Fanny Reybaud

Fanny Reybaud Životopis

Narození	1802 nebo 13. prosince 1802
Smrt	25. listopadu 1870 nebo 1871 Pěkný
Státní příslušnost	francouzština
Činnosti	Romanopisec , spisovatel
Manželka	Charles Reybaud ( d )

Výslovnost

Henriette Étiennette Fanny Arnaud , známá jako Fanny Reybaud, narozená dne13. prosince 1802v Aix-en-Provence a zemřel v Nice dne25. listopadu 1870, Známější ve své době jako Lady Reybaud nebo paní Karla Reybaud , je romanopisec z XIX -tého  století .

Životopis

Pochází z Aix-en-Provence a je dcerou lékaře, doktora Arnauda, ​​přítele François-Auguste Migneta a Adolphe Thiers . Provdala se za Marseillais Charles Reybaud, bratr Louis Reybaud , kterého následovala Angers, kde napsal noviny, Le Précurseur de l'Ouest . Po roce 1830 se pár přestěhoval do Paříže. V blízkosti kruhů Saint-Simonian hrál Charles Reybaud v tiskovém prostředí poměrně důležitou roli, zejména účastí na vytvoření agentury Havas . Manažer Constitutionnel , umožňuje madame Reybaudové, aby tam zveřejnila své první práce ve formě seriálů. Po roce 1848 se její manžel dostal do polovičního důchodu až do roku 1852, kdy byl jmenován agentem v Brazílii. V Paříži Madame Reybaud navštěvuje stejné pařížské literární kruhy jako Balzac . Zemřela v Nice v roce 1870.

Umělecká díla

Publikovala své první práce, studie chování, pod pseudonymem Hippolyte Arnaud (nebo jednoduše H. Arnaud), než přijala dílo svého manžela a stala se pro kritiky madame Reybaudovou . Publikuje také novinky v časopisech jako Revue de Paris , Revue des deux Mondes nebo Le Journal des jeunes People . Jeden z jeho povídek, Les Épaves (1838), prosba ve prospěch osvobození afrických otroků, byl upraven pro divadlo od Hanse Christiana Andersena v roce 1840 pod názvem Mulatten nebo „la Mulâtresse“. Stejné zprávy inspirovaly Eugèna Scribe k napsání libreta pro operu nazvanou Code Noir , která byla poprvé uvedena v roce 1842 v Opéra-Comique . Některé z jeho románů prošly několika vydáních, například Le Cadet de Colobrières, který byl opětovně vydán v roce 1857 se nachází v oblíbené knihovně drah ze strany Louis Hachette .

Plodná spisovatelka Madame Reybaud se těší určité úctě mezi kritiky, kteří oceňují její míru, její eleganci a určitý konformismus, který neuráží slušnost:

"  Jsou to vždy stejné přívětivé vlastnosti: zajímavý příběh, někdy dojemný; pravdivé, ale diskrétní obrazy nejpřátelštějších společenských tříd; spousta popisu, který nejde tak daleko, že jde o nevázanost; elegantní a přirozený styl, který má malou chybu a nikdy nepřeháněl . "

Její první romány byly studie chování, ale poté se obrátila k historickému románu. Bylo několikrát přeloženo do cizího jazyka, zejména do dánštiny . Když se kadet z Colobrières objevil v anglickém překladu v roce 1847, americký kritik přirovnal román k vikáři z Wakefieldu od Olivera Goldsmitha . Román již byl předmětem nadšené kritiky v americkém časopise The Living Age (svazek X, červenec, srpen,Září 1846), Kde autor srovnává talent M Me Reybauda s talentem Prospera Mérimée . Pokud nemá zvládnutí dialogu autorky Carmen , podle kritika ho překonává v malbě ženské citlivosti. Tři další romány budou předmětem kritické revize v britském literárním časopise Athenaeum (1828-1921). Jedná se o Les Anciens Couvents de Paris ( The Old Convents of Paris , 1847), Les Deux Marguerite ( The Two Marguerites , 1848) a Le Moine de Chaalis ( The Monk of Chaalis , 1859). The Christian Examiner (svazek LXIV, leden -Květen 1858, p; 469) chválí jeho práci, která nikdy neuráží „dobrý vkus nebo morálku“, ale kritizuje ji pro nedostatek elánu, díky kterému upřednostňuje George Sand , Delphine de Girardin a Hodiny vězení od Marie Capelle .

Romány

• Co můžete vidět zdarma na ulici , román
• Clémence , (Pod pseudonymem A. Arnauda) 1843
• Clémentine a Félise , román
• Deux à deux , román, Hachette, Paříž 1861
• Dona Mariana , Brusel, 1840
• Édouard Mongeron , román
• Španělština a francouzština , román
• Gabrielle a Lucie , román, 1842
• Georges a Fabiana (1840), román
• Hélène , román
• Strýc Caesar , román
• Poslední český román
• Elys de Sault nebo La Cour des Papes v polovině 14. století , Paříž 1836, gotický román, jehož děj se odehrává u soudu papežů v Avignonu .
• Dobrodružství odpadlíka , 1836
• Protestantská Cévennes nebo začátek XVIII th  století , 1828 (s předmluvou o válce v Camisards
• Gaubertův kabaret , román
• Román Cadet de Colobrières , přeložený do angličtiny v roce 1847, s humorem popisuje neúspěchy šlechty Ancien Régime, jejíž pýcha se obtížně přizpůsobuje novému společenskému a politickému řádu.
• Château de Saint-Germain (1836)
• Le Moine de Chaalis (Paříž, Dumont, 1843), román
• Starý pařížský klášter (1848), román
• Dva Marguerite , 1845, román
• Lucie , 1841, román
• Madame de Rieux , následovaná Floritou , Brusel, 1840
• Mademoiselle de Malepeire , 1855 (znovu vydaná v roce 1990 Actes Sud ), je příběhem mladé dívky z dobré rodiny, kterou její rodina popře , když se provdá za rolníka. O několik let později se znovu dostala na titulní stránky vraždami svého manžela
• Mademoiselle de Chazeuil , 1844
• Marie , román
• Monografie pařížské stráže , román
• Bez věna , romantiky
• Theresa (1840)
• Valdepeuras (1839)

