaménkem: =
- Alternativa představovaná strukturou: IF (podmínka) THEN (instrukce) ELSE (instrukce)
- Opakovat: REPEAT (krát) (pokyny)
- Podmíněné opakování: WHILE (podmínka) DO (instrukce)
- Funkce: FUNCTION (název) (parametry) (pořadí instrukcí)
- Sekvence instrukcí: START (instrukce) END
Existuje mnoho dalších konvencí, ale obvykle tucet klíčových slov stačí k popisu většiny algoritmů a jejich srozumitelnosti.
Pseudokód podporuje standardní matematickou notaci, operátory + - / * , srovnání <=> a obvyklé funkce abs , exp , sin , cos atd.
V praxi uživatelé pseudokódu přidávají některá snadno srozumitelná klíčová slova: READ , WRITE , CASE atd.
Teoretická informatika však ukazuje, že tři primitivy IF THEN , WHILE a BEGINNING END jsou dostatečné k popisu jakéhokoli algoritmu.
Není tedy nutné znásobovat prvky pseudokódu.
Výpočet faktoriálu celého čísla lze zapsat jako v pseudokódu (zde má tento krok hodnotu 1):
Fonction factorielle (n) r = 1 Pour i de 1 jusqu'à n avec un pas de 1 r = r*i Fin pour Retourner r Fin FonctionCož by přeložit například v Pythonu :
def factorielle(n): r = 1 for i in range(1,n+1): r = r * i return r