Originální název | Královna christina |
---|---|
Výroba | Rouben Mamoulian |
Scénář |
Sam Behrman Salka Viertel Ben Hecht |
Hlavní aktéři | |
Produkční společnosti | Metro-Goldwyn-Mayer |
Rodná země | Spojené státy |
Druh | Historický |
Doba trvání | 99 min (1 h 39 min) |
Výstup | 1933 |
Další informace najdete v části Technický list a distribuce
Queen Christina ( Queen Christina ) je americký film režírovaný Roubenem Mamoulianem , který byl uveden v roce 1933 .
Mladá královna Christine ze Švédska je slíbil v manželství do svého bratrance, ale tyto jsou v lásce s španělský vyslanec . Poslední ze své řady se přesto rozhodne abdikovat, aby si mohla vzít toho, koho miluje.
Uncredited herci:
Myšlenka filmu evokuje královna Christina Švédska narozené během natáčení Anna Christie v roce 1929, kdy Greta Garbo a její přítel Salka Viertel mluví o švédské královny XVII -tého století atypické.
Dopis švédské spisovatelky Ingy Gaateové Mauritzi Stillerovi ze dne17. února 1927, již evokuje „myšlenku filmu o Christine“, s návrhem Pola Negri nebo Grety Garbo v hlavní roli. Švédský režisér, který je chladný v hollywoodské kinematografii, by však brzy opustil USA a nic nenasvědčuje tomu, že by se o tomto tématu bavil s Garbem.
To nebylo až do roku 1931 a rozhovor poskytnutý herečkou Marií Dresslerovou pro veřejnou evokaci takového projektu, který měl být řešen prostřednictvím otázky, si herečka v počátcích Anny Christie s Garbem vzpomíná na diskusi s herečkou o tom během natáčení na konci roku 1929.
Básník Mercedes de Acosta také tvrdí, že mluvil s herečkou švédské královny Kristiny, protože pro ni možná byla rolí, a dokonce napsal souhrn, „ale jak často v Hollywoodu, byl jsem o to okraden. .
V každém případě, když odjel do Evropy Července 1932, Garbo právě podepsal novou smlouvu se svým studiem na dva filmy, z nichž jeden evokuje život Christine ze Švédska. Název projektu a pracovní název filmu během natáčení je Christina .
Byla to tedy Salka Viertel, která začala pracovat na životě švédské královny v němčině, jejím mateřském jazyce, přičemž anglický překlad byl svěřen Margaret P. Levino, obě autorky v autorství a spoluscenáristky s HM Harwoodem . Salka Viertel vypráví o vývoji rozhodujícího pracovního setkání s Irvingem Thalbergem: „Náhle se mě zeptal, jestli jsem viděl německý film Dívky v uniformě , [který] byl o sapfickém vztahu. Thalberg se zeptal: „Nenaznačuje Christine náklonnost k její čestné družce něco takového?“ Chtěl, abych „to pamatoval“: pokud by to bylo „zacházeno s laskavostí“, poskytlo by nám to několik zajímavých scén. Příjemně překvapen jeho šlechetností, začal jsem ho mít moc rád “ .
Po zahájení natáčení 7. srpna 1933, SN Behrman je zapůjčena MGM od Fox , na základě dokončení další dialog. Podle něj byla kontinuita scénáře kompletně přepsána, „aby si udržel den před natáčením“.
Patrick Brion v monografii, kterou věnoval Garbovi v roce 1985, přidal jako uncredited spisovatele: Ernest Vajda , Claudine West , Bess Meredyth a Harvey Gates .
Je to kabelem zaslaným do Garba na volném moři (herečka se vrací inkognito do Spojených států na lodi, Annie Johnsonové , která ji po překročení Panamského průplavu musí vysadit v San Diegu ),29. března 1933, Že Louis B. Mayer žádá herečku její volba mezi Robert Z. Leonard , který ji již režíroval v Courtesan v roce 1931 a Edmund Goulding , který pracoval s Garbo na jeho prvním Anna Karenina a v Grand Hotel , plachost onemocnění herečky obvykle tlačí Mayer zaměstnávat lidi, které její hvězda již zná. Garbo dává přednost Gouldingovi, když mu producent dá vědět, že se snaží vypůjčit Ernsta Lubitsche od společnosti Paramount . Podle Patricka Brion , Clarence Brown , Jack Conway , Sam Wood a dokonce Josefa von Sternberga byl považován dříve, než Irving Thalberg nakonec rozhodl o jeho výběru na Rouben Mamoulian , který se právě zastřelil Písně písní s Marlene Dietrich , údajně Garbo soupeř Paramountu , 17. května 1933. Mamoulian během rozhovoru s Kevinem Brownlowem v roce 1970 prozradil , že od LB Mayera požadoval, aby producentem filmu byl Walter Wanger , protože věděl, že mu tento film poskytne úplnou svobodu, zejména při úpravách celovečerního filmu. .
Mouloudji ve své písni Madame Garbo (1967) evokuje tento film a osobu Grety Garbo, se kterou se podle svých slov zamiloval ve věku sedm a půl při sledování La Reine Christine v malém kině v pařížské čtvrti Ménilmontant. .
Léo Ferré ve své písni La Mélancolie evokuje Gretu Garbo a film Queen Christine jako prvek své melancholie.