Žaltář nebo dopředné je hudební nástroj s řetězci , které se objeví ve středověku ; to je často zastoupena, je uvedeno, nebo vyřezávané z X -tého století.
Jeho struny, zpočátku ve střevech a poté vyrobené z kovu, jsou upevněny kolíky nad plochou rezonanční komorou, jako je citera, která je ve skutečnosti jednou z forem na stole. Jeho rám je trojúhelníkový nebo lichoběžníkový, s mnoha variacemi tvaru, jako je vepřový čenich (druh lichoběžníku, jehož krátké strany se zakřivují dovnitř). Řetězce jdou v párech pro každou notu a jsou namontovány od hlavy k patě.
Názvy nástroje pocházejí z řečtiny , jako je tympanon, kterému je strukturálně velmi blízký. Etymologie se vztahuje k jejímu použití při doprovázení chorálů žalmů . Větší verze, její předchůdce, zvaný Qanûn na Středním východě (z řeckého Kanonu , který dal kánon v Evropě), se nadále používá v orchestrech.
Je možné je zahrát obratným trháním strun prsty nebo plectrum (v husím pírku), nebo je třením lukem . Je také možné udeřit do strun dřevem luku nebo malými kladivy, která mohou být původem ušního bubínku. Na nástroj se hraje v klidu nebo na hrudi.
Loutnu je pravděpodobně předchůdce cembala , přizpůsobením nástroj klávesnice, vynález, který se zdá k dnešnímu dni z XIV -tého století .
V Mexiku se tento nástroj, nazývaný také „mexické saltério“, běžně používá ve folklóru vedle marimby a tradičních mariachisů , hraje zejména valčíky, polky, zapateados a cumbie , v mnoha případech ve stejných skladbách nebo dokonce dokáže „přizpůsobit se několika různým písním.
To je někdy doprovázeno velkým ambientním orchestrem s houslemi.
Mezi nejznámější tlumočníky, kteří hráli na záznamu, patří maestro Pedro Ruis nebo Raoul Diaz.