Guvernorát (Tunisko)
Governorate ( arabský : ولاية , Wilaya ) je územní kolektivnost z Tuniska v čele kterých jsou guvernéři jmenovaní předsedy vlády na návrh ministra vnitra.
Guvernoráty Tuniska jsou kodifikovány podle normy ISO 3166-2 v kategorii ISO 3166-2: TN .
Profil
Tyto proudové 24 gubernií jsou rozděleny do 264 delegace (vedoucí delegátů) a 350 obcí (v čele s starostů ).
Nejmenší správní členění je sektor nebo imada (v čele s vedoucími sektorů nebo omda ), jejichž počet je 2 073.
| Jídelní lístek | Guvernorát (kód ISO 3166-2: TN ) |
Tvorba | Hlavní město | Populace | Plocha ( km 2 ) | Delegace | Obce | Imadas | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Ariana (kód TN-12 ) |
3. prosince 1983 | Ariana | 576,088 | 482 | 7 | 6 | 48 | Část guvernéra Tunisu |
|
Beja (kód TN-31 ) |
21. června 1956 | Bejo | 303032 | 3740 | 9 | 12 | 101 | Bývalí caidati z Béjà, Medjez El Bab a Téboursouk |
|
Ben Arous (kód TN-13 ) |
3. prosince 1983 | Ben Arous | 631 842 | 761 | 12 | 13 | 75 | Část guvernéra Tunisu |
|
Bizerte (kód TN-23 ) |
21. června 1956 | Bizerte | 568 219 | 3750 | 14 | 17 | 102 | Bývalí caidati Bizerte a Mateur |
|
Gabès (kód TN-81 ) |
21. června 1956 | Gabes | 374 300 | 7 166 | 10 | 16 | 73 | Bývalí caidati z Gabès, Matmata a Djerba |
|
Gafsa (kód TN-71 ) |
21. června 1956 | Gafsa | 337 331 | 7 807 | 11 | 13 | 76 | Bývalí caidati z Gafsy a Sidi Bouzida |
|
Jendouba (kód TN-32 ) |
21. června 1956 | Jendouba | 401,477 | 3100 | 9 | 14 | 95 | Bývalí kandidáti Souk El Arba, Souk El Khemis a Aïn Draham |
|
Kairouan (kód TN-41 ) |
21. června 1956 | Kairouan | 570,559 | 6,712 | 11 | 19 | 114 | Bývalí caidati z Kairouanu a Pichonu |
|
Kasserine (kód TN-42 ) |
21. června 1956 | Sbeïtla pak Kasserine | 439,243 | 8 260 | 13 | 19 | 106 | Bývalí caidati z Thaly a Sbeïtly |
|
Kebili (kód TN-73 ) |
devatenáct osmdesát jedna | Kebili | 156,961 | 22 454 | 6 | 8 | 42 | Část gubernie Tozeur |
|
Le Kef (kód TN-33 ) |
21. června 1956 | Kef | 243,156 | 5,081 | 11 | 15 | 87 | Bývalí caidati z Kefu, Tajerouine, Maktaru a Siliany |
|
Mahdia (kód TN-53 ) |
5. června 1974 | Mahdia | 410 812 | 2 878 | 11 | 18 | 99 | Část gubernií Sfax a Sousse |
|
La Manouba (kód TN-14 ) |
31. července 2000 | La Manouba | 379 518 | 1137 | 8 | 10 | 47 | Část Ariana Governorate |
|
Medenin (kód TN-82 ) |
21. června 1956 | Medenin | 479 520 | 9 167 | 9 | 10 | 94 | Bývalí caidatové z Medeninu a Tataouinu |
|
Monastir (kód TN-52 ) |
5. června 1974 | Monastir | 548 828 | 1024 | 13 | 31 | 77 | Část gubernie Sousse (bývalí caidati Monastir, Mahdia, Jemmal a Souassi) |
|
Nabeul (kód TN-21 ) |
21. června 1956 | Nabeul | 787 920 | 2840 | 16 | 27 | 99 | Bývalí caidati Nabeul a Soliman |
|
Sfax (kód TN-61 ) |
21. června 1956 | Sfax | 955 421 | 7455 | 16 | 23 | 126 | Bývalí caidatové ze Sfaxu, Djebeniany a Mahrèsu |
|
Sidi Bouzid (kód TN-43 ) |
1973 | Sidi Bouzid | 429 912 | 7 400 | 12 | 17 | 113 | Část gubernií Gafsa, Kasserine a Sfax |
|
Siliana (kód TN-34 ) |
5. června 1974 | Siliana | 223,087 | 4 642 | 11 | 12 | 86 | Část gubernií Béja a Kef |
|
Sousse (kód TN-51 ) |
21. června 1956 | Sousse | 674 971 | 2669 | 16 | 18 | 104 | Bývalí caidati ze Sousse, Monastiru, Mahdie, Jemmalu a Souassi |
|
Tataouine (kód TN-83 ) |
2. března 1981 | Tataouine | 149 453 | 38 889 | 7 | 7 | 64 | Část gubernie Medenine |
|
Tozeur (kód TN-72 ) |
21. června 1956 | Tozeur | 107912 | 5 593 | 5 | 6 | 36 | Bývalí caidati Tozeur a Kébili |
|
Tunis (kód TN-11 ) |
21. června 1956 | Tunis | 1 056 247 | 288 | 21 | 8 | 161 | Medina v Tunisu a bývalí caidati na Předměstí a Zaghouanu |
|
Zaghouan (kód TN-22 ) |
1976 | Zaghouan | 176 945 | 2820 | 6 | 8 | 48 | Část gubernií Béja, Bizerte, Nabeul a Tunis a předměstí |
Dějiny
Tento systém je zřízen vyhláškou 21. června 1956. Ten organizuje regionální správu, kterou nyní vykonávají guvernéři, generální tajemníci a delegáti. Podle toho přijatý rámcový zákon ruší poplatky za:
- 38 kandidátů ve funkci, včetně šejka El Mediny z Tunisu ;
- 49 kahias v kanceláři a pět navíc;
- 77 aktivních khalifů a 18 v přebytku.
