Suvarnaprabhasa Sutra

Suvarṇaprabhāsa Sutra nebo Sutra zlatého světla ( sanskrt  : सुवर्णप्रभासोत्तमसूत्रेन्द्रराज, IAST : Suvarṇaprabhāsottamasūtrendrarājaḥ ), také známý pod názvem starověké ujgurské Altun Yaruq , je buddhistický text z Mahayana . V sanskrtu je celým titulem Suverénní král sútrů, Vznešené zlaté světlo .

Dějiny

Sutra byla původně napsána v Indii v sanskrtu a byla několikrát přeložena do čínštiny Dharmakṣemou a dalšími, poté přeložena do tibetštiny a dalších jazyků. Johannes Nobel vydal sanskrtské a tibetské vydání textu. Sutra má vliv ve východní Asii.

Název sútry je odvozen od kapitoly s názvem „Vyznání zlatého bubnu“, kde Bódhisattva Ruchiraketu sní o velkém bubnu, který vyzařuje vznešené zlaté světlo, symbolizující dharmu nebo učení Gautama Buddhy .

Golden Light Sutra se stala jedním z nejdůležitějších sutras v Japonsku , protože jeho zásadní zprávy, která učí, že čtyři nebeští králové (Chinese:四大天王; pinyin: Sì Dàtiānwáng ) chrání vládce, který se bude řídit svou zemi odpovídajícím způsobem.

Sutra také vystavuje sliby bohyň Sarasvatī (Číňan: 大 辨 才 天; pinyin: dà biàn cái tian ), Lakṣmī (Číňan: 大 功德 天; pinyin: dà gōng de tian ) a Dṛḍhā chránit každého bhikṣu, který bude respektovat a učit sútru.

Když se vezme nominální hodnota, dalo by se hlavní téma sútry brát doslovně, což je důležitost toho, aby vládci byli dobrým příkladem pro království. V kapitole dvanácté hovoří sútra ve verši o katastrofách, které postihnou království, když jeho vládce nerespektuje spravedlnost, a o výhodách králů, kteří vedou příkladné životy. V kapitole Králové strážců vedou Čtyři králové strážci dialog s Buddhou a podrobně vysvětlují všechny výhody, které království bude mít, pokud jeho vládce posvětí podstatu sútry a bude denně chválit. Sútra obsahuje některé prvky rané tantry, protože v druhé kapitole popisuje čtyři Buddhy, kteří přebývají ve čtyřech hlavních směrech. Tito čtyři zahrnují pozdější buddhistické mandaly ve stejných pozicích, jako je břišní říše.

Historicky si proto sutra získala velkou úctu jako sutra pro ochranu země a často byla čtena veřejně, aby zabránila hrozbám. Jeho první čtení jako soudní obřad se konalo kolem roku 660 nl, kdy čínská dynastie Tchang a korejská Silla porazily korejský stát Baekje a vyhrožovaly Japonsku.

V roce 741 založil japonský císař Šōmu provinční kláštery pro mnichy (国 分 寺) a jeptišky (国 分 尼 寺) v každé provincii. Oficiální název klášterů byl Chrám na ochranu státu čtyřmi nebeskými králi sútra zlatého světla (tradiční čínština: 金光明 經 四 天王 護 国 之 寺). Těchto 20 mniši žijí tam recitovat Sutra zlatého světla o státním králů na stanoveného harmonogramu chránit zemi. Jak se buddhismus v Japonsku vyvinul, tato praxe postupně uplynula a dnes již nepokračuje.

Překlady

Zlatá světelná sútra byla přeložena do čínštiny , saka („khotanština“) , staré turečtiny , starého ujgurské , tangutské , klasické tibetské , mongolské , mandžuské , korejské a japonské .

Čínské překlady

Přežily se tři kanonické čínské překlady:

V japonském rukopisu stále existuje extrakanonická verze přisuzovaná Paramārthovi (499–569).

Japonské překlady

Jeden z prvních japonských překladů byl anotace Künten VIII th  Century překlad Yijing čínskou v chrámu Saidaiji .

V roce 1934 Ama zveřejnila kompletní překlad přímo ze sanskrtu.

Překlady do západních jazyků

V roce 1958 Nobel vydal německý překlad na základě čínského textu v Pekingu. V roce 1970 Emmerick vytvořil anglický překlad krátké, kondenzované sanskrtské verze Golden Light Sutra v angličtině.

V tibetštině existují tři verze sútry: verze v 21, 29 a 31 kapitolách. Verze z 29. kapitoly byla pravděpodobně nejoblíbenější v tibetských a tibetských buddhistických oblastech.

V roce 2007 vytvořila Nadace pro zachování tradice Mahayana , buddhistická organizace lamy Thubten Zopa Rinpočheho , překlad 21kapitlové verze sútry, nejkratší a nejkondenzovanější verze.

