| Narození |
8. července 1935 Baakline |
|---|---|
| Smrt |
20. června 1983(ve 47) Bejrút |
| Jméno v rodném jazyce | نادية تويني |
| Státní příslušnost | libanonský |
| Výcvik | Univerzita Saint-Joseph v Bejrútu |
| Činnosti | Básník , spisovatel |
| Táto | Muhammad Ali Hamada ( d ) |
| Sourozenci |
Ali Hamada ( d ) Marwan Hamadé |
| Manželka | Ghassan Tuéni |
| Dítě | Gebrane Tuéni |
| Rozdíl | Cena Archon-Despérouses (1973) |
|---|
Nadia Tueni je frankofonní libanonský básník narozený v Baakline , Libanonu na8. července 1935a zemřel v Bejrútu dne20. června 1983.
Dcera diplomata a spisovatelky drúzského náboženství a francouzské matky byla dvojjazyčná a tvrdila, že patří k oběma kulturám. Ona původně určeny k baru a zapsal se do právnické fakulty v Saint-Joseph univerzita v Bejrútu , ale přerušil studium, když se provdala v roce 1954 , Ghassan Tueni , novinář a poslanec Bejrútu, který byl ještě pozdě libanonský velvyslanec při OSN od roku 1977 do roku 1982.
Měli spolu dva chlapce a dívku: Gébrane , novinář, na kterého byl zavražděn12. prosince 2005v Bejrútu; Makram, který zmizel při automobilové nehodě; a Nayla, jejíž smrt v sedmi letech na rakovinu hluboce zasáhla Nadii Tuéni a vedla ji ke složení její první kolekce Les Textes blonds , vydané v roce 1963 . V roce 1965 Nadia Tuéni také trpěla rakovinou. V roce 1967 se stala literárním redaktorem libanonské francouzské jazykové noviny, Le Jour , a přispíval do různých arabských a francouzských publikací.
V roce 1973 získala cenu Archon-Despérouses na Académie française .