Město, jehož princem je dítě

Město, jehož princem je dítě
V Sun Collection , n o 133 publikoval v roce 1972.
Autor	Henry de Montherlant
Pozn. činy	3
Místo vydání	Paříž
Editor	Gallimard vydání
Datum vydání	1951
Počet stran	208
Datum vytvoření ve francouzštině	1967
Místo vytvoření ve francouzštině	Michel Theatre

Město, jehož princem je dítě, je divadelním dílemve třech dějstvích Henryho de Montherlant , které poprvé vyšlo v roce 1951 .

Genesis hry

Město, jehož je princ dítětem (jehož název je inspirován veršem z Kazatele : „Běda zemi, jejíž je král dítětem a které ráno jedli knížata“ ), je jedním z prvních. díla Montherlant, načrtnutá v roce 1912 pod názvem Serge Sandrier , poté převzata a transformována téměř 40 let, než byla publikována v roce 1951 (finální verze: 1967). Toto dílo je inspirováno Montherlantovým dospíváním, zejména jeho propuštěním z vysoké školy Sainte-Croix v Neuilly v roce 1912. Je zde zastoupen v masce André Sevraise . Serge v modelu , Philippe Giquel, stane eso letectví během 1914-18 válka, pak aktivista z Croix-de-Feu. V roce 1971, rok před svou smrtí, Montherlant napsal, že inspirace postavou Serge byla jedinou bytostí, kterou opravdu miloval v celém svém životě.

Jeho román Les Garçons , publikovaný v roce 1969 , přebírá a prohlubuje stejný příběh (v této verzi se André Sevrais stává Albanem de Bricoule , který již působil jako dvojník pro Montherlant v Le Songe a Les Bestiaires ). Samotný Montherlant provedl ve svém románu důležité škrty. Kompletní verze se objeví po jeho smrti, v roce 1973 , s ilustracemi Édouarda Mac-Avoyho .

Spiknutí

Na katolické škole přitahoval Serge Souplier, trochu vzpurný chlapec, který se přirozeně dotýkal, pozornosti otce de Pradts a Andrého Sevraise, jednoho ze svých starších soudruhů. Temná a náročná láska, kterou tyto dvě postavy cítí k mladému chlapci, způsobí jejich střet po pokusu o spolupráci. Opat, unesený svou vášní, využije svého postavení autority, aby se pokusil manipulovat s jeho dospívajícím soupeřem, pod záminkou ochrany mladšího bratra, a nakonec bude unesen událostmi, které způsobil.

Zastoupení

• Montherlant bude mít dílo předvedeno poprvé 24. ledna 1953v Ženevě ( Švýcarsko ) souborem amatérských herců, aby otestovali reakce veřejnosti.
• V roce 1963 bylo první dějství provedeno v Théâtre des Mathurins v Paříži jako opona pro další hru Montherlant Fils de personne . Role Sevraise zde hraje Patrick Maurin (budoucí Patrick Dewaere ).
• Nakonec bude vytvořen v plném rozsahu 13. prosince 1967(„Generál“) v Théâtre Michel v Paříži, Paul Guers v roli Abbé de Pradts, Didier Haudepin ve hře Sevrais, Soupliera střídavě hrají Philippe Paulino a Pascal Bressy. Bude se hrát do roku 1972, více než 1500krát, s přerušením v květnu 68 .
• V roce 1970 převzal roli Sevraise Philippe Paulino. Během „posledního“ bude s Bernardem Ristrofem hercem, který hrál „generála“ a „posledního“.
• V roce 1971 byla na turné v Belgii zastoupena souborem Brussels Rideau (režie Jean Meyer - v roli Sevraise s Philippe Paulino).
• Film hry natočený ve studiu režíroval Jean Meyer, poprvé vysílán v roce 1969 a znovu vysílán na 4. května 1971na 2 nd kanálu ORTF s distribucí „Obecné“.
• V roce 1974 to bylo provedeno v divadle Mathurins.
• V dubnu 1994 se vrátila do Théâtre Hébertot s Christophe Malavoy (Abbé De Pradts) a Claude Giraud (herec) (představený). Malavoy a Michel Aumont (představený) budou hrát v televizním filmu převzatém ze hry režiséra Christophe Malavoy. Guillaume Canet je Sevrais, roli Serge Soupliera zastávají střídavě čtyři děti: Aurélien Wiik , Boris Roatta , Alexis Tomassian a Simon Milinkovitch . Hra je poté předvedena na turné ve Francii; Při této příležitosti, Nael Marandin přebírá roli Souplier , bude později být Sevrais ve filmové adaptaci Christophe Malavoy.
• V roce 2006 byla hra uvedena v Paříži v Théâtre du Nord-Ouest s pozoruhodnou interpretací Sevrais od mladého Maxime Raoust.
• V roce 2007 byla hra uvedena v Bruselu v Comédie Claude Volter.

