Viveka Cūḍāmaṇi nebo Vivekacūḍāmaṇi doslova „nejvyšší drahokam diskriminace“ je jedním z velkých textů sanskrtu filozof a mystik Indian Adi Shankara , kteří žili mezi VIII th století a IX th století nl. Tento se skládá z pěti set osmdesáti veršů napsaných v sanskrtu. Zabývá se nedualitou vlastní filozofii Advaity Vedānty, která je jednou z nejznámějších hinduistických filozofických škol Vedānty.
Vivekacūḍāmaṇi nemá rozdělení podle kapitol a podle oddílů. Je to forma dialogu mezi pánem a učedníkem strukturovaná ve verších. První odhaluje své učení a odpovídá na žádosti druhého, který prostřednictvím slov mistra nakonec dospívá k přímému poznání své pravé podstaty. Společným vláknem jsou prostředky (diskriminace), kterými lze dosáhnout také přímého poznání skutečné podstaty reality a osvobodit se od utrpení.
Text začíná chválou Ādi Śaṅkary adresovanou jeho pánovi Govindovi Bhagavatpadovi (podle M. Sautona se chvála může vztahovat také na boha Govindu). První část se snaží vyjádřit, že osvobození ( Mokša ) je vzácná věc a že každý, kdo měl to štěstí, že v tuto chvíli v cyklu reinkarnací dorazil po narození, má etickou odpovědnost za jeho dosažení:
„Ten, kdo tak či onak povstal k lidskému stavu, který sdílel mužské tělo, který také uchopil hlubší význam Véd, a který je však natolik hloupý, aby se plně nevenoval své emancipaci Ten spáchá zločin proti sobě; Sledováním iluzorních cílů pohlcuje svou vlastní ztrátu. (I-4) "
Následuje varování před čtenářem, který by hledal psychologické nebo morální pohodlí nebo dokonce prostředek ke zlepšení svého hmotného stavu.
Poté text pokračuje výkladem samotné výuky. V celé mylné povaze vnímání zachycujícího obyčejnou realitu svým vlastním způsobem existuje základní diskuse. Tato nevyčištěná forma vnímání vytváří dualitu mezi vnímaným a vnímaným. To je u kořene utrpení a oddělení s hloubkou bytosti, která je naplněna pokojem a blažeností.
Za účelem zdůraznění chybné povahy vnímání pocházejícího ze smyslů a nápravy tohoto stavu uvádí text vývoj technické povahy specifické pro indickou metafyziku. Ty musí s pomocí neustálé diskriminace mezi skutečným a nereálným nakonec vést k realizaci neduality, tj. K přímému poznání pravé podstaty toho, co je.