Congolo-belgická kulatého stolu , také volal Brussels Round Table , bylo setkání rozdělen do dvou částí v roce 1960 v Bruselu (20. ledna-20. února a 26. dubna-16. května) mezi politickými představiteli a konžskými obvyklými šéfy na jedné straně a belgickými veřejnými a ekonomickými vůdci na straně druhé. Tato událost vyústila v přijetí šestnácti rezolucí o budoucnosti Belgického Konga, včetně zásadního konsensu ohledně data nezávislosti budoucího státu, stanoveného na30. června 1960a organizace institucí.
Ministr August De Schrijver přijal myšlenku bilaterální konference zaměřené na organizaci nezávislosti belgické kolonie , kterou v roce 1959 podpořila konžská labouristická strana , ke které se připojila Aliance des Bakongo (ABAKO) a Belgická socialistická strana. , odpovědný za belgické Kongo a Ruandu-Urundi . Tento projekt byl výsledkem řady příčin, včetně:
Definice významné belgicko-konžské konzultace rovněž odpovídala smyslu projevu, který přednesla belgická hlava státu, 13. ledna 1959, když konkretizoval vůli vlády „vést konžské obyvatelstvo, bez katastrofálního otálení, ale bez neuváženého spěchu, k nezávislosti v prosperitě a míru“ .
Tak bylo oznámeno 3. ledna 1960, belgickou vládou, svolání kulatého stolu s cílem pomoci konžské kolonii přejít z poručenského režimu k nezávislosti. Slavnostní zahájení jednání se uskutečnilo o 17 dní později20. ledna 1960s projevem premiéra Gastona Eyskense .
Z konžských politických hnutí a jejich členů lze jmenovat zejména:
Kromě určitého počtu skromných obvyklých šéfů, kteří byli rovněž pozváni ke snížení podílu tenorů nezávislosti v konžské delegaci, je také nutné zdůraznit přítomnost novináře Josepha Mobutu , který je blízký konžskému národnímu hnutí of Patrice Lumumba , která převzala moc v Léopoldville v roce 1965.
V belgické části lze mimo jiné citovat tyto osobnosti:
Na konci konkláve byla přijata zejména tato jednání: