Latin Lingua Latīna nebo Latīna Lingua | |
Dívčí jazyky | Románské jazyky |
---|---|
Země | Vatikán |
Typologie | SOV , inflectional , akuzativ |
Psaní | Latinka a latinka ( en ) |
Klasifikace podle rodiny | |
|
|
Oficiální stav | |
Úřední jazyk | Vatikán |
Kódy jazyků | |
ISO 639-1 | the |
ISO 639-2 | lat |
ISO 639-3 | lat |
IETF | the |
Vzorek | |
Článek 1
|
|
Latin (Latin: Lingua Latina nebo Latina Lingua ) je jazyk Regular rodina indoevropštiny , mluvený původně v latinama v Lazio ze starého Říma . I když je často považován za mrtvý jazyk , jeho znalosti, dokonce i jeho použití, byly na univerzitě a v duchovenstvu zachovány. Mnoho škol a univerzit ji nadále učí. Latina se stále používá k produkci neologismů v mnoha jazykových rodinách. Latina, stejně jako románské jazyky (někdy nazývané novolatinština), jsou jedinou větví kurzívových jazyků, která přežila. Ostatní větve jsou doloženy v dokumentech pocházejících z předrománské Itálie , ale byly asimilovány během republikánského období nebo na začátku císařského období .
Inflekční jazyk , má sedm případů , dvě čísla a tři druhy . Latinské abecedy je odvozen z etruských a řecké abecedy . Obohacený dalšími písmeny a diakritikou je dnes používán mnoha moderními jazyky a v klasické době se skládal z 23 písmen, včetně 4 samohlásek , 2 polosamohlásek a 17 souhlásek .
Kurzíva jazyky vytvořeny, vedle keltské , germánské a řecké jazyky , je „centum“ podčeledi z Indo-evropské jazyky , které zahrnovaly latinu, mluvený obyvateli Lazio v centrální Itálii (dále jen latiny ) a další. Jazyků jako například Umbrian a Osque , v bezprostřední blízkosti etruského jazyka, který není indoevropský, ale jehož latina prošla kulturním vlivem. Kurzívní jazyky jsou v současné době zastoupeny románskými jazyky odvozenými od populární latiny ( italština , rumunština / moldavština , arménština , francouzština , okcitánština , frankoprovenčština , katalánština , španělština , portugalština , sardinština , ladinština , korsika atd.) A také jazyky které nyní zanikly, například dalmatské nebo mozarabské ).
Volal Latin archaický ( Prisca Latinitas ) stavu latinského použití původu na začátku I prvním století před naším letopočtem. J.-C.
Teritoriální expanze antického Říma poskytuje latinský mailingu stále široká od III th století před naším letopočtem. Oficiálním jazykem římské Říše , to se rozšířilo skrz většinu ze západní Evropy , severní Afriky , Malé Asii a podunajských regionech . V říši byla latina jazykem práva, římské správy a armády i četných římských kolonií , které koexistovaly s řeckými a místními dialekty.
Po pádu Západořímské říše v V th století , napadající germánský postupně přijmout myšlení římské a latinský jazyk s cílem vytvořit svou legitimitu. Pouze římská Bretaň bude pomalu poněmčena anglosaskými útočníky, kteří si udrží svůj germánský jazyk, což se postupně šířilo na úkor keltského jazyka, kterým mluvili Britové-Římané, který se však dokázal udržet až dodnes. Po celý raný středověk , i když to nebyl lidový jazyk , zůstala latina jazykem úředních aktů, diplomacie, liturgie a odborné literatury (teologie, filozofie, vědy).
Během pokračování středověku se místní jazyky prosadily na literární i domácí úrovni, a přestože zrodilo mnoho odvozených národních jazyků ( románské jazyky ) a jazyků jiných než románské (např. Angličtina nebo němčina ), vypůjčit si slovní zásobu, latinský vliv zůstává diplomatický, právní, vědecký a filozofický.
Latin se reformovat tak, aby 800 , poté do XI -tého století , po vzoru klasické latině, aby nedošlo k posunu směrem k národních jazycích , které byly odvozeny.
