Geodetická rovnice
V Riemannově varietě získáme rovnici geodetiky vyjádřením, že její délka je minimální - podle definice.
Souřadný systém daný metrickým tenzorem označuje délku nekonečně malé křivky:
Xi{\ displaystyle x ^ {i}}
ds=±GijdXidXj{\ displaystyle \ mathrm {d} s = {\ sqrt {\ pm g_ {ij} \ mathrm {d} x ^ {i} \ mathrm {d} x ^ {j}}}}.
Volitelné znaménko se volí podle znaménka intervalu a podpisu metrického tenzoru.
±{\ displaystyle \ pm}
Pokud je křivka parametrizována pomocí proměnné , zapíšeme
τ{\ displaystyle \ tau}
s˙=dsdτ=±GijX˙iX˙j{\ displaystyle {\ dot {s}} = {\ frac {\ mathrm {d} s} {\ mathrm {d} \ tau}} = {\ sqrt {\ pm g_ {ij} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j}}}},
kde horní bod představuje celkovou derivaci vzhledem k . Délka trajektorie se proto rovná integrálu:
τ{\ displaystyle \ tau}
∫±GijX˙iX˙jdτ{\ displaystyle \ int {\ sqrt {\ pm g_ {ij} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j}}} \ mathrm {d} \ tau}
Použitím Lagrangeovy metody týkající se výpočtu variací k vyjádření, že integrál je minimální, získáme geodetickou rovnici
∂s˙∂Xk-ddτ(∂s˙∂X˙k)=0{\ displaystyle {\ frac {\ částečné {\ dot {s}}} {\ částečné x ^ {k}}} - {\ frac {\ mathrm {d}} {\ mathrm {d} \ tau}} \ vlevo ({\ frac {\ částečné {\ dot {s}}} {\ částečné {\ dot {x}} ^ {k}}} \ vpravo) = 0}
Kanonická parametrizace trajektorií umožňuje získat rovnici zahrnující symboly Christoffel :
τ=s{\ displaystyle \ tau = s}
X¨k+ΓijkX˙iX˙j=0{\ displaystyle {\ ddot {x}} ^ {k} + \ Gamma _ {ij} ^ {k} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} = 0}
Demonstrace
Vysvětlení v předchozí geodetické rovnici:
s˙{\ displaystyle {\ dot {s}}}
∂s˙∂Xk-ddτ(∂s˙∂X˙k)=0{\ displaystyle {\ frac {\ částečné {\ dot {s}}} {\ částečné x ^ {k}}} - {\ frac {\ mathrm {d}} {\ mathrm {d} \ tau}} \ vlevo ({\ frac {\ částečné {\ dot {s}}} {\ částečné {\ dot {x}} ^ {k}}} \ vpravo) = 0},
jeden má, tím, že zaznamená parciální derivaci metrického tenzoru ve srovnání s k - tou souřadnicí:
Gij,k=∂kGij{\ displaystyle g_ {ij, k} = \ částečné _ {k} g_ {ij}}
12s˙Gij,kX˙iX˙j-ddτ(1s˙GkiX˙i)=0{\ displaystyle {\ frac {1} {2 {\ dot {s}}}} g_ {ij, k} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} - { \ frac {\ mathrm {d}} {\ mathrm {d} \ tau}} \ vlevo ({\ frac {1} {\ dot {s}}} g_ {ki} {\ dot {x}} ^ {i } \ vpravo) = 0}
Parametrizujme trajektorii podle její délky , tj. Předpokládejme . S touto volbou máme a geodetická rovnice se stává
