Parrhesia

Prissologie (ženské podstatné jméno), z řeckého pánev ( „all“) a Rhema ( „to, co se říká“) je postava řeči , kterou tvoří kromě toho to znamená, že to, co je nejvíce intimní searching for slova; je to blízko k licenci a otevřenosti .

Definice

Jazyková definice

Parrhesia provádí sémantickou transformaci identického opakování: spočívá v opakování argumentů nebo myšlenek za účelem vyjádření stejné teze . Je snadno rozpoznatelný, protože je založen na opakovacích postupech: obnovení osobních zájmenů první osoby, enunciativní situace , kvalifikační a axiologická adjektiva , interpunkce .

Stylistická definice

Stylistickým účelem postavy je vyjádřit hluboké city mluvčího; je to rétorická postava, ale také lyrická. Je třeba jej odlišit od postav, jako je chleuasm .

Příslušné žánry

Parrhesia se používá ve všech literárních žánrech: projevy a omluvy (zejména pro argumentační žánry), v lyrické poezii a nakonec v psychologických románech .

Opakuje se orálně v situacích intimní komunikace.

Historie konceptu

Řecko-římský starověk

Parrhesia byla základní součástí demokracie v klasických Aténách. Na shromážděních a soudech mohli Athéňané svobodně říkat téměř všechno, co chtěli. V divadle dramatici jako Aristofanes plně využili práva zesměšňovat kohokoli chtěli. Mimo divadlo a shromáždění existovaly limity toho, co se dalo říci; svoboda diskutovat o politice, morálce, náboženství nebo kritizovat lidi závisela na kontextu. Sokrates byl odsouzen za korupci mládeže. Na římské straně byl Heras sťat za to, že kritizoval Berenice a Tituse (syna Vespasiana).

Parrhesia je ústředním pojmem cynické filozofie, která prosazuje úplnou svobodu tónu a jednání.

Poznámky a odkazy

https://web.archive.org/web/20081110062252/http://f.prosper.free.fr/Figures/parrhesie.html
http://blog.legardemots.fr/post/2005/10/26/414-chleuasme
(in) Wallace Robert, The Power to Speak - and not to listen - in Ancient Athens , Brill,2002

Bibliografie

Pierre Pellegrin ( dir. ) A Myriam Hecquet-Devienne, Aristote: Kompletní díla , Éditions Flammarion ,2014, 2923 s. ( ISBN 978-2081273160 ) , „ Sofistické vyvrácení “, s. 457.

Bibliografie postav řeči

Quintilien ( překlad Jean Cousin), De l'Institution oratoire , t. Já, Paříž, Les Belles Lettres, kol. "Budé Latin Series",1989, 392 s. ( ISBN 2-2510-1202-8 ).
Antoine Fouquelin , La Rhétorique françoise , Paříž, A. Wechel,1557( ASIN B001C9C7IQ ).
César Chesneau Dumarsais , Des tropes ou Des různé smysly, ve kterých lze přijmout stejné slovo ve stejném jazyce , Impr. podle Delalain,1816( dotisk. Nové rozšířené vydání Oratory Construction , autor Abbé Batteux.), 362 s. ( ASIN B001CAQJ52 , číst online )
Pierre Fontanier , Postavy diskurzu , Paříž, Flammarion,1977( ISBN 2-0808-1015-4 , číst online ).
Patrick Bacry , Figures de style a další stylistické procesy , Paris, Belin, kol. "Sbírka předmětů",1992, 335 s. ( ISBN 2-7011-1393-8 ).
Bernard Dupriez , Gradus, literární procesy , Paříž, 18. 10., sb. "Francouzská doména",2003, 540 s. ( ISBN 2-2640-3709-1 ).
Catherine Fromilhague , Figures de style , Paříž, Armand Colin, kol. "128 Kryty" 2010 ( 1 st ed. Nathan, 1995), 128 str. ( ISBN 978-2-2003-5236-3 ).
Georges Molinié a Michèle Aquien , Slovník rétoriky a poetiky , Paříž, LGF - Livre de Poche, kol. "Encyklopedie dneška",1996, 350 s. ( ISBN 2-2531-3017-6 ).
Michel Pougeoise , slovník rétoriky , Paříž, Armand Colin,2001, 228 s. , 16 cm × 24 cm ( ISBN 978-2-2002-5239-7 ).
Olivier Reboul , Úvod do rétoriky , Paříž, Presses Universitaires de France, kol. "První cyklus",1991, 256 s. , 15 cm × 22 cm ( ISBN 2-1304-3917-9 ).
Hendrik Van Gorp , Dirk Delabastita , Georges Legros , Rainier Grutman a kol. , Slovník literárních pojmů , Paris, Honoré Champion,2005, 533 s. ( ISBN 978-2-7453-1325-6 ).
Skupina µ , generál Rétorika , Paříž, Larousse, kol. "Jazyk a jazyk",1970.
Nicole Ricalens-Pourchot , Slovník postav řeči , Paříž, Armand Colin,2003, 218 s. ( ISBN 2-200-26457-7 ).
Michel Jarrety ( dir. ), Lexikon literárních pojmů , Paříž, Le Livre de poche,2010, 475 s. ( ISBN 978-2-253-06745-0 ).