V průběhu středověku , latina sloužil jako liturgický jazyk z římskokatolické církve . Téměř všechny Bible používané v tomto období na Západě jsou psány latinsky, na modelu Vulgaty of Saint Jerome , stejně jako ostatní liturgické knihy. Historia Scholastica of Peter jedlík , základní text pro studium bible ze v 1170s , je psán v latině. Překlad bible do národních jazyků je dokonce zakázáno na konci XII th století dopisy ze papeže Inocence III , pak několik rad na počátku XIII th století . Literáti vždy mluví latinsky. Jazykem univerzity je latina, od stvoření druhý ke konci XII -tého století. Intelektuálové středověku píší všechna svá pojednání v latině. Například encyklopedie Vincenta de Beauvaise (používat současný termín) , Speculum maius , je psána latinsky. Z Rady v Tours ( 813 ) však na územích odpovídajících dnešní Francii a Německu nejsou kázání již vyslovována latinsky, nýbrž v „rustikálním románském jazyce“ ( Gallo-Roman ) nebo v „tudeském jazyce“ "(Germánský).
Během středověku bylo slovo litteratus používáno k označení osoby, která ovládá latinu. Illiteratus je ten, kdo ji ignoruje, což ovšem neznamená, že není „gramotný“.
Během renesance začala vědecká a filozofická funkce latinského jazyka upadat, stejně jako jeho diplomatická funkce ( Ordinance of Villers-Cotterêts , 1539). To nezabrání tomu, aby Erasmus publikoval množství textů v latině, která se stala klasickou a znovu velmi bohatou; podobně i René Descartes (1596 - 1650) píše pohotově v latině ... zvláště když spěchá (i když z určitých důvodů vydává nejprve svůj diskurs o metodě ve francouzštině; díla jeho doby jsou často tištěna v latině, aby byla distribuována v celé Evropě). V germánské části Evropy (kde římské právo zůstalo v platnosti až do konce říše ) by latina zůstala jazykem důležitých nebo vědeckých publikací déle, zatímco na francouzské straně bylo vynaloženo obrovské úsilí (zejména s Ludvíka XIV. ), Aby jej nahradil Francouz, káral a přepracoval. Latin však zůstává liturgický a oficiální jazyk katolicismu ( dogmatické či disciplinárních textů , práva , atd ).
Termín neolatin se rozšířil koncem 90. let 19. století mezi lingvisty a vědce . Používají jej odborníci v klasických dopisech k označení latinského jazyka po renesanci pro vědecké i literární účely. Začátek tohoto období je nepřesný, ale rozvoj vzdělávání laiků, přijetí humanistických literárních norem a velká dostupnost latinských textů, které následovaly po vynálezu tiskařského tisku , znamenají přechod k nové éře koncem XV -tého století. V XIV -tého století, latina je privilegovaný jazyk ve vzdělávání jako Západoevropské jazyky (počet hodin přednášek, psaní práce) Co evropský, i když to není moc používán komentátory a redaktory starověkých textů . V Belgii bylo používání vulgárního jazyka na univerzitách tolerováno až kolem roku 1835. Konec lhůty New Latinské je neomezená, ale běžné používání latiny sdělovat myšlenky stal se vzácný po několika desetiletích XIX th století a od roku 1900 je v mezinárodním vědeckém slovníku cladistic a ze systematiky , že v podstatě přežil .
Ve XX -tého století , jedná se především o jazykové kultury, která je stále používána u římskokatolické církve od dob Římské říše. Jedná se o francouzský , diplomatický jazyk, oficiální jazyk Svatého stolce, zatímco Vatikánský stát používá de facto italštinu ; Latina je také částečně vyučovacím jazykem na papežských římských univerzitách . Latina se ovládá, aniž by ji praktikovali katoličtí biskupové , kněží a jáhni . Latinské sekulární publikace jsou také prováděny v průběhu XX th století, stejně jako u ruských komunistů, kteří zveřejňují všechny své botanické díla do latiny během období studené války , překlady některých latinských komiksů Asterix nebo v poslední době prvních dvou svazků bestselleru Harry Potter do latiny .
Kromě toho v římskokatolické církvi zůstávají různá tradicionalistická hnutí , například kněžská bratrství sv. Petra nebo sv. Pia X. , která slaví mši podle tridentského obřadu , latinsky, což je v římské církvi před reformou běžná podoba. liturgický z roku 1969 s podporou II . vatikánského koncilu . To v ústavě o liturgii Sacrosanctum Concilium vyžaduje aktivní účast věřících na liturgii a k tomu přináší řadu modifikací, včetně většího používání národních jazyků (SC 36), dokonce pokud ty - tyto by původně neměly úplně nahradit latinu. Papež Benedikt XVI. V roce 2007 obnovil doplňkové používání tridentského obřadu bez omezení motu proprio Summorum Pontificum . V obyčejné formě by mše měla být řečena i latinsky, i když v praxi je to zřídka.