Vydání

• Předběžné vydání:
  • 1948 - Serge Sandrier (návrh spiknutí hry, první trysky od kterého data z roku 1912) - Gilbert Drouin vydání, s 11 leptů podle Mariette Lydis , edice 250 kusů.

• Aktuální vydání:
  • 1951 - Paříž, Gallimard, bílá kolekce .
  • 1955 - La Pléiade - divadlo, svazek II, s prvními náčrtky hry.
  • 1963 - Paříž, Gallimard, kolekce Soleil , vazba na modrém plátně, dotisk v roce 1972, celkové vydání přibližně 4100 výtisků.
  • 1967 - Paříž, Gallimard (revidovaný text)
  • 1971 - Kapesní kniha
  • 1973 - Folio , by Gallimard (znovu vydáno v roce 1994)

Kus je také zveřejněno v n o  436 (1 st 11. 1969) z divadla L'Avant-scène .

• Deluxe edice:
  • 1952 - Plon, vydání ilustrované fotografiemi Marcelle d'Heilly, vydání 1600 výtisků.
  • 1961 - společnost bibliofilům „Hippokrates a jeho přátelé“, litografie podle Édouard Georges Mac-Avoy , edice 130 kusů.
  • 1966 - Éditions Lidis, Imprimerie Nationale, kompletní L'Œuvre théâtrale (5 svazků), svazek 4, s litografiemi Noe Canjura , vydání 3 500 výtisků.
  • 1967 - Bourg-la-Reine , vydavatel Dominique Viglino, ilustrováno 21 originály od Raymonda Carrance , vydání 300 výtisků.

TV a DVD adaptace

• 1997  : Město, které princ je pro děti , francouzská telefilm podle Christophe Malavoy , ve kterém tato přebírá roli Abbot de Pradts; Michel Aumont je představený a Clément Van Den Bergh ztělesňuje Souplier.

Zvuková publikace

Pathé v roce 1958 (Velká cena Akademie Charles-Cros v roce 1958) vydal 3-kotoučovou sadu 33 otáček za minutu, kterou vytvořil Jean Desailly (Abbé de Pradts), Pierre Gothot (Sevrais) a Jacques Simonet (Souplier). Pierre Gothot již hrál roli Sevraise v soukromém představeníBřezen 1955 Liege.

Ve zvukových bonusech na DVD k televiznímu filmu režiséra C. Malavoye mimo jiné najdeme:

• Výňatky ze záznamu hry v roce 1957 s Jeanem Desaillym a Jacquesem Simonetem .
• Výňatky z divadelní hry, kterou v divadle Michel provedl Jean Meyer v roce 1967 s Paulem Guersem a Philippe Paulinem,
• Prezentace a komentáře Henry de Montherlant pro Les Garçons (1969).
• Čtení Les Garçons v rozhlasovém pořadu „  Un livre, des voix  “ o kultuře Francie v roce 1969.

Účinkují: Didier Haudepin  : Alban, Paul Guers  : vypravěč, Jean Topart  : Abbé de Pradts, Robert Party: představený a Liliane Carolles: M me de Bricoule.

Komentáře

Montherlant velmi pečlivě přistupoval k tématu zvláštních přátelství a hanebné lásky dospělého k dítěti, zejména v katolickém prostředí. V obavě napsat text, který by devalvoval náboženství, vysvětlil to v dlouhé předmluvě a v přílohách zveřejněných s touto hrou.