Nový

• „L'Avocat Loubet, Revue de Paris , svazek 36, 1836, str. 225-245 a svazek 37, 1837, str. 98-120.
• „Hrabě z Peñapardy“, Revue de Paris , svazek V, 1837, 66-98, str. 128-161, Brusel
• „Míč vicelegáta“, Revue de Paris , svazek XI, 1838, s. 220-253, Brusel.
• „Les Corbeaux“, Revue de Paris , svazek II, 1839, str. 149-175.
• „The Last Oblate“, Revue des deux Mondes , svazek I, 1842, s.  585–616 a svazek II, 1842, s.  183-209 , 233-260, 400-431.
• „Dona Luisa“, Revue de Paris , svazek VII, 1838, s.  23–54 , 98–144
• „Les Épaves“, Revue de Paris , svazek II, 1838, s.  23–84 . [Brusel]
• „Le Fada“, Revue de Paris , svazek III, 1838, 5-35. [Brusel]
• „Rodina vyvrhele“, Revue de Paris , svazek VIII, roč. 44, 1837, str.  69–109 . [Paříž]
• „Florita“, Revue de Paris , svazek VIII, 1839, s.  5–38 .
• „Les Lambert“, Revue de Paris , svazek 29, 1841, s.  69–88 . [Paříž]
• „Lazarilla“, Revue de Paris , svazek 18, 1835, s.  166-200 . [Paříž]
• „Madeline“, Revue de Paris , svazek IV, 1839, s.  73–104 .
• „Manžel mrtvých“, Umělec , druhá řada, I, 1839, s.  52–55 , 81–85.
• „Marie d'Enambuc“, Revue des deux mondes , svazek II, 1840, s.  576-598 , 625-667.
• „Marius Meinier“, Revue de Paris , svazek VIII, 1838, s.  224–259 . [Brusel]
• „Misé Brun“, Revue des deux mondes , svazek III, 1843, s.  525–560 , vypráví příběh mladého měšťana ženatého s mužem starším než ona sama a velmi ošklivým. Její krása přitahuje pozornost zkaženého aristokrata, který se ji snaží znásilnit. Zachrání ji cizinec, do kterého se zamiluje. Přes ctnost jako princezna z Cleves navzdory svému skromnému stavu se snaží odolat zálibě, kterou cítí k neznámému. S pomocí svého zpovědníka se jí podařilo překonat slezinu a zůstat příkladnou manželkou.
• „Nepublikovaná zřícenina“, Revue de Paris , svazek VI, 1839, str.  134–136 .
• „Salvador“, Revue de Paris , svazek 46, 1837, s.  80–108 .
• „Théobald“, Revue de Paris , svazek 33, 1836, 248-274. [Paříž]

Báseň

• "Skvrna a sláma," Journal of mladých lidí , Volume 1 st z 2 E série, 1847 str.  18–19 .

Bibliografie

• Jean Larnac, Dějiny ženské literatury ve Francii , Paříž, 1921

externí odkazy

• Autoritní záznamy  :
  • Virtuální mezinárodní autoritní soubor
  • Mezinárodní standardní identifikátor jména
  • Francouzská národní knihovna ( údaje )
  • Univerzitní dokumentační systém
  • Knihovna Kongresu
  • Gemeinsame Normdatei
  • Nizozemská královská knihovna
  • Polská univerzitní knihovna
  • Katalánská národní knihovna
  • Švédská národní knihovna
  • Síť západních švýcarských knihoven
  • Národní knihovna Austrálie
  • Česká národní knihovna
  • ID WorldCat
  • WorldCat
• Soubor Fanny Reybaudové v databázi spisovatelek
• Centrum pro studium z XIX -tého  století, francouzštiny, Toronto
• Kritika Mézélie na wikisource

Poznámky

1. Univerzální slovník současníků, obsahující všechny významné osobnosti Francie a zahraničí .... II. IZ / práce psaná a průběžně aktualizovaná za pomoci spisovatelů a vědců z celého světa , Vapereau, Gustave (1819-1906), 1858
2. Andersen, autobiografie
3. New York Times Archives, prosinec 1870
4. Viz například text Misé Brun publikovaný v roce 1829 na Gallice. Nebo moje teta Isabelle, jak zůstala dívkou , Revue des deux Mondes , svazek sedmdesátý sedmý (77), 15. října 1868 (17 stran)
5. Revue de Paris , svazek II, 1838, 23-84. [Brusel]
6. Literární a dramatický rok , čtvrtý rok, Paříž 1862, G. Vapereau, str. 57-58
7. Demokratická recenze Spojených států . / Svazek 20, vydání 108 Cornell University Digital Library
8. Živý věk
9. Digitized by Google
10. Demokratická recenze Spojených států , svazek 20, číslo 108, je k dispozici zde
11. (Fax románu vydaného společností Adamant Media Corporation (25. května 2001) ( ISBN  0-543-93199-4 )
12. Melle de Malepeire nebo La Belle Paysanne přeložil do angličtiny v roce 1901 Remus F. Foster s ilustracemi Alberta Dakina Gihona . The New York Times to hodnotí: New York Times, 11. března 1905
13. Digitized by Google in L'Écho des feuilletons , Paris 1853