Jaká zima byla moje nepřítomnost v
tobě, potěšení letícího roku!
Jaké mrazení jsem cítil, jaké temné dny jsem viděl!
Jaká stará prosincová bída všude!
A přesto byl tento čas odstraněn jako letní čas
Rozptylující podzim, velký s bohatým nárůstem,
nesoucí svévolné břemeno nejlepších,
Jako vdovy po lůnech po smrti jejich pánů:
Přesto se mi toto hojné téma zdálo,
ale naděje na sirotky a unfather'd ovoce;
Na léto a jeho potěšení na tebe čekají,
a ty pryč, samotní ptáci jsou ztlumení:
Nebo, když zpívají, je to tak nudné jásot,
že listy vypadají bledě a děsí se zimy blízko.
- William Shakespeare
Sonnet 97 je jedním z 154 sonetů napsaných dramatik a básník William Shakespeare .
Původní text a typografie:
HJak zimu má má abenence včela
od tebe, potěšení letmého období?
Jaké zmrazení jsem cítil, jaké temné deníky ſeene?
Který starý si pamatuje bareneſſe euery kde?
A přesto tentokrát remou'd byl mersommers time, Teeming Autumne
big with
ritch growſe ,
Bearing the
arbitron burthen of the prime, Like ovdowed wombes after their Lords deceaſe:
Yet this abundant iſſue ſeem'd to me,
But hope of Sirotci a
plod vnukatý , neboť Sommer a jeho potěšení čekají na tebe,
a ty pryč, ti ptáci jsou němí.
Nebo pokud ,ing, jsou s ſo tupou náladou,
To bude vypadat bledě a děsí se zimy.