Když to vydal Gallimard, katolický spisovatel Daniel-Rops publikoval v novinách L'Aurore du7. listopadu 1951dlouhý článek s názvem „  Může město, jehož princem je dítě, šokovat katolíky, nebo je uspokojí?“ Což, podle vlastního přiznání Montherlant, upřednostňovalo kritiku. Daniel-Rops ve svém závěru odpovídá:

"... Budete muset být hluboce katoličtí, abyste tento kousek přijali a slyšeli všechny jeho skutečné rezonance." Ale moje přesvědčení, pokud jde o mě, je učiněno: bude to soudit jako skandální pouze farizeové. "

Georges Sion píše:

"Montherlant pečlivě vytvořil situace a dialogy." Trochu zastaralý univerzitní univerzita je dobře vykreslena a síla emocí, které postavy zažívají, je evokována bez důrazu, vždy zůstává mezi přirozeností každodenního života a povýšením pocitů. "

Postava Abbé de Pradts je nesmírně složitá a roztomilá, zmítaná mezi jeho lidskými touhami a jeho duchovními požadavky. Řekl mladému Serge: „Bůh stvořil muže citlivější než otce, vzhledem k dětem, které nejsou jejich a které nejsou milované, a tak se stalo, že jste narazili na jednoho z těchto mužů. „ A Sevraisovi, který byl právě propuštěn a který tuto osudovost odmítá: “ Na to všechno se budete usmívat, až vám bude dvacet let , na což chlapec odpoví: „Ne, nikdy se nebudu usmívat! „ Montherlant bude po celý svůj život pronásledován láskou k mládí, která mu vynesla propuštění College Sainte-Croix de Neuilly v roce 1912.

Rozsudky o hře

• "Je to jeden z nejlepších kousků moderní světové literatury." "(Harold Robson, The Sunday Times )
• "Je to nejdůležitější dílo v našem divadle od přelomu století." "(Jean Meyer, Francie-Soir )
• "Tento kousek je silný a krásný." Město mi připadá jako jedna z hlavních částí jeho divadla, ve kterém se možná vyjádřil nejpřísněji. Montherlant pěstuje La Ville s nejlepší inspirací a uměním. »(Marcel Arland, Gazette de Lausanne, 1951)
• „Tento kousek sahá až na konec odizolování a je nepochybně dílem nejblíže hlubokému géniovi Montherlantů ... Montherlant přináší skandál do bodu žhavení, kde na základě vážného génia, který vzbuzuje takovou záři, je ušlechtilá část duše, která je osvětlena. „(Louis Pauwels, umění ,2. listopadu 1951)
• "Věřím, jakési mistrovské dílo, jedinečné v naší literatuře." Kousek zpočátku bolestivý svým samotným předmětem, ale střízlivou, energickou fakturou, která nakonec dosáhne vznešeného. »(H. Gaillard de Champris, Revue dominicaine , Montreal, 1951)

Poznámky a odkazy

1. Ecc X, 16: „Běda vám, zemi, jejíž králem je mládenec a jejíž knížata ráno jedí“
2. Jméno postavy se bude v průběhu času vyvíjet pod různými záminkami: Serge Sandrier, Serge Soubrier, nakonec Serge Souplier
3. srov. „Philippe Giquel, le princ des airs“, autor Christian Lançon, na webu Montherlant.be
4. srov. Montherlant, „Maisons-nous love those we love“, Gallimard, 1973 - pp: 216-217, Montherlant hovoří o snu, který měl „[tento sen] mi ukázal, že tato bytost byla jediná, kterou jsem celý život miloval „že moje další lásky byly jen karikatury této a samotné štěstí po něm bylo málo“ .
5. Viz článek Yves Sandrier poskytující nepublikovanou anekdotu o tomto zobrazení
6. Článek v Télé 7 jours n o  575, 4. května 1971.
7. Podrobnosti na webu Aspasia.be .
8. Stránka televizního programu Télé 7 jours na webu databáze francouzských filmů s obrázky .
9. „  Město, jehož princem je dítě  “ , Les Archives du Spectacle (přístup 19. července 2020 )
10. Oheň, který hoří ( číst online )
11. Oznámení o tomto znázornění , na stránce Froggy potěšení .
12. Viz na yanous.com .
13. Georges Sion, Les Beaux-Arts , 1955.
14. Je to v textu, ale během stagingu to bylo vystřiženo.