Parchse (ženské podstatné jméno), řecký parêkhêma ( „co znělo off“), je postava řeči , která spočívá v tom, nadměrný sblížení slabik shodných v po sobě jdoucích slov. Produkuje tedy efekt pomocí transformace, která funguje na fonémech .
Parechesis přináší do verše muzikálnost ; v tomto smyslu je velmi blízký číslům, jako jsou asonance a aliterace , a podílí se na imitativní harmonii . Je široce používán v hudbě a písních.
" M ê mě a mé r i se mé r m o r A ,
t u t u jsou deset čas o r e pe r i r . Â m e e rre má M è re v v desig r to , kdo to nakonec hlavy a r t r A
ts . "
- Jean Lescure , báseň pro koktání
„A m e r a l ' má m a R mají na m e r veš r p ar t ' s věkem,
a m e r je m th r e a má m nebo r je m e r ,
to je s' má b jsem m e v o z m a r na ss i b Ien že m e r ,
C ar l m e r a m nebo r má s nemá-li s roky o ra ge. "
- Pierre de Marbeuf , ve Philisu
„Tam u r p číst z několika ventu r es, že jsme n ' n má GUE r e p u má voi r . "
Paréchèse provádí identickou zvukovou transformaci výběrem reprodukovatelných fonémů ve stejném segmentu věty nebo verše. Je třeba jej odlišit od podobných čísel, jako je aliterace a asonance, v tom, že se týká pouze slabičné úrovně, i když někdy může seskupovat izolované fonémy.
Paréchème je anarchický a Parchse kakofonická: Littre a Quillet proti nim (například "Existuje t ant i t ing of t ime I t ' má TT konce" - Barbara ). Přesto je parechema často přirovnávána k aliteraci .
Požadovaný efekt je především harmonický: parechesis je platná, když uvádí do souvislosti různé nebo mírně podobné slabiky, aby vytvořila dojem harmonického celku nebo vytvořila frázovou koherenci.
Hudba, zvláště populární, využívá parechezi v refrénech nebo k posílení instrumentální muzikality, někdy ji zdvojnásobuje možnostmi hlasu.
Poezie využívá hlavně prozodické zdroje parechesis a další inspirované hudbou jako ve Verlaine nebo Symbolists. Jeho možnosti využívají také moderní básně, surrealistické či experimentální.
Parechesis je izolovaná postava v architektuře postav řeči a rétoriky. Jeho párování s aliterací je diskutováno. Jeho blízkost ke kakofonii činí jeho identifikaci nejasnou.
Spor o efekt vyvolaný parechezí pramení z pojmu estetického prahu a stylu : v analýzách textů je často považován za formu kakofonie nebo nezralosti stylu. Jeho stylistický význam je sporný.