Na začátku XXI th století, mnoho činností, jako je Vivarium Novum Římě, Schola Nova Belgie, Brusel Domus Latina nebo ALF obhájce udržování to jako evropském jazyce komunikace, a zejména použití u konvencí: jedná se o podporu klasickou latinu jako opravdový moderní jazyk díky doplnění slovní zásoby. V Le Monde Pierre Georges zmiňuje šedesát tisíc slov nebo výrazů přidaných do latiny za poslední století, včetně res inexplicata volans pro „ UFO “ nebo vis atomica pro „ jadernou energii “. Časopisy a webové stránky vycházejí v latině (např. Křížovkový časopis Heéquence Aenigmatum ), zatímco finské rádio vysílá v latině třikrát týdně po dobu více než dvaceti let do června 2019. Rádio FREI d ' Erfurt ( Německo ) má latinský program každý týden. Současná výslovnost, která zřejmě převládá, je obnovená stará výslovnost . Vatikánský rozhlas vysílá jednou týdně pětiminutové rozhlasové zpravodajství Heéquence Papæ , jehož výslovnost je italská. Vatikánský rozhlas také denně vysílá katolické bohoslužby v latině (Completorium, Lauds, Vesperæ) a svatou mši. A konečně Vatikánský rozhlas věnuje programu nazvanému Anima Latina prohlubování znalostí latiny, úředního jazyka katolické církve a liturgie (s lidovými jazyky od Druhého vatikánského koncilu ) v latinské církvi.
Zeměpisná distribuceLatina je dodnes oficiálním jazykem katolické církve . Například Kodex kanonického práva z roku 1983 a dokonce Kodex kánonů východních církví (který však jako liturgický jazyk nikdy nepoužíval latinu) z roku 1990 jsou psány latinsky a vědci neustále odkazují na latinský text .
Římané jsou tvůrci latinské abecedy, která v klasických dobách obsahovala následující písmena:
NA | B | VS | D | E | F | G | H | Já | THE | M | NE | Ó | P | Q (V) | R | S | T | PROTI | X |
Na | b | vs. | d | E | F | G | h | i | the | m | ne | Ó | p | q (u) | r | s | t | u | X |
Písmena k , y a z jsou vzácná: k neexistovala v latince (lze jen těžko zdůraznit, že obecná jména „Kalenda“ a „Kalumniator“ a vlastní jména „Kaeso“ a „Karthago“ ( Kartágo )) , ale bylo původně použito c před a , o a souhláskami; y a z byly přidány k přepisu řeckých slov z klasických časů. Quintilian si stěžuje, že toto obohacení abecedy umožňuje přepsat řecká slova lépe než latinská.
Neznáme úplně přesně výslovnost klasické latiny, a to navzdory mnoha výpovědím latinských autorů a prostředkům implementovaným srovnávací metodou (srov. Quintilianova poznámka výše).
Jednou z nejdůležitějších modifikací běžné indoevropštiny je rhotacismus (změna z [ s ] na [ r ] za určitých podmínek; hlavně mezi samohláskami). Výslovnost jazyka není pevná, pokud se mluvilo latinsky, vyvinuly se jeho fonémy . Nejvýraznějším vývojem bylo:
Každá samohláska ( a , e , i , o , u , y ) může být krátká nebo dlouhá (dnes se odlišuje diakritikou ˘ nebo ¯). Starověká latina byla jazykem s důrazem na výšku tónu, který byl také vybaven akcentem sekundární intenzity .
Některé souhlásky mohou být dvojčata, to znamená dvojité, a zní to uchem jako série dvou foneticky shodných souhlásek; např .: „si cc us“, „ste ll a“, „a nn us“, „te rr a“, „gro ss us“, „li tt era“ atd.
V současné době učil latinu ve Francii (a v mnoha zemích po celém světě), je většinou obnoven do této výslovnosti I prvním století před naším letopočtem. AD: právě tato výslovnost musí být procvičována, aby bylo možné latinský text číst víceméně správně a která je v současné době téměř zobecněna na mezinárodních kongresech, které volí tento jazyk.
