Boj proti terorismu je jedním z hlavních prvků bezpečnostní spolupráci v rámci Evropské unie a mezi členskými státy.
Útvary Evropské unie, jako je Europol, berou v úvahu zejména teroristické riziko. Podle zprávy z roku 2015 zůstává tato hrozba aktuální i v roce 2013. Tato společná hrozba vedla Evropskou unii k vypracování strategie zaměřené na boj proti terorismu. Na Madrid útoků v roce 2004 představovaly zlom po kterém Evropská rada přijala prohlášení o boji proti terorismu a snažil se posílit její akceschopnost. The19. září 2007, Gilles de Kerchove byl jmenován koordinátorem pro boj proti terorismu .
Dříve byly teroristické činy spíše intuitivně vnímány jako činnosti místního charakteru, které mohly souviset s územními nebo historickými zvláštnostmi dané země, a nikoli jako společná hrozba vyžadující zapojení Evropské unie.
Evropský soudní pravomoc nad terorismem je stanoveno v článku 222 této Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví ustanovení o solidaritě, které stanoví:
„1. Unie a její členské státy jednají společně v duchu solidarity, pokud je členský stát předmětem teroristického útoku nebo obětí přírodní katastrofy nebo katastrofy způsobené člověkem. Unie mobilizuje všechny nástroje, které má k dispozici, včetně vojenských prostředků, které jí poskytly členské státy, aby:
a) - předcházet teroristické hrozbě na území členských států;
- chránit demokratické instituce a civilní obyvatelstvo před možným teroristickým útokem;
- pomáhat členskému státu na jeho území na žádost jeho politických orgánů v případě teroristického útoku;
b) […]
2. Pokud je členský stát terčem teroristického útoku nebo obětí přírodní katastrofy nebo katastrofy způsobené člověkem, ostatní členské státy mu na žádost jeho politických orgánů pomohou. Za tímto účelem členské státy koordinují činnost v rámci Rady.
3. Způsob provádění této doložky solidarity Unií stanoví rozhodnutí přijaté Radou na základě společného návrhu Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a politiku Evropské unie. Pokud má toto rozhodnutí důsledky pro obranu, jedná Rada v souladu s čl. 31 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii. Evropský parlament je informován.
V rámci tohoto odstavce a aniž je dotčen článek 240, je Radě nápomocen Politický a bezpečnostní výbor s podporou struktur vyvinutých v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a výbor uvedený v čl. v článku 71, kteří k němu případně předloží společná stanoviska.
4. Aby mohla Unie a její členské státy účinně jednat, Evropská rada provádí pravidelné hodnocení hrozeb, kterým Unie čelí. "
Tento článek je dokončen „Prohlášením k článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie“, které uvádí zejména: „Žádným z ustanovení článku 222 není porušeno právo jiného členského státu zvolit si nejvhodnější znamená splnit svou povinnost solidarity vůči tomuto členskému státu “.
Vedení boje proti terorismu na evropské úrovni reaguje zejména na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva a je založeno na několika vývojových trendech.
Za prvé, boj proti terorismu již není jen o inteligenci, která otevírá cestu k zapojení externích aktérů, včetně Evropské unie.
Z hlediska vlivu a schopnosti ovlivňovat mezinárodní scénu je také relevantnější evropská úroveň. Tak Gafas bude citlivější na společných evropských rozhodnutí než na rozhodnutí přijatá na vnitrostátní úrovni.
Výměny na evropské úrovni dále umožňují zlepšit rozhodování podporou výměny názorů.
V roce 1968 byl mezi evropskými zpravodajskými službami založen Bernský klub (avšak bez účasti institucí Evropské unie).
V roce 1976 byla na evropské úrovni zřízena skupina TREVI s cílem usnadnit a zlepšit výměnu informací.
Přestože použitá bezpečnostní opatření závisí především na samotných státech, Evropská unie rovněž zřídila koordinátora Evropské unie pro boj proti terorismu .
Od roku 2010 vedly útoky na evropskou půdu vlády k prohloubení spolupráce na evropské úrovni v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (bývalý třetí mezivládní pilíř Evropské unie). Boj proti terorismu byl od té doby začleněn do rámce prostoru svobody, bezpečnosti a práva (zejména na úrovni evropského trestního práva atd.).
EU aktivně bojuje proti terorismu prostřednictvím různých mechanismů a akčních plánů: omezení schvalování víz nebo odchodu do „citlivých“ zemí (Sýrie, Libye, Afghánistán atd.), Kde pachatelé v některých případech šli trénovat, než se vrátili se zbraněmi a zkušenostmi , policejní hlídky atd. Navzdory všem těmto opatřením však stále dochází k útokům, jako je útok na časopis Charlie Hebdo vledna 2015, v Paříži nebo krátce poté v Kodani.
V roce 2013 se terorismus stal mezinárodním, například italské noviny obdržely anarchistický teroristický dopis zaslaný z Barcelony (Španělsko).
V roce 2013 byl levicový a anarchistický terorismus motivován antifašismem a antirasismem, pravicový terorismus xenofobií, etno-nacionalistický a separatistický terorismus převzetím moci, nábožensky inspirovaný terorismus rozvojem individuálního džihádismu zaměřené na destabilizaci nemuslimských zemí nebo jiné formy terorismu týkající se ochrany životního prostředí.
V roce 2013 se v Evropské unii změnily protiteroristické právní předpisy.
Rakousko změnilo svůj trestní zákoník tak, aby penalizovalo financování teroristických skupin.
Belgie změnila svůj trestní zákoník tak, aby penalizovala podněcování, nábor, výcvik nebo učňovskou přípravu za teroristický čin, s trestem odnětí svobody na pět až deset let.
Maďarsko změnilo svůj trestní zákon tak, aby postihovalo neodhalení nebo financování teroristických skupin, jak je definováno zákonem, s trestem odnětí svobody až na 10 nebo 20 let.
Spojené království vidí svou legislativu proti terorismu na vývoji podle zákona o spravedlnosti a bezpečnosti 2013 § 117 koronery a zákona o soudnictví 2009 a ochraně svobod zákona 2012 . Některé z těchto změn mají za cíl zejména lepší ochranu práv osob podezřelých z terorismu.
V roce 2013 se odsouzení za terorismus týkalo hlavně separatistů, zejména ETA, republikánských skupin a PKK. V roce 2013 se tresty odnětí svobody za terorismus pohybovaly od tří let do vězení na doživotí, průměrně 27 let v Řecku, 14 let v Irsku a čtyři roky v Německu. V průměru jsou vynesené tresty 18 let za levicový terorismus, 13 let za separatistický terorismus a čtyři roky za terorismus založený na víře.
V některých případech byli teroristé umístěni na psychiatrickou kliniku.