| čínština | 魏 略 |
|---|
| - Romanizace | Ngui liok |
|---|
| - Pchin - jin | Wèi lüè |
|---|
| - Hokkien POJ | Guī lio̍h |
|---|
| - Jyutping | Ngai 6 loek 6 |
|---|---|
| - Yale | Ngaih leuhk |
Wei Lue ( tradiční Číňan :魏略 ; . Litt "Stručná historie Wei") je čínský historický textu kvůli Yu Huan (en) , psaný mezi 239 a 265. Yu Huan byl úředník království Cao Wei (220–265) během éry Tří království (220–280). I když to není oficiálně historik, čínských akademiků si Yu Huana velmi váží. Podle jeho spisů římští cestovatelé a obchodníci té doby tvrdili, že římské elity byly potomky přistěhovalců ze starověkých čínských říší a že parthské elity pocházely ze starověkých říší severní Indie.
Původní text Wei Lüe („Povídka [historie] Wei“) je ztracen, ale jeho kapitola o lidech Xirong (as) je citována Pei Songzhi jako důležitá anotace ve svazku 30 jeho Letopisů tří království , publikováno v roce 439. Kromě toho je v jiných textech pouze několik krátkých citací.
Zdroje Yu Huan nejsou známy. Některé z jeho informací se do Číny pravděpodobně dostaly prostřednictvím obchodníků z římské říše ( Da Qin ). Pozemní komunikace se Západem nebyla po pádu dynastie Han zcela přerušena a pokračovala Cao Wei.
Zdá se, že Yu Huan nikdy neopustil Čínu, ale shromáždil značné množství informací o zemích na západ od své země, jako je Parthie , Indie a Římská říše, jakož io souvisejících trasách a trasách. Některé informace, které hlásí, se do Číny dostaly dlouho před jeho časem a lze je najít také v kapitolách dřívějších prací zabývajících se „západními regiony “, jako jsou Paměti velkého historika (mezi109 př. N. L J.-C. a 91 před naším letopočtem J.-C.), Kniha Han (dokončeno v111 dubna J.-C.) A v pozdější práce, V th století, kniha Later Han . Wei lüe , i když využívá předchozí a někdy fantazijní informace, obsahuje nové, jedinečné a obecně spolehlivé informace z druhého a třetího století. Díky tomu je práce platným historickým zdrojem. Většina nových informací pochází z východní dynastie Han, než byla Čína do značné míry izolována od Západu občanskými válkami a na konci druhého století zůstala omezena na své hranice.
Wei Lue popisuje cesty do Římské říše a je velmi pravděpodobné, že všechny nebo část jeho informací o říši a Parthie přišlo ze zahraničních námořníků. Jedna z těchto informací, kterou mohl znát Yu Huan, podrobně popsaná v knize Liang , je kvůli obchodníkovi z římské říše, který v roce 226 přijel do Jiaozhi poblíž dnešního Hanoje a je odeslán do soud Sun Quan , vládce království Wu , který ho žádá, aby podal zprávu o své zemi a jejích lidech.
Yu Huan se také zabývá „Zesanem“, vazalským státem Římské říše; John E. Hill identifikuje Zesan s Azania na pobřeží Východoafrického, ale později zdroje, jako je například nový svazek Tanga , lokalizovat Zesan v severovýchodní části římské říše, která by mohla odpovídat Trebizond .
Wei Lue zmiňuje království s názvem „Panyue“ nebo „Hanyuewang“, který se nachází v jihovýchodní části Indie. Hill ji identifikuje s královstvím Pandya (v) v oblasti Tamilakam (v) a dává následující překlad: „Království Panyue (Pandya) se také nazývá Hanyuewang. Je to několik tisíc li jihovýchodně od Tianzhu (severní Indie) a souvisí s provincií Yi [v moderní Yunnan ]. Obyvatelé jsou malí, stejně velcí jako Číňané. Obchodníci pocházejí ze vzdálených Shu ( West Sichuan ). Jižní trasa se po dosažení nejzápadnějšího bodu stočí na jihovýchod až do konce. „ Překlad與 益 部 相近by také mohl znamenat„ blízko Yi overland “, což by mohlo identifikovat Panyue až Pundravardhana (v) v Bengálsku .
Část Wei lüe týkající se Da Qin (římské území) byla přeložena do angličtiny Friedrichem Hirthem v jeho průkopnickém díle z roku 1885 v Číně a římském Orientu . Hirth zahrnuje překlad mnoha dalších čínských textů vztahujících se k Da Qin, což dává původní text v čínštině, což z něj činí zásadní odkaz i dnes. V roce 1905 přeložil Édouard Chavannes zbytek textu Wei lüe do francouzštiny pod názvem Les pays d'occident d ' apres le Wei lio z dlouhé citace Pei Songzhi. Tento překlad je doprovázen rozsáhlým aparátem not, ve kterém objasňuje mnoho nejasných bodů a přesvědčivě identifikuje mnoho ze zmíněných zemí, zejména s ohledem na východní části pozemních obchodních cest.