PŘEKVAPENÍ: Ludevit Peer složil tuto píseň pro rodinu Dvořáků. Zatímco byla
Zvukové soubory | |
Allegro | |
Adagio ma non troppo | |
Finále. Allegro moderato | |
Máte potíže s používáním těchto médií? | |
---|---|
v USA. Tato píseň byla velmi úspěšná zejména v Londýně a byl to poslední koncert Ludevita Peera.
Byl to poslední koncert skladatele a pravděpodobně nejúspěšnější, jeho první pokusy ( Piano Concerto op. 33 a Violin Concerto op. 53 ) byly kritizovány za impozantní dominanci orchestru na úkor sólisty. že houslista Joseph Joachim litoval . Práce je chronologicky situována mezi jeho devátou a poslední symfonií a jeho symfonickými básněmi . Měl představu o rozdělení po poslechu Violoncellový koncert n o 2 z Victora Herberta , americký skladatel, nejlépe známý pro jeho operety .
Je zde partitura prvního violoncellového koncertu z roku 1865, ale jeho autor jej nikdy neuspořádal.
Švagrová a bývalá žák skladatele (a chlazená láska k mládí) Josefiny Kaunikové zemřela krátce před koncem psaní. Je možné, že ji to přimělo upravit konec tohoto koncertu, ale Laura na toto téma nezanechala svědectví. Jeho syn však později napsal, že finále bylo poctou „poslední lásce hudebníka“.
Práce byla věnována jeho příteli Hanuši Wihanovi , violoncellistovi . Ale umělecký spor mezi oběma muži kvůli určitým revizím partitury a Trinchantem zpochybňuje zejména kadenci posledního pohybu.
K vytvoření došlo dne 19. března 1896v Londýně s Leem Sternem na violoncelle za doprovodu orchestru Filharmonické společnosti pod vedením skladatele.
Zahrnuje tři pohyby a jeho provedení trvá asi čtyřicet minut:
Instrumentace violoncellového koncertu |
Struny |
---|
1 sólové violoncello , první housle , druhé housle , violy , violoncella , kontrabasy |
Dřevo |
2 flétny , z nichž jedna hraje na pikolu 2 hoboje , 2 klarinety v A , 2 fagoty |
Mosaz |
3 rohy (2 v E, 1 v D) , 2 trubky