Slovo coquillard (dále XV th století, granát a v množném čísle, coquillars ) odpovídá několika různými jmény a přídavných jmen.
Křestní jméno je doloženo v roce 1455 v dokumentech soudu, který byl zahájen v Dijonu proti „zlým chlapcům“ (podvodníci, podvodníci a zloději, kteří by mohli jít dokonce až k vraždě), kteří se dva roky našli ve městě. , zejména večer v nevěstinci, a jehož skupina se jmenovala „Shell“, aniž by znali důvod tohoto jména. Coquillardův derivát byl vytvořen z názvu skupiny, aniž by věděl, co tato přezdívka znamená pro její členy, kromě jejich připojení k kapele „Coquille“. Žádná část spisu Dijon umožňuje vytvořit propojení názvu kapely a název banditů s pouti ze Saint-Jacques-de-Compostelle . Zde je výňatek z rukopisu: „a jsou zde nazýváni Coquillars, což rozumí společníci Coquille“. Nezdá se, že by se v té době toto jméno rozšířilo na další bandity, ani že by se tento význam rozšířil do středofrancouzštiny.
Mnohem později je další Coquillardovo jméno zmíněno ve směšné brožuře vydané kolem roku 1629 pod názvem Le Jargon ou Langage de l'Argot reformé , ve které autor Ollivier Chereau dává povolání žebráka organizovaného ve společnosti název slangu , který bude mít směr žargonu žebrákům na konci XVII -tého století po úspěchu brožury. Tento další název Coquillard odkazuje na kategorii žebráků. Zde je výňatek z vydání z roku 1630 v Lyonu: „Coquillards jsou poutníci S. Jaques, většina z nich je pravá a pochází odtud: ale jsou i takoví, kteří klamou [= kdo prosí] na Coquillard, a kteří byli nikdy tam “. Nikde v brožuře není uvedeno, že by Coquillardové prodávali granáty. Nezdá se, že by existovalo nějaké předchozí osvědčení o jménu v tomto smyslu spojené s poutí do Saint-Jacques-de-Compostelle a které by se znovu objevilo v několika literárních dílech a zejména ve fikci Notre-Dame de Paris od Victora Huga v r. 1831.
Coquillard (v Normandii) nebo lastura (v Bretani) je malá rybářská loď vyzbrojená k lovu lastur pomocí drapáků, které táhne na dně. Loví hřebenatky během povolených období, od 1. října do 14. května. Po zbytek roku se obvykle vlečou
Vyčerpání stoleté války z Arrasské smlouvy (1435), které ukončilo burgundskou stranu, poté příměří z roku 1444 , stejně jako formování zárodku profesionální armády, se postupně vrhlo na desítky cest tisíců nečinných žoldáků . Věděli jen válku a živili se vypleněním francouzských provincií, někdy v podobě velkých společností .
I když mnoho z nich skončí návratu do své země původu (30,000 byl poslán zpět králi do Švýcarska a Alsasku po příměří roku 1444), jiní se zorganizovali do pásem, které se účastní všechny druhy aktivit. Trestné činnosti (krádeže, padělání , organizované podvádění, prostituce a kuplířství atd.). Potom se k nim připojují chudí lidé často z řemeslného, studentského ( PassetoutGrain , ...) nebo dokonce klášterního prostředí.
Někteří odborníci navrhli, aby někteří členové gangu Coquille pocházeli z pozůstatků žoldáckých vojsk, ale dokumenty soudu nám představují především Coquillardy, některé obyvatele Dijonu, určité státní příslušníky různých řemesel a určité „špatné chlapce“ Stejně jako pařížský úředník Regnier de Montigny, jehož jméno je zmíněno ve dvou řádcích Lais de Villon (aniž by přesně věděl, jaký vztah mezi nimi byl), a jehož poprava oběšením je zmíněna v baladě Jargona a Jobellina o zmíněném Villonovi , ale kdo nemohl být součástí licencovaných žoldáků. Tvrzení, podle kterého by básník a Colin de Cayeux , jeho komplic při krádeži na vysoké škole v Navarre v roce 1456, patřili k této skupině, vyvolává v současné době neověřitelné extrapolace; v žádném případě se jejich jména neobjevují na seznamech Coquillardů zahrnutých v dokumentech soudu.
Část soudu založená na svědectví „informátora“ představuje ve dvou seznamech žargon, který mezi nimi používali dijonští Coquillardové, popsaný jako tajný, zatímco některým termínům se zdálo být docela snadné porozumět:
V jedenácti baladách v žargonu (šest v žargonu a Jobellin zmíněného Villona z Levetova vydání z roku 1489 a pět dalších anonymních a bez názvu ze stockholmského rukopisu po roce 1477), které se často připisují Françoisovi Villonovi , ale které nepředstavují vlastnosti básníkovy balady, nacházíme ve stejné formě nebo v podobě blízké jen dvaceti z těchto výrazů, aniž bychom počítali slova jako coquillart (možná také coquille ) a piperie, která se objevují v souboru, ale ne v seznamech (první však , dal pipeur , což bylo stěží hermetické); některé z těchto výrazů od The Coquillards se však v těchto baladách objevují opakovaně. Tato setkání mezi žargonem Coquillardů a baladami se u většiny odborníků od Marcela Schwoba sjednotila a umožnila zpřesnit jejich interpretaci ve vztahu k kriminalitě a kriminalitě.
Kontext soudního vyšetřování proti těmto zločincům neumožňuje pro glosář žádný homosexuální dvojitý význam za těmito slovy, o nichž by v žargonových baladách připisovaných Villonovi mohl být tento novější výklad navržen, dokonce privilegovaný. Někteří autoři tvrdí, že „The Coquillards (...) se zapojili do všech druhů nedovolených činností, mezi nimiž máme všechny důvody si myslet, že sodomie figurovala prominentně“ (Didier Godard, Deux hommes sur un cheval: l 'Mužská homosexualita uprostřed Ages , H&O, 2003, s. 264 ), ale tato tvrzení nepodporuje žádná část dijonského spisu, zatímco vyšetřování dělá několik narážek na úzké vazby členů gangu s „malými děvčaty“ (prostitutky nemohly být více ženský).