Takzvané dohody „ Berlín plus “ přijaté na summitu ve Washingtonu v roce 1999 upravují poskytování prostředků a schopností NATO Evropské unii pro operace, na nichž se Aliance vojensky nezabývá. Jako takové, způsoby spolupráce mezi NATO a NATO Evropská unie byla potvrzena na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000.
Realizace dohody „Berlin plus“ byla dlouho odložena řecko-tureckým sporem. S ohledem na kyperskou otázku chtělo Turecko zaručit, že Evropská unie nebude moci těžit z automatického přístupu k aktivům NATO pro operaci, která by nebyla schválena všemi členy EU. V prosinci 2002 společné prohlášení NATO a Evropské unie konečně stanovilo zásady úzké politické a vojenské spolupráce mezi těmito dvěma organizacemi. Toto prohlášení o EBOP stanoví formální rámec pro spolupráci při řešení krizí a předcházení konfliktům. Zaručuje Evropské unii pro její vlastní vojenské operace přístup k logistickým a plánovacím zdrojům NATO.
Na základě těchto ujednání byla operace NATO v Makedonii převedena do Evropské unie od dubna 2003, poté operace NATO v Bosně a Hercegovině na konci roku 2004.
Provádění dohod „Berlín plus“ však opět zažilo obtížné období od vstupu Kypru a Malty do Evropské unie v roce 2004. Turecko se dovolává neexistence bezpečnostní dohody o výměně utajovaných údajů mezi těmito dvěma zeměmi a NATO odmítne jejich účast na jednáních o operacích „Berlín plus“, uzavření takové dohody s Kyprem je hypotetické vzhledem k tomu, že spor mezi Ankarou a Nikósií nebyl urovnán.
Trvalá ujednání mezi NATO a Evropskou unií: