| Narození |
1960 Beirut |
|---|---|
| Státní příslušnost | libanonský |
| Výcvik | University of Provence Aix-Marseille I ( doktorát ) (do1993) |
| Činnosti | Spisovatel , univerzitní profesor , novinář |
| Pracoval pro | Le Monde , Saint Joseph University of Beirut , Balamand University , University of Aix-Marseille , Libération , L'Orient-Le Jour , An Nahar , University of Paris VIII , The Mountain (2007-2008) |
|---|---|
| Dozorce | Jean-Marie Gleize |
| Ocenění |
Tropics Awards (2008) Velká cena Jean-Giona (2015) |
Sharif Majdalani , narozen v Bejrútu v roce 1960 , je libanonský spisovatel mluvící francouzsky .
Charif Majdalani opustil svou zemi v roce 1980 ve Francii, aby studoval moderní literaturu na univerzitě v Aix-en-Provence . Do Libanonu se vrátil v roce 1993 poté, co obhájil diplomovou práci o Antoninovi Artaudovi . Zpočátku působil jako učitel na univerzitě v Balamandu, poté na univerzitě v Saint-Joseph v Bejrútu, kde byl profesorem literatury.
Od roku 1995 se podílel na opoziční revizi L'Orient-Express odpovědné za literární sekci. Tato spolupráce skončí v roce 1998, kdy bylo vydávání tohoto časopisu ukončeno.
V roce 1999 se Charif Majdalani vrátil k výuce na Univerzitě Saint-Joseph v Bejrútu, kde byl odpovědný za katedru francouzských dopisů. Tato pozice mu umožňuje přivítat francouzské a libanonské romanopisce. Během frankofonního summitu v roce 2002 vydal knihu Le petitacte des Mixtures . Kromě výuky si můžete přečíst názorové články v různých francouzských a libanonských novinách ( L'Orient-Le Jour , An Nahar , Le Monde , Liberation ). Psal rok, v letech 2007 až 2008, sloupek v novinách La Montagne a od roku 2006 je členem redakční rady L'Orient littéraire . Od roku 2012 je Charif Majdalani prezidentem Mezinárodního domu spisovatelů v Bejrútu.
Charif Majdalani je autorem osmi knih přeložených do šesti jazyků.
Pokud jde o vlivy, Charif Majdalani se vyjadřuje takto:
„Knihy, které mě poznamenaly, jsou romány Garcíi Márqueze stejně jako romány Prousta nebo Stendhala, stejně tak velké epické jízdy Guimarães Rosa nebo TH Lawrencea jako osamělé putování postav Cormaca Mac Carthyho, jsou veliké ty. ódy Claudel, Anabase Xenofónova a Saint-John Perse, L'Invention du monde Rolin, Homeric epos, Chateaubriand, Patrick Deville nebo Virgilian georgics. "
- in Writers and Letters of the World , Bordeaux, 2013
"Psát francouzsky a mluvit o Libanonu nikdy není problém." V žádném případě ne pro mě […] Jistě, francouzština je naplněna kódy a implicitními významy, je vytvořena francouzskou historií a kulturou a někdy je nutné, aby spisovatel jiné národnosti tyto významy zmařil. Jedná se však o práci rovnocennou práci kteréhokoli spisovatele, který se snaží znovu přizpůsobit svůj jazyk, vnutit mu svou vůli, svůj rytmus a svůj temperament, místo aby ho nechal mluvit skrze něj. A konečně, představovat problém psaní ve francouzštině není nic jiného než představovat problém samotného psaní. "
- v Le Monde des livres , 16. listopadu 2007
"Jednou z mých oblíbených aktivit je hledat příklady těch nejneočekávanějších nebo méně známých" směsí "(minarety na horských pastvinách ve střední Evropě, vídeňská architektura velkého souku Damašku, rokoko v pozdně osmanské architektuře). (...) Sbírám tyto malé rarity, jako jsou známky nebo motýli. "
- Charif Majdalani, citovaný v Osvobození ve čtvrtek 6. října 2005