s{\ displaystyle s}τ=s{\ displaystyle \ tau = s}s˙=1{\ displaystyle {\ dot {s}} = 1}
12Gij,kX˙iX˙j-dds(GkiX˙i)=0{\ displaystyle {\ frac {1} {2}} g_ {ij, k} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} - {\ frac {\ mathrm {d }} {\ mathrm {d} s}} \ left (g_ {ki} {\ dot {x}} ^ {i} \ right) = 0}
Protože metrický tenzor závisí na, ale ne výslovně na , máme a geodetická rovnice má podobu
Xi{\ displaystyle x ^ {i}}X˙i{\ displaystyle {\ dot {x}} ^ {i}}dGkids=Gki,jdXjds=Gki,jX˙j{\ displaystyle {\ tfrac {\ mathrm {d} g_ {ki}} {\ mathrm {d} s}} = g_ {ki, j} {\ tfrac {\ mathrm {d} x ^ {j}} {\ mathrm {d} s}} = g_ {ki, j} {\ dot {x}} ^ {j}}
12Gij,kX˙iX˙j-Gki,jX˙iX˙j-GkiX¨i=0{\ displaystyle {\ frac {1} {2}} g_ {ij, k} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} -g_ {ki, j} {\ tečka {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} -g_ {ki} {\ ddot {x}} ^ {i} = 0}
nebo znovu, využitím skutečnosti, že indexy i a j hrají symetrické role, a proto, že :
Gki,jX˙iX˙j=Gkj,iX˙iX˙j{\ displaystyle g_ {ki, j} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} = g_ {kj, i} {\ dot {x}} ^ {i} { \ dot {x}} ^ {j}}
12(Gij,k-Gki,j-Gkj,i)X˙iX˙j-GkiX¨i=0{\ displaystyle {\ frac {1} {2}} \ vlevo (g_ {ij, k} -g_ {ki, j} -g_ {kj, i} \ vpravo) {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} -g_ {ki} {\ ddot {x}} ^ {i} = 0}
Avšak neplatnost kovariantní derivátu metrický tensor umožňuje potvrdit, že:
Gij,k=ΓiklGlj+ΓjklGil{\ displaystyle g_ {ij, k} = \ Gamma _ {ik} ^ {l} g_ {lj} + \ Gamma _ {jk} ^ {l} g_ {il}}
Gki,j=ΓkjlGli+ΓijlGkl{\ displaystyle g_ {ki, j} = \ Gamma _ {kj} ^ {l} g_ {li} + \ Gamma _ {ij} ^ {l} g_ {kl}}
Gkj,i=ΓkilGlj+ΓijlGkl{\ displaystyle g_ {kj, i} = \ Gamma _ {ki} ^ {l} g_ {lj} + \ Gamma _ {ij} ^ {l} g_ {kl}}
proto pomocí symetrie metrického tenzoru a Christoffelových symbolů:
Gij,k-Gki,j-Gkj,i=-2ΓijlGkl{\ displaystyle g_ {ij, k} -g_ {ki, j} -g_ {kj, i} = - 2 \ gama _ {ij} ^ {l} g_ {kl}}
a tak:
-ΓijlGklX˙iX˙j=GkiX¨i=GklX¨l{\ displaystyle - \ Gamma _ {ij} ^ {l} g_ {kl} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j} = g_ {ki} {\ ddot {x }} ^ {i} = g_ {kl} {\ ddot {x}} ^ {l}}
přejmenováním indexu i na l v poslední vazbě. Potom stačí použít inverzní funkci tenzoru g k závěru, že:
X¨l=-ΓijlX˙iX˙j{\ displaystyle {\ ddot {x}} ^ {l} = - \ Gamma _ {ij} ^ {l} {\ dot {x}} ^ {i} {\ dot {x}} ^ {j}}.
Příklad
Uvažujme Poincarého polorovinu , jejíž body jsou identifikovány dvojicí ( x , y ), s y > 0. Metrika této poloroviny je dána v bodě ( x , y ) pomocí:
G(X,y)=dX2+dy2y2{\ displaystyle g (x, y) = {\ frac {dx ^ {2} + dy ^ {2}} {y ^ {2}}}}Výpočet symbolů Christoffel je z tohoto tensor dává:
ΓXXy=-ΓXyX=-ΓyXX=-Γyyy=1y{\ displaystyle \ Gamma _ {xx} ^ {y} = - \ Gamma _ {xy} ^ {x} = - \ Gamma _ {yx} ^ {x} = - \ Gamma _ {yy} ^ {y} = {\ frac {1} {y}}}Rovnice geodetiky dává poznámkou a :
protiX=X˙{\ displaystyle v_ {x} = {\ tečka {x}}}protiy=y˙{\ displaystyle v_ {y} = {\ tečka {y}}}
proti˙X-2yprotiXprotiy=0{\ displaystyle {\ dot {v}} _ {x} - {\ frac {2} {y}} v_ {x} v_ {y} = 0}
proti˙y+1y(protiX2-protiy2)=0{\ displaystyle {\ dot {v}} _ {y} + {\ frac {1} {y}} (v_ {x} ^ {2} -v_ {y} ^ {2}) = 0}
ke kterému můžeme přidat rovnici, která byla použita jako předpoklad pro stanovení rovnice geodetiky, která zde dává:
G(protiX,protiy)=1{\ displaystyle g (v_ {x}, v_ {y}) = 1}
protiX2+protiy2y2=1{\ displaystyle {\ frac {v_ {x} ^ {2} + v_ {y} ^ {2}} {y ^ {2}}} = 1}Budeme-li nahradit by v první rovnici, dostaneme jehož řešení jsou ve tvaru po určitou konstantou . Vztah pak dává .
protiy{\ displaystyle v_ {y}}y˙{\ displaystyle {\ dot {y}}}dprotiXdy-2yprotiX=0{\ displaystyle {\ frac {dv_ {x}} {dy}} - {\ frac {2} {y}} v_ {x} = 0}protiX=αy2=X˙{\ displaystyle v_ {x} = \ alfa y ^ {2} = {\ tečka {x}}}α{\ displaystyle \ alpha}protiX2+protiy2y2=1{\ displaystyle {\ frac {v_ {x} ^ {2} + v_ {y} ^ {2}} {y ^ {2}}} = 1}protiy=±y1-α2y2=y˙{\ displaystyle v_ {y} = \ pm y {\ sqrt {1- \ alpha ^ {2} y ^ {2}}} = {\ dot {y}}}
Pokud je nula, získáme příslušně x konstantní a (vhodným výběrem počátku časů). Geodetická je čára rovnoběžná s O y , procházející exponenciálně. K hraně y = 0 se přibližujeme na neurčito nebo se na neurčito vzdalujeme tím, že t máme sklon k nekonečnu.
α{\ displaystyle \ alpha}y=E±t{\ displaystyle y = e ^ {\ pm t}}
Pokud není nula, vede integrace rovnice k (vhodným výběrem počátku časů). Pak integrace rovnice vede k (až k překladu rovnoběžnému s O x ). Je vidět, že a geodetika jsou půlkruhy o průměru nesené O x . Při t inklinuje k nekonečnu, jsme neomezenou dobu přístup okrajovou O y , která představuje limit Poincaré polorovině nacházející se na nekonečno.
α{\ displaystyle \ alpha}y˙=±y1-α2y2{\ displaystyle {\ dot {y}} = \ pm y {\ sqrt {1- \ alpha ^ {2} y ^ {2}}}}y=1αhovadina(t){\ displaystyle y = {\ frac {1} {\ alpha \ cosh (t)}}}X˙=αy2{\ displaystyle {\ dot {x}} = \ alfa y ^ {2}}X=tanh(t)α{\ displaystyle x = {\ frac {\ tanh (t)} {\ alpha}}}X2+y2=1α2{\ displaystyle x ^ {2} + y ^ {2} = {\ frac {1} {\ alpha ^ {2}}}}
Podívejte se také
Poznámky a odkazy
-
Používáme Einsteinovu konvenci součtu , která umožňuje zesvětlit symboly součtu.
<img src="https://fr.wikipedia.org/wiki/Special:CentralAutoLogin/start?type=1x1" alt="" title="" width="1" height="1" style="border: none; position: absolute;">