Morfosyntaktická analýza

V gramatiky , analýze segment řeči spočívá ve vyhodnocování, na jedné straně formy ( inflectional morfologie ), na druhé straně se funkce ( syntaxe ) z jeho prvků. Rozlišme tradiční analýzu od analýzy funkčních skupin.

Tradiční analýza

Analýza diskurzu se tradičně provádí na třech úrovních: slovo , návrh , věta .

Analýza slov (nebo gramatická analýza)

Kategorie slova je první prvek, který musí být pro gramatické analýze, která je, analýza slova jako takové, nezávislé na jinými slovy, které následují nebo předcházejí.

Do kategorie slova musíme přidat gramatický tvar , tj. Pohlaví , počet a osobu (pro druhy, které mají tyto prvky). Nakonec, a konkrétněji s ohledem na slovesa , je třeba zmínit různé prvky, například: režim , čas a hlas .

Analýza návrhu (nebo funkční analýza)

Tradičně je propozice považována za první úroveň organizace diskurzu : v propozici jsou slova formulována kolem slovesa, které tvoří jeho jádro .

Druhým prvkem, který je třeba analyzovat, je tedy funkce slova, což znamená zvýraznění jeho vazby ve vztahu k jiným slovům v návrhu. Analýza funkce slov nebo analýza různých složek klauze proto spočívá v identifikaci různých satelitů slovesa.

Věta analýza (nebo logická analýza)

Druhá úroveň diskurzu organizace je tvořena skloubení jednotlivých vět stejného komplexu větě .

Analýza různých vět tvořících větu se nazývá logická analýza. Posledně uvedené tedy znamená stanovení vztahů mezi různými propozicemi: koordinací nebo podřízením .

Analýza funkčních skupin

Dnes si zvykáme rozdělovat větu nejen na věty a slova, ale i na fráze nebo funkční skupiny . Připomeňme si, že funkční skupinou musíme rozumět: množině slov spojených s jedinou kategorií, jedinou funkcí, ale „ schopných být rozděleny do jiných skupin “ (svým způsobem podskupiny).

Budeme tedy mít na jedné straně analýzu věty směrem ke slovu ( rozdělení skupin do podskupin ), na druhé straně analýzu slova směrem k větě ( setkání jednotek za účelem vytvoření skupiny ).

Po vyloučení prvků = 3 lze provést analýzu v souladu s výše uvedenými principy.

V horní části syntaktické pyramidy je věta (tj. Hlavní slovní skupina ). Naproti tomu u základny pyramidy jsou nedělitelné kategorie (jednoduchá nebo složená slova ). Mezi základnou a horní částí jsou různé funkční skupiny nebo syntagma, která lze v případě potřeby do sebe vložit .

Každá skupina vždy zahrnuje jádro i jeden nebo více satelitů; tyto satelity mohou být jednoduché kategorie (tedy nedělitelné), ale také podskupiny (strukturované jako horní skupina). Analýzu lze tedy provádět dvěma způsoby, zdola nahoru nebo shora dolů.

Analýza zdola nahoru

Od základu nahoru je otázkou, od jednoduchých kategorií, jejich kombinování za účelem rekonstituce různých syntagmat věty, jinými slovy:

najít funkce jednoduchých kategorií (tj. najít jádro, z nichž každá z těchto kategorií tvoří satelit);

identifikovat každou skupinu (uspořádanou kolem jádra);

najít funkci každé skupiny;

… A tak dále, až na vrchol pyramidy, tedy věty, uspořádané kolem jejího jádra (hlavního slovesa).

Analýza shora dolů

Shora dolů jde z věty o oddělení různých skupin, které ji tvoří, aby bylo možné najít jednoduché kategorie, jinými slovy:

hledat jádro věty (hlavní sloveso) a jeho satelity (jednoduché kategorie nebo skupiny), jejichž příslušné funkce jsou analyzovány;

pro každou skupinu najděte jádro i satelity a jejich funkce;

identifikovat nižší skupiny;

… A tak dále, až k základně pyramidy, to znamená, že jednoduché kategorie se oddělily od příslušných skupin.

Mezi základními prvky skupiny (nominální nebo verbální) můžeme najít, vztahující se k jádru uvedené skupiny, novou slovní skupinu, nižšího statusu. Tato druhá slovní skupina nebo výrok, nazývaný podřízený , představuje vložení, vzájemné propojení, začlenění do vyšší skupiny.

Kočka tvrdě spí na pohovce, odkud jsi odešel . Slovní fráze „ od té doby, co jste odešli “, je spojovací podřízená věta , satelit slovesa „ spí “. Kočka, kterou jsem vzal, tvrdě spí na pohovce. Slovní fráze „ kterou jsem shromáždil “ je relativní podřízená věta , satelit jména „ kočka “.

Automatická analýza

Analytické jazyky

Analýza víceméně sleduje tradiční vzorec a rozlišuje lexikální analýzu slova a syntaktickou analýzu artikulace vět. Fráze vyžadují další zpracování.

Jiné jazyky

U flektivních, aglutinačních nebo syntetických jazyků hovoříme o morfosyntaktické analýze, protože forma slova převažuje nad jeho pozicí k určení jeho funkce a jeho obsah může odpovídat složitému promluvě. Analýza slova se poté stává nezbytnou.

Transpraktická analýza

Strojový překlad vede spíše k zvážení odstavce než věty, zejména k řešení referenčních nejasností.

Kočka spí na staré lavici. Bude to muset být pronásledováno / překresleno Chatovací lavička a být mužem je poslední slovo, které určuje, co to znamená. Pekař otevřel starý obchod. Byl velmi mladý “. Osobní zájmeno poslední věty fixuje pohlaví subjektu první.