Orgán guvernérů, který převezme vedení Caidalu, je vybrán z vedení Neo-Destour . Makhzen , který se skládá z rodiny, kteří řídili regionální správy, je demontován. Toto rozhodnutí odůvodňuje předseda vlády Habib Bourguiba , který před Národní radou Neo-Destour prohlašuje23. června 1956 :
„Považovali jsme za nutné tyto rámce očistit, abychom zajistili spolupráci založenou na vzájemné úctě mezi státem ztělesněným v jeho představitelích a lidmi, kteří v nich musí respektovat, již ne agenty kolonizace, ale zaměstnanci veřejného zájmu. Pro drtivou většinu vedoucích postižených očištěním byla rána těžká. Někteří tím strašně trpí. Ale byli jsme v nevyhnutelné nutnosti. "
Čtrnáct gubernií vzniklo s nezávislostí. V roce 1974 jich bylo v zemi vytvořeno pět , což odráží politickou vůli administrativní dekoncentrace a socioekonomického dohánění západního Tuniska. Na jihozápadě byly následně zřízeny tři gubernie ( Kébili , Tozeur a Tataouine ), zatímco gubernie Tunis byla rozdělena na tři (Tunis, Ben Arous a Ariana). A konečně, v roce 2000 se gubernie Ariana rozdělila na dvě části zmocněním její jižní části, která tvoří gubernie Manouba .
Správa
Guvernér, „depozitář“ státní správy, je osobně odpovědný za správu gubernie. Kromě těchto specifických dovedností je také soudním policistou . Za pomoci regionální správy, delegátů, vedoucích sektorů (také justičních policistů a osob v civilním stavu) a generálního tajemníka může delegovat část svých pravomocí. Tato delegace však podléhá časovému limitu a musí být schválena ministrem vnitra.
33 let po vyhlášce z roku 1956, vyhláška z 24. března 1989opravňuje ministry delegovat na guvernéra širší oblast předmětu nebo zvláštní kompetence. Zároveň jsou vytvořeny tři poradní instituce, které pomáhají guvernérům, delegátům a vedoucím sektorů plnit jejich úkoly:
- Rada pro místní rozvoj : skládá se z předsedů obcí nebo městských částí zahrnutých do delegace, předsedů venkovských rad, vedoucích sektorů, zástupců externích služeb správy a veřejných zařízení zahrnutých do delegace. Předsedá jí delegát;
- venkovská rada: je vytvářena v městských oblastech, které nejsou usazeny v obcích (imadas). Jeho členy jmenuje guvernér na tři roky v poměru jeden člen na 1000 obyvatel (minimálně pět členů a maximálně deset);
- sousedský výbor: je uveden ve vyhlášce z 22. května 1992 ale dosud nemá žádný právní základ.
Vedle guvernéra byla regionální rada. Poradní orgán, kterému předsedá guvernér, je volena třetina členů, ostatní jsou jmenováni guvernérem z řad předsedů venkovských rad, poslanců, předsedů obcí atd. Je odpovědný za zkoumání „všech otázek, které zajímají gubernii v ekonomické, sociální a kulturní oblasti“.
Vyjadřuje se tak k programům a projektům, které stát plánuje provádět v gubernii, stanoví rozpočet gubernie a vybrané daně ve prospěch veřejného společenství a naváže vztahy spolupráce se zahraničními subjekty na regionální úrovni (po schválení ministr vnitra).
Článek 133 ústavy z10. února 2014stanoví volbu obecních voleb do regionálních rad. Musí svobodně spravovat regiony, které tvoří decentralizované územní komunity a které mají správní a finanční autonomii. Jejich výsady jsou stanoveny zákonem o místních úřadech. Ačkoli sdílejí stejný územní prostor, neměli by být guvernéři a region zaměňováni, přičemž guvernoráty jsou dekoncentrovaným správním rozdělením bez právní subjektivity nebo autonomie, zatímco region představuje decentralizovanou moc.
Reference
- 2014 sčítání lidu (Národní statistický ústav)
- Guvernorát Jendouba nesl jméno „Souk El Arba“ až do roku31. května 1966.
- Guvernorát Kasserine se původně jmenoval „Sbeïtla“.
- Guvernorát Nabeul nesl od roku jméno „Cap Bon“25. září 1957 na 17. září 1964.
- kapitál v governorate Nabeul se přenáší na Grombalia z25. září 1957 na 17. září 1964.
- Tuniská gubernií se původně nazývala „Tunis et Banlieue“ až do roku27. května 1968.
- Guvernorát Zaghouan se původně jmenoval „Jižní Tunis“.
- [PDF] Vyhláška ze dne 21. června 1956 o správní organizaci království, tuniský Úřední věstník , 22. června 1956
- [PDF] Vyhláška ze dne 24. března 1989 o delegování určitých pravomocí členů vlády na guvernéry, Úřední věstník Tuniské republiky , 24. března 1989
- [PDF] Vyhláška ze dne 22. května 1992 o vytvoření rozdělení sousedských výborů ve správě každé guvernéra, Úřední věstník Tuniské republiky , 22. května 1992
- Sedmá kapitola tuniské ústavy z roku 2014 (Marsad)