Přivlastňovací zájmeno

Ve francouzské gramatiky je přivlastňovací zájmeno je podkategorii z zájmena , který má tu zvláštnost, že jsou dvojnásobně zástupce : opravdu, na jedné straně, to znamená na posedlé objektu , na druhé straně, že se odkazuje na v vlastníka .

Vztah mezi vlastníkem a vlastněným objektem může vyjadřovat vlastnictví, ale také, a obecněji, logický vztah, původ, souvislost atd. : Vaše rodné město je Bordeaux, moje je Lyon. Vyhlašovatel samozřejmě není vlastníkem města Lyon.

V kategorii determinantů je odpovídající přivlastňovací zájmeno přivlastňovací adjektivum :

Toto je moje kniha. Je to moje . Fráze „ moje kniha “ je aktualizována přivlastňovacím adjektivem mon (determinant), zatímco „ moje “ je přivlastňovací zájmeno.

I = I Tu = vy On / ona = on / ona My = my Vous = vy / váš (projev úcty) Oni = oni

Morfologie

Posesivní zájmeno mění formu, a to nejen podle „předmětu posedlého“ (s nímž souhlasí v pohlaví a počtu ), ale také podle vlastníka (jehož osobu a číslo označuje ):

Dej mi nějaké sponky, zapomněl jsem dolu . Posesivní zájmeno „ moje “ souhlasí s posedlým předmětem ( předchůdce „ sponky “) a naznačuje, že vlastník je v první osobě jednotného čísla („ I “).

Nejčastěji má přivlastňovací zájmeno formu lokulace, jejíž prvním prvkem je určitý člen („ le, la, les, au, aux, du, des “).

V trvalém registru se ale také používá jako sekundární přivlastňovací adjektivum : v tomto případě se používá bez určitého členu:

Přítel můj . Toto motto, budete dělat to vy ! Znamená „kamarád dolu “ nebo „Jeden z mých přátel“ / „Budete dělat to vaše motto!“ "

Majitel první osoby jednotného čísla

Singulární posedlý předmět: „ můj “ v mužském a „ můj “ v ženském.
Posedlý objekt množného čísla: „ moje “ v mužském a „ moje “ v ženském.

Majitel druhé osoby jednotného čísla

Singulární posedlý předmět: „ váš “ v mužském a „ váš “ v ženském.
Possessed object plural: „ yours “ v mužském a „ yours “ v ženském

Majitel třetí osoby jednotného čísla

Singulární posedlý předmět: „ jeho “ v mužském a „ jeho “ v ženském.
Posedlý objekt množného čísla: „ jeho “ v mužském a „ jeho “ v ženském.

Majitel první osoby množného čísla

Singulární posedlý předmět: „ náš “ v mužském a „ náš “ v ženském.
Objekt v množném čísle: „ náš “ ( epicenní forma ).

Majitel druhé osoby množného čísla

Singulární posedlý předmět: „ váš “ v mužském a „ váš “ v ženském.
Objekt v množném čísle: „ váš “ (forma epicenu).

Majitel třetí osoby množného čísla

Singulární posedlý předmět: „ jejich “ v mužském a „ jejich “ v ženském.
Possessed object plural: " theirs " (epicene form).

Zastoupení

U každého přivlastňovacího zájmena jsou ve skutečnosti zastoupena dvě: vlastněný předmět a vlastník .

Reprezentace posedlého objektu je nejčastěji textová (a anaforická ) reprezentace; pouze několik pevných výrazů je výjimek, například:

Nemůžu se dočkat, až znovu najdu svoji . „Nemůžu se dočkat, až se sejdu se svou rodinou . "

Reprezentací vlastníka může být referenční reprezentace (když má zájmeno hodnotu pro první nebo druhou osobu) a textová reprezentace (když má zájmeno hodnotu pro třetí osobu):

Pokazilo se mi auto. Vezměte si svůj . Posesivní zájmeno „ vaše “ má pro předchůdce jméno „ auto “ (textové vyjádření - anafora ) a pro majitele, příjemce ( spojku druhé osoby ). Pokazilo se mi auto. Paul mi řekl, abych si vzal jeho . Posesivní zájmeno „ jeho “ má pro předchůdce jméno „ auto “ (textová reprezentace - anafora) a pro majitele předchůdce „ Paul “ (opět textová reprezentace - také anafora).