Generální sekretariát obrany a národní bezpečnosti

Generální sekretariát obrany a národní bezpečnosti Dějiny
Nadace 13. ledna 2010
Předchůdce Generální sekretariát národní obrany ( d )
Rám
Akronym SGDSN
Typ Správa francouzské vlády
Právní forma Ústřední oddělení ministerstva
Sedadlo Hotel des Invalides , Paříž
Země  Francie
Jazyk francouzština
Organizace
Efektivní 896 agentů
Generální tajemník obrany a národní bezpečnosti Stéphane Bouillon (od2020)
Mateřská organizace Služby předsedy vlády
Přidružení Koordinační centrum sítě RIPE
Rozpočet 160 milionů eur
webová stránka www.sgdsn.gouv.fr
Identifikátory
SIRÉNA 120001029
SIRET 12000102900012
Evropská DPH FR15120001029
OpenCorporates cs / 120001029
Veřejný adresář služeb vláda / ústřední správa nebo ministerstvo_171519

Generální sekretariát pro obranu a národní bezpečnost ( SGDSN ) je meziresortní orgán umístěn pod vedením francouzského ministerského předsedy . Je odpovědný za pomoc předsedovi vlády při výkonu jeho povinností ve věcech obrany a národní bezpečnosti . Od té doby17. srpna 2020, generálním tajemníkem je prefekt Stéphane Bouillon .

Za páté republiky byl SGDSN nezbytným ozubením výkonné moci. V roce 2020 měla 972 agentů, z nichž 600 pracovalo v Národní agentuře pro bezpečnost informačních systémů (Anssi) odpovědných za ochranu státu před kybernetickými útoky; ostatní agenti se zabývají různými misemi, od prevence a řízení krizí (teroristické útoky, epidemie atd.) až po ochranu tajemství národní obrany.

Existují tři další generální tajemníci vlády: generální sekretariát vlády , generální sekretariát pro moře a generální sekretariát pro evropské záležitosti .

Historický

V roce 1906 byla zřízena Vyšší rada národní obrany, studijní orgán, který pravidelně sdružoval ministry války , zahraničních věcí a vnitra . Trvalost potřeby koordinace již byla uplatněna a od té doby nikdy nepřestala.

V letech 1921 až 1939 vláda na základě poučení z první světové války pověřila vyšší radu národní obrany a její stálý generální sekretariát přípravou opatření lidské, ekonomické a správní mobilizace na dobu války.

Po druhé světové válce zajišťovala koordinaci obrany jediný orgán, Generální štáb národní obrany, který se následně stal stálým zaměstnancem prezidenta Rady .

V roce 1950 bylo obnoveno rozdělení rolí mezi Stálým sekretariátem národní obrany a kombinovaným štábem ozbrojených sil, které obě spadaly do pravomoci předsedy vlády.

Za páté republiky došlo po několika letech v roce 1962 opět k oddělení dvou kompetencí mezi štábem ozbrojených sil závislých na ministerstvu obrany a SGDN, které spadaly do pravomoci předsedy vlády . Vývoj koncepce a reality obrany a bezpečnosti zároveň nasměroval mise SGDN k širšímu rámci.

Dne 13. ledna 2010 rozšířil Generální sekretariát pro obranu své mise a stal se Generálním sekretariátem pro obranu a národní bezpečnost tím, že absorboval Generální sekretariát Rady pro vnitřní bezpečnost (SGCSI) vytvořený v roce 2002.

Organizace a mise

SGDSN je služba předsedy vlády. Poskytuje sekretariát Rady obrany a národní bezpečnosti (CDSN). V souladu se směrnicemi prezidenta republiky a předsedy vlády vede ve spolupráci s příslušnými ministerskými útvary přípravné práce pro zasedání. Připravuje záznamy o rozhodnutích, upozorňuje na přijatá rozhodnutí a sleduje jejich výkon.

