Minulý čas je slovní zásuvka na konjugace francouzských sloves . Je to čas složený z orientačního režimu .
Minulý čas vyjadřuje jednorázovou akci, která proběhla a skončila v minulosti. Nemělo by být zaměňováno s vyjádřením současného stavu typu , kde je povinnost hotová , kde zde není pomocník, ale sloveso být v plném smyslu.
Minulý čas má nicméně strukturu - a v počátcích hodnotu - úspěchu současnosti, což znamená, že v okamžiku mluvení je událost vyjádřená slovesem dokončena bez ohledu na okamžik, kdy k ní došlo, což je mluvčí nepředpokládá (zajímá ho pouze současná situace). Např:
Častěji se však používá s minulou hodnotou, která vyjadřuje, že v minulosti došlo k události, která nemusí být přesně specifikována nebo známa, ale kterou řečník předpokládá. Např:
V určitých případech akce nebo stav pokračuje v okamžiku vyslovení (a proto není objektivně dokončen), ale je vyjádřen v minulém čase, protože je považován výlučně v rámci časového prostoru, který je pro něj dokončen. Např:
Může mít také iterativní aspekt :
Minulý čas je hlavní čas ústního vyprávění (s přítomným časem ).
A konečně, zřídka, může vyjádřit blízkou budoucnost, když je spojena s určitými příslovci: Brzy skončím .
Je sestaven ze 2 slov, pomocného slovesa v přítomném jednoduchém a minulém příčestí infinitivu.
U vzácných čistě nepřechodných sloves, jako jsou „zmizet“ a „objevit se“, jsou dvě pomocná zařízení Akademií připuštěna, ale použití jednoznačně upřednostňuje „mít“, s výjimkou „mít se“ u publikací. „souhlasí a„ mít “ne)
Neúplný seznam sloves používajících pomocné býtSloveso umístěné v minulém příčestí se uděluje podle pohlaví a čísla, pokud je pomocným slovesem, které má být (souhlas s subjektem ), nebo pokud je před slovesem umístěn souhlas s přímým předmětem (COD) (souhlas s COD). V případě zájmennou slovesa, ačkoli pomocné má být se příčestí minulé není uděleno, pokud se následuje dobírku, nebo v případě, že reflexivní zájmeno je COI. Příklady: