Vekhamorovo evangelium

Vekhamorovo evangelium Obrázek v Infoboxu. stránka rukopisu
Datováno Mezi VII th  století a IX th  století
Technický Rukopis
Rozměry (V × Š) 33 × 25,7 cm
Majitel Arménie
N o Inventář Č. 10680
Umístění Matenadaran , knihovna, Jerevan ( Arménie )

Vekhamor evangelium ( Armenian  : Վեհամոր Ավետարան [Vehamor Avetaran]) je považován za nejstarší Arménský rukopis zachovaly dodnes. Nachází se v Matenadaran Institute v Jerevanu (pod číslem 10680). Právě na tomto evangeliu skládá prezident Arménské republiky na začátku svého mandátu přísahu. Slovo Vekhamaïr (dále jen genitiv se stává Vekhamor) v arménské je epiteton z matek Catholicos Arménie  : rukopis přijal toto jméno na počest matky Vazgen I. .

Příběh

Čas a místo napsání rukopisu nejsou známy. Byly uchovány dvě anonymní poznámky od prvního překladače, ale neinformují ani sponzora, ani datum provedení. Podle jedné ze zpráv v těchto poznámkách bylo evangelium napsáno v klášteře Nejsvětější Trojice, aniž by bylo upřesněno umístění kláštera. Pozdější dodatky však vrhly trochu světla na historii rukopisu. V XIII -tého  století, je stále v klášteře Havuts Tar , v blízkosti obce Garni , kde jej Amenavag získala v roce 1294.

V XV -tého  století, rukopis je v klášteře Makenyats Vank (v blízkosti obce Vardenis ) do XVI th  století, se nachází v obci Bajan, Dashkasan  (en) (přítomen Ázerbájdžán ), kde byl obnoven v roce 1625 . toto je místo, kde Bishop Makar Barkhoudariants (1823-1906) zjišťuje, na konci XIX th  století. V roce 1895 podal Makar Barhhoudariants první písemný popis rukopisu a poznamenal, že místní obyvatelé jej znali jako staré evangelium a strážce . Již v roce 1625 jsou tato jména uvedena v zápisu a jméno opatrovníka souvisí s vírou místního obyvatelstva, které starému evangeliu přisuzovalo uzdravující moc a že jej chránilo před nemocemi.

V roce 1974 s pomocí Bayan rezidentní Assi Grigorian, rukopis byl předán do čela Eparchy na arménské apoštolské církve v Ázerbájdžánu na biskupa Vaguan Terian. Ten ji vysílá jako prvníledna 1975k Catholicos Arménie Vazguen I. a věnoval ho zároveň na druhé matky. the25. červenceVe stejném roce, Vazgen I st výzvy k ní musí být udržovány ve správných podmínek Mashtots Výzkumného ústavu starověkých rukopisů , kde je rukopis obdrží inventární číslo 10680. institutu pracovníci s touhou a se souhlasem M gr Vazgen I nejprve dal rukopis jméno Vekhamor na počest matky Catholicose Siranouicha Paloutchiana, učitele v Bukurešti , zemřel v roce 1974.

Od roku 1991 složil prezident Arménské republiky během svého investování přísahu na tomto evangeliu. Tento rukopis byl vybrán z mnoha dalších rukopisů pro tento účel prezidentem Arménie Levonem Ter-Petrosianem za pomoci vědců z Matenadaran . Evangelium je umístěno ve zvláštním výklenku, který je pro něj vyhrazen.

Studie rukopisu

Vekhamor evangelium obsahuje 257 svitky . Jeho rozměr je 33  cm x 25,7  cm . Postavy jsou arménské. Oklad na krytu je ozdobeno velkým zlatým křížem, pěti drahokamů a 19 malých kovových křížů.

První studie byly provedeny v roce 1975, kdy se rukopis dostal do rukou vědců. Práce byla vedena hlavním výzkumným pracovníkem Matenadaran: Matevossian Artamis Simonovitch ( arménsky  : Արտաշես Մաթևոսյան (հայագետ) ). Zažloutlé stránky, starobylé arménské postavy a přezdívka starého evangelia známá od roku 1625 naznačovala, že rukopis byl starý. Výsledky paleografických analýz však předčily všechna očekávání. Bylo zjištěno, že rukopis byl napsán ve dvou různých písmech (I: s. 1—121, II: s. 122—256), ale oba písaři používali písmena arménské abecedy použitá pro lapidární nápisy , palimpsesty a některé fragmenty rukopisy v tý  -  VII tého  století. To bylo patrné zejména u písmen Հ, Կ, Վ, Ճ, Զ, Ծ и Փ. Některé zastaralé náboženské pojmy zkratek používaných v IX th  -  X. ročníku  byly pozorovány století. Starověký charakter psaní byl viditelný také pro označení nadpisů kapitol a interpunkci . Ukázalo se, že je nemožné určit přesný čas a místo, kde byl rukopis vytvořen, nicméně určitě pochází z doby před prvními přesně datovanými rukopisy, jako je evangelium královny Mlké z roku 862, Lazarovo evangelium z roku 887. А. Matevossian data rukopis VII th  -  VIII th  století.