SGDSN pomáhá předsedovi vlády při výkonu jeho povinností ve věcech obrany a národní bezpečnosti. Jako takový:

  1. Vede a koordinuje mezirezortní práci týkající se obranné a národní bezpečnostní politiky a veřejných politik, které k ní přispívají;
  2. Ve spolupráci s příslušnými ministerskými útvary sleduje vývoj krizí a mezinárodních konfliktů, které mohou ovlivnit zájmy Francie ve věcech obrany a národní bezpečnosti, a studuje opatření, která budou pravděpodobně přijata. Je zapojen do přípravy a vedení jednání nebo mezinárodních setkání s dopady na obranu a národní bezpečnost a je průběžně informován o jejich výsledcích;
  3. Navrhuje, rozšiřuje, prosazuje a kontroluje opatření nezbytná k ochraně utajení národní obrany . Připravuje mezirezortní předpisy ve věcech obrany a národní bezpečnosti, zajišťuje jejich šíření a sleduje jejich uplatňování;
  4. Na podporu národního koordinátora zpravodajských služeb přispívá k přizpůsobení právního rámce, v němž probíhá činnost zpravodajských služeb, ak plánování jejich zdrojů a zajišťuje organizaci meziresortních analytických a syntézních skupin.
  5. Rozvíjí meziministerskou obranu a plánování národní bezpečnosti, dohlíží na její aplikaci a provádí meziministerská cvičení k jejímu provádění. Koordinuje přípravu a provádění opatření v oblasti obrany a národní bezpečnosti jednotlivých ministerských útvarů a zajišťuje koordinaci civilních a vojenských zdrojů poskytovaných v případě velké krize;
  6. Zajišťuje, aby prezident republiky a vláda měli nezbytné prostředky velení a elektronických komunikací ve věcech obrany a národní bezpečnosti, a zajišťuje jejich provoz;
  7. Navrhuje předsedovi vlády a realizuje vládní politiku v oblasti bezpečnosti informačních systémů. Za tímto účelem má službu s národní působností nazvanou „Národní agentura pro bezpečnost informačních systémů“;
  8. Zajišťuje soulad opatření přijatých v rámci politiky vědeckého výzkumu a technologických projektů v zájmu obrany a národní bezpečnosti a přispívá k ochraně strategických národních zájmů v této oblasti.

Kromě generálního tajemníka a náměstka generálního tajemníka zahrnuje SGDSN následující služby:

Delegací předsedy vlády dohlíží SGDSN na Institut pro vyšší národní obranná studia (IHEDN).

Národní agentura pro bezpečnost informačních systémů (Anssi) je připevněn k SGDSN a sama o sobě představuje dvě třetiny svých zástupců.

Generální tajemníci

Generální tajemníci národní obrany, poté obrany a národní bezpečnosti, byli postupně:

Generální tajemník Vyhláška o jmenování
Generální tajemníci národní obrany
Generál Michel Fourquet 18. července 1962
Generál Michel de Brébisson 1 st 02. 1966
Generál Bernard Cazelles 24. března 1969
Generál Jacques Beauvallet 11. února 1970
Generál Jean Simon 1 st 06. 1973
Generál Roger Rhenter 7. dubna 1977
Generál Jacques Antoine de Barry 19.dubna 1983
Generál Gilbert Forray 31. července 1987
Guy Fougier , státní radní 9. června 1988
Generál Achille Lerche , státní radní 18. června 1993
Jean Picq , hlavní poradce Účetního dvora 6. července 1995
Isabelle Renouard , zplnomocněná ministryně Hors Classe 9. prosince 1996
Jean-Claude Mallet , státní radní 8. července 1998
Francis Delon , státní radní 29. července 2004
Generální tajemníci obrany a národní bezpečnosti
Francis Delon , státní radní 13. ledna 2010
Louis Gautier , hlavní poradce Účetního dvora 10. října 2014
Claire Landais , státní radní 28. února 2018
General François-Xavier de Woillemont (prozatímní) 22. července 2020
Stéphane Bouillon , prefekt 17. srpna 2020

Poznámky a odkazy

  1. Generální sekretariát obrany a národní bezpečnosti , zpráva o činnosti za rok 2015 ( číst online ).
  2. Antoine Flandrin, „  Zákopová válka o přístup k archivům  “, Le Monde.fr ,19. února 2021( číst online , konzultováno 17. března 2021 )
  3. „  Historie instituce  “ na www.sgdsn.gouv.fr .
  4. „  Vládní plány pro obranu a bezpečnost  “ , na www.sgdsn.gouv.fr .
  5. Obranný kód, článek R * 1132-1.
  6. Obranný kód, článek R * 1132-2.
  7. Obranný kód, článek R * 1132-3.
  8. „  Organizace  “ na www.sgdsn.gouv.fr .
  9. „  Vytvoření provozovatele utajovaných meziministerských informačních systémů  “ , na sgdsn.gouv.fr ,2. dubna 2020.
  10. Obranný kód, článek R * 1132-6.

V Úředním věstníku Francouzské republiky (JORF) o Légifrance  :

  1. Vyhláška n o  2009-1657 z24. prosince 2009týkající se Rady obrany a národní bezpečnosti a Generálního sekretariátu obrany a národní bezpečnosti .
  2. Vyhláška n o  2020-455 ze dne21. dubna 2020zřízení služby s národní působností zvané „provozovatel utajovaných meziministerských informačních systémů“ .
  3. Vyhláška n o  2009-834 ze dne7. července 2009o zřízení služby s národní působností zvané "Národní agentura pro bezpečnost informačních systémů" .
  1. Vyhláška z18. července 1962, JORF ze dne 20. července 1962, str.  7151.
  2. Vyhláška z1 st 02. 1966, JORF ze dne 2. února 1966, str.  963.
  3. Vyhláška z24. března 1969, JORF ze dne 26. března 1969, str.  2995.
  4. Vyhláška z11. února 1970, JORF ze dne 12. února 1970, str.  1563.
  5. Vyhláška z1 st 06. 1973, JORF ze dne 2. června 1973, str.  5907.
  6. Vyhláška z7. dubna 1977, JORF ze dne 10. dubna 1977, str.  2136.
  7. Vyhláška z19.dubna 1983, JORF ze dne 21.dubna 1983, str.  1243.
  8. Vyhláška z31. července 1987, JORF ze dne 1 st 08. 1987, str.  8654, NOR PRMD8705011D.
  9. Vyhláška z9. června 1988, JORF ze dne 10. června 1988, str.  7852, NOR PRMX8810480D.
  10. Vyhláška z18. června 1993Francouzsky Official Gazette n o  14120. června 1993, str.  8735, NOR PRMX9300454D.
  11. Vyhláška z6. července 1995Francouzsky Official Gazette n o  1577. července 1995, str.  10192, NOR PRMX9500919D.
  12. Vyhláška z9. prosince 1996Francouzsky Official Gazette n o  28710. prosince 1996, str.  18023, NOR PRMX9601820D.
  13. Vyhláška z8. července 1998Francouzsky Official Gazette n o  16114. července 1998, str.  10854, NOR PRMX9803079D.
  14. Vyhláška z26. července 2004Francouzsky Official Gazette n o  17328. července 2004, str.  13441, textu n o  39, NOR PRMX0407531D.
  15. Vyhláška z13. ledna 2010, JORF n o  1215. ledna 2010, Text n o  87, NOR PRMD1001240D.
  16. Vyhláška z10. října 2014, Úřední věstník n o  23611. října 2014, Text n o  29 NOR PRMX1423848D.
  17. Vyhláška z28. února 2018, JORF n o  501 st 03. 2018, Text n o  58 NOR PRMX1805677D.
  18. Vyhláška z22. července 2020Francouzsky Official Gazette n o  17923. července 2020Text n o  47, NOR PRMX2018993D.
  19. Vyhláška z29. července 2020, JORF n o  18630. července 2020, Text n o  100, NOR PRMX2020074D.

Související články

externí odkazy