Podívejte se také

Bibliografie

externí odkazy


Reference

  1. Nobel, Johannes (1937). Suvarṇabhāsottamasūtra. Das Goldglanz-Sūtra: ein Sanskrittext des Mahāyāna-Buddhismus. Nach den Handschriften und mit Hilfe der tibetischen und chinesischen Übertragungen, Lipsko: Harrassowitz
  2. Nobel, Johannes (1944/1950). Suvarnaprabhāsottamasūtra. Das Goldglanz-Sūtra: ein Sanskrittext des Mahāyāna-Buddhismus. Die tibetische Übersetzung mit einem Wörterbuch. Pásmo 1: Tibetische Übersetzung, Stuttgart: Kohlhammer Verlag 1944. Pásmo 2: Wörterbuch Tibetisch-Deutsch-Sanskrit, Stuttgart: Kohlhammer 1950.
  3. Nobel, Johannes (1958). Suvarnaprabhāsottamasūtra. Das Goldglanz-Sūtra: ein Sanskrittext des Mahāyāna-Buddhismus. Čínská verze I-Tsing und ihre tibetische Übersetzung. Band 1: I-Tsing's chinesische Version übersetzt, eingeleitet erläutert und mit einem photomechanischen Nachdruck des chinesischen Textes versehen. Kapela 2: Die tibetische Übersetzung mit kritischen Anmerkungen, Leiden: Brill
  4. (in) Robert Jr Buswell ( dir. ) A Donald S. Jr. Lopez ( eds. ), Princetonský slovník buddhismu , Princeton, NJ, Princeton University Press ,2013, 1265  str. ( ISBN  978-0-691-15786-3 , číst online ) , s.  877
  5. Mimi Hall Yiengpruksawan , Hiraizumi: buddhistické umění a regionální politika v Japonsku ve dvanáctém století , Harvard University Asia Center,1999, 263  s. ( ISBN  978-0-674-39205-2 , číst online ) , s.  167
  6. Delmer Brown , The Cambridge History of Japan, sv. 1: Starověké Japonsko , Cambridge University Press ,1993, 602  s. ( ISBN  978-0-521-22352-2 , číst online ) , s.  393
  7. Peter N. Gregory a Daniel A. Getz Jr. , Buddhismus v Sungu , University of Hawaii Press,2002, 656  str. ( ISBN  978-0-8248-2681-9 , číst online ) , s.  374
  8. Zieme, Peter (1996). Altun Yaruq Sudur: Vorworte und das erste Buch: Edition und Übersetzung der alttürkischen Version des Goldglanzsūtra (Suvarṇaprabhāsottamasūtra), Turnhout: Brepols
  9. Radlov, Vasilij V (1913 - 1917). Suvarṇaprabhāsa: (sutra zolotogo bleska); tekst ujgurskoj redakcij, Sanktpeterburg. Imperatorskaja Akad. Nauk. XV. Dotisk, Osnabrück. Biblio-Verlag 1970.
  10. Kotwicz, Władysław (1930). Altan gerel: die westmongolische Fassung des Goldglanzsūtra nach einer Handschrift der Kgl. Bibliothek v Kodani; Berlín: Akademie Verlag.
  11. Masaji Kasuga , Saidaijibon konkomyo saishookyo koten no kokugogakuteki kenkyu , Tokio, Benseisha,1987
  12. (in) Robert E., ed. Buswell , Encyclopedia of Buddhism , New-York, Macmillan Reference USA,2004, 981  str. ( ISBN  0-02-865718-7 ) , str.  812
  13. Michael Radich , „  K pramenům, stylu a autorství kapitol synoptické Suvarnaprabhāsottama-sūtra T664 připisované Paramartha (1. část)  “, výroční zpráva Mezinárodního výzkumného ústavu pro moderní buddhologii na univerzitě Soka (ARIRIAB) , sv.  17,2014, str.  209 ( číst online [ archiv7. června 2014] , přístup 2. října 2014 )
  14. Tokuju Ama , Bonbun Wayaku Konkōmyō Saishōōkyō , Kyoto, Kōjukai Honbu,1934
  15. Gummer, Nathalie (2015). „Suvarṇabhāsottamasūtra,“ In Jonathan Silk, Oskar von Hinüber, Vincent Eltschinger (eds.): Brill's Encyclopedia of Buddhism, Volume 1: Literature and Languages. Leiden: Brill, str. 250
  16. Emmerick, RE (1970). Sūtra zlatého světla: překlad Suvarṇabhāsottamasūtra. London, Luzac and Company Ltd.
  17. „  The Golden Light Sutra  “ , Nadace pro zachování tradice Mahayana (přístup k 13. května 2013 )