Několik listů, které byly původně součástí tohoto Vekhamorova evangelia, bylo později objeveno v jiném rukopisu Matenadaran (č. 10668).

V současné době je tento rukopis považován za plně arménský. Některé současné vědci se domnívají, že rukopis pochází z VII -tého  století, ale jak poznamenává S. Peter Cowe  (in) , tak brzy datování vyžaduje další studium. Jiné zdroje mluví o konci VII th  century- Počátek VIII th  století. Jako terminus ante quem se používá datum 862 (datum evangelia královny Mlké ).

V roce 2005, podle vyhlášky vlády o Arménii, rukopis byl zařazen do seznamu zvláště cenný kulturního majetku Arménské republiky .

Reference

  1. „  Havuts Tar Book Center  “, 1 , t.  3,1999, str.  276 ( číst online )
  2. K. Matevossian, „  Հավուց Թառի գրչության կենտրոնը  “, 19 ,2012, str.  159—172
  3. (HY) S. Melikian (Меликян С.), "  funkce slavnostní rituální systému v souvislosti s Etnokulturní vesnických Banants (Особенности празднично-ритуальной системы в этнокультурном контексте села Бананц)  " , 1 ,2011, str.  274—288 ( číst online )
  4. (RU) Matevossian (Матевосян А.), "  dvě cenné rukopisy Matenadaran (Две ценные рукописи Матенадарану им. Месропа Маштоца)  " , 12 ,1976, str.  45—51 ( číst online )
  5. (hy) S Chtikian, I Vazguen, catholicos (Вазген I. Католикос всех армян. Хронография (1908—1988)) , Jerevan.,1990( 1 st  ed. Վազգեն Առաջին. Կաթողիկոս Ամենայն Հայոց. Ժամանակագրություն (1908-1988)), 113  str. ( číst online ) , s.  1
  6. (ru) A. Matevossian (Матевосян А.), „  Dvě svatá evangelia (Два святейшие евангелия)  “ , 9–10 ,1994, str.  32—34 ( číst online )
  7. (in) Agadzhanian A., Arménské křesťanství dnes: Politika identity a populární praxe ,2014, 278  s. ( ISBN  978-1-4724-1271-3 a 1-4724-1271-0 ) , s.  18
  8. Радио Свобода: Интервью заведующего Отделом изучения рукописей, старшего научного сотрудника Матенадарана Геворга Тер-Варданяна (HY) (rozhovor s Gevorg Ter-Vardanyan, Řešitel
  9. (ru) V Malkhassianu. ( r. ) a А. Малхасян ( ed. ), Katalog rukopisu Mashtotsa (Каталог рукописей Матенадарана имени Маштоца) , t.  III,2007, 90  s. ( číst online )
  10. (ru) A. Matevossian (Матевосян А.), Souvebir arménských rukopisů 5.-XII. Století. , Jerevan., Изд-во АН АрмССР,1988, XIV, 23  str. ( číst online )
  11. (ru) A. Matevossian (Матевосян А.), „  Vekhaparovo evangelium (Евангелие Вехапара)  “ , 5 ,1978, str.  34—51 ( číst online )
  12. (ru) Minassian M., „  L'Evangeliare arm. 10680 du Matenadaran  ” , 63 ,1979, str.  108—129
  13. (ru) Matevossian (Матевосян А.), Vzpomínky na arémnianské rukopisy 13. století. (Памятные записи армянских рукописей XIII v.) , Jerevan., Изд-во АН АрмССР,1984, 741  str. ( číst online )
  14. Anne-Marie Christin, A History of Writing: From Hieroglyph to Multimedia ,2002, 258-260  str. ( ISBN  2080108875 )
  15. „  rukopis  “, 1 ,2002, str.  648 ( číst on-line [ archiv ] , přístup 1 st 10. 2015 )
  16. S. Peter Cowe, „  Arménská verze Nového zákona  “, 1 , BRILL,2012, str.  259
  17. Ukaz Arménské republiky č. 1643-N Указ правительства Республики Армения № 1643-N