Spravedlivá mezinárodní komunikace je překonat jazykové bariéry na neutrálním způsobů komunikace, které nejsou upřednostňují některé reproduktory před jinými. Za tímto účelem se budeme snažit vyhnout se výlučnému používání živého hegemonického jazyka.
K dosažení tohoto cíle je navrženo několik strategií.
Latin má již slouží jako lingua franca mezi evropskou elitu ještě dlouho po jeho zániku jako živý jazyk. Jeho potíže s učením i tlak velkých hegemonických jazyků mu bránily v plnění této role ve větším měřítku a udržitelným způsobem.
Jazyky byly výslovně navrženy pro mezinárodní komunikaci. Esperanto je nejznámější a nejrozšířenější z těchto jazyků. Konstruované jazyky se obecně učí velmi snadno, ale nepodporuje je žádný stát, který upřednostňuje propagaci svých národních jazyků.
Jedním z řešení, které se stále více zvažuje na kontinentální úrovni, je podpora částečného učení několika příbuzných nebo sousedních jazyků. Každý občan Ameriky se například mohl naučit rozpoznávat španělsky, portugalsky, anglicky a francouzsky. V rozhovoru by každý mluvil svým jazykem a rozuměl tomu druhému. Pasivní rozpoznávání jazyka vyžaduje mnohem méně úsilí a času než učení se mu mluvit.
V omezenějším rámci (evropském) zkoumá autor zprávy Grin Report různé komunikační možnosti a dochází k závěru, že nejlepší strategií mezi těmi, kteří se dlouhodobě zabývají výukou jazyků jako veřejné politiky, je privilegování esperanta . Nezkoumá další možnosti konstruovaného jazyka.