Argenton kruh je kruh, tanec , kde tanečníci doprovázet sebe zatímco zpěv. Název si vzal podle města Argenton-sur-Creuse na jihu Berry ( departement Indre ). Tam byl vykonáván a mnoho písní byly shromážděny na počátku XX -tého století.
Region Argenton byl posledním místem, kde se tento tanec stále hrál v 10. letech 20. století . Mnoho skladeb umožňujících jeho tanec ve skutečnosti během těchto let shromáždili hudebníci Émile Barbillat a Laurian Touraine. Výsledek jejich práce byl publikován ve 30. letech ve svazcích Chansons populaire dans le Bas-Berry .
Round Argenton bylo předmětem ústního přenosu až do poloviny XX -tého století. Neexistují žádné stopy, které by naznačovaly začátek a největší rozsah jeho praxe. Proto nelze říci, zda byl argentinský prsten vynalezen v Argentonu.
V kruhu se mísí muži a ženy, kteří se drží za ruce. Levá noha se posune dopředu, aby udělala krok vpřed, poté couvá a znovu se pohybuje vpřed. K tomuto pohybu vpřed a vzad je přidán posun doleva. Kruh se proto otáčí ve směru hodinových ručiček.
Střídavé pravé levé pravé levé nohy. Pravá noha střídavě přechází přes levou nohu, mírně skáče a za levou nohou. Mezi nimi se levá noha pohybuje trochu doleva.
Jeden tanečník převezme iniciativu k zahájení písně, zatímco ostatní tanečníci zkouší v refrénu. Verše a refrény se střídají. Před sborem následující verš zpívá sólista, aniž by ho sbor opakoval. Toto jednoduché oznámení má kromě efektu obkládání i funkci připomenutí. Poskytuje tanečníkům čas, aby lépe porozuměli a dokázali opakovat slova, která dříve nutně neznali.
Pokud pojmenujeme C1, C2 ... Cn posloupnost n veršů, pokud si R všimne refrénu, má struktura argentonského kruhu tvar:
Všimněte si, že první verš není oznámen na rozdíl od ostatních. Poznamenáváme také, že poslední verš sbor neopakuje. Obvykle obnovení sboru signalizuje konec písně.