Codex Cumanicus je rukopis jedinečný, anonymní, psaný v latince do roku 1303 na Krymu , snad Caffa . Jedná se o trojjazyčný latinsko - perský - turecký slovník složený z více než 2 500 slov určený pro benátské a janovské obchodníky a misionáře, kteří odjeli do Persie a střední Asie ve starověké Komanii, kde turecký jazyk , kumánský , sloužil jako lingua franca .
Codex Cumanicus je veden v knihovně svatého Marka v Benátkách (Cod. Mar. Lat. DXLIX).
Otče náš v Kumánská jazyce:
Atamız kim köktesiñ. Alğışlı bolsun seniñ atıñ, kelsin seniñ xanlığıñ, bolsun seniñ tilemekiñ - neçik kim kökte, alay [da] yerde. Kündeki ötmegimizni bizge bugün bergil. Dağı yazuqlarımıznı bizge boşatqıl - neçik biz boşatırbız bizge yaman etkenlerge. Dağı yekniñ sınamaqına bizni quurmağıl. Basa barça yamandan bizni qutxarğıl. Amen!
Náš Otče, který jsi v nebi, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, na zemi jako v nebi. Dali nám dnes náš denní chléb. Odpusť nám naše přestupky, stejně jako my odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám. A nenechme nás vstoupit do pokušení, ale osvobozme nás od zla. Amen!
Náš otec v turečtině :
Atamız ki göktesin. Alkışlı olsun senin adın, gelsin senin hanlığın, olsun senin dilemeğin - pěkný ki gökte, öyle [de] yerde. Gündelik ekmeğimizi bize bugün ver. Dahi yazıklarımızı (suçlarımızı) bize boşat - pěkný biz boşatırız (bağışlarız) bize yaman (kötülük) edenleri. Dahi şeytanın (yekin) sınamağına bizi koyurma. Tüm yamandan (kötülükten) bizi kurtar. Amin!