Jinou výslovností latiny je „církevní latina“ nebo „církevní latina“, která je docela blízká nízké latině, dokonce italské , až na několik výjimek. Tato výslovnost, která není podložena žádným závažným filologickým základem, je ta, kterou definoval Erasmus ve svém díle Dialogus de recta latini graecique sermonis pronuntiatione z roku 1528.
Zde je několik obecných poznatků o gramatice klasické latiny .
Morfologie latiny je to velmi inflectional jazyk .
Nominální systémV nominálním systému existují jak podstatná jména, tak adjektiva, která následují po blízkých, ne-li podobných skloňováních. Nominální ohýbání zahrnuje:
Konjugace latinského slovesa je zcela založena na opozici dvou témat, toho současného ( infikovaného ) a dokonalého ( dokonalého ). Latinský slovní systém je proto organizován na třech radikálech:
Školní klasifikace ve 4 nebo 5 konjugacích, vycházející z závěrečné samohlásky tématu, je platná pouze pro sérii Infectum , postavenou na radikálu přítomného času. V sérii Perfecta , postavené na radikálech dokonalého a vleže , je tento rozdíl nevhodný.
TadyRadikál přítomnosti se získá odstraněním koncovky -re z přítomného infinitivu .
Hlavní latinské věty jsou složeny jako ve francouzštině:
Příklady:
Poznámka :
Latinské sekundární věty jsou:
Doplňkové podřízené návrhy / COD
Komparativ nadřazenosti je tvořen od kmene adjektiva (ex clarus ⇒ klar) + ior, ior, ius. Srovnání běloruska je tedy clarior, ior, ius.
Má stejné použití jako ve francouzštině.
Abychom jej vytvořili, vezmeme stopku adjektiva (ex clarus ⇒ klar) + issimus, issima, issimum.
Takže superlativ clarus, a, um je clarissimus, issima, issimum.
Poznámka: některá srovnání a superlativy jsou nepravidelná.
Jako každý indoevropský jazyk , i latina zdědí řadu termínů ze společného indoevropského lexikonu . Tak, Agnus , „jehněčí“, odpovídají staroslovanské агнѧ (Agne), ruský ягнёнок (iagnionok), starověké řecké ἀμνός / amnós , Breton OAN , atd., Z nichž všechny sestoupí z etymon * h₂egʷʰno .
Latina si poté půjčí ze sousedních jazyků, které nejsou kurzíva:
A konečně, latina si půjčuje ze sousedních kurziv : Osque , Umbrian .
Latinské slovo mohlo přímo vygenerovat francouzské slovo; to je případ pro ala / křídlo , amare / love , barba / vousy , carpa / kapry atd.
V ostatních případech, že situace není tak jednoduchá a slovo vyvíjela méně lineárně: aqua , „voda“, dodává vodu , ale po dalším fonetické vývoje , stejně etymon aqua dal kabátec předvečer stále přítomna v populárním kabátce umyvadlem z akvárium . Fagus , „buk“, se považuje za vyloučeného germánským slovem a crus , „noha“, se vyskytuje pouze nepřímo v cruralu .
Latinské slovo | Překlad | Klasická výslovnost (s API ) | Francouzský vědecký derivát |
---|---|---|---|
aqua | voda | a kwa [ ˈa.kʷa ] | akvárium |
dítě | pít | bi béré [ ˈbi.be.re ] | namočit |
caelum | nebe | kaé loum [ ˈkae̯.lum ] | nebeský |
diēs | den | di éés [ ˈdi.eːs ] | denní |
ӗdӗre | jíst | é déré [ ˈe.de.re ] | postprandiální |
ženský | ženy | féé mina [ ˈfeː.mi.na ] | ženský |
homo | muž | ho mo [ ˈho.mo ] | hominid |
humus | přízemní | hou mouss [ ˈhu.mus ] | pohřbít |
ignis | oheň | iig nis [ ˈiːŋ.nis ] | zpomalovač ohně |
magnus | velký | maag nouss [ ˈmaːŋ.nus ] | velkodušný |
nox | noc | noks [ noks ] | noční |
parvus | malý | paar wouss [ ˈpaːr.wus ] | |
přízemní | slunce | sool [ soːl ] | sluneční |
terra | Země (jako prvek) | ter ra [ teː.ra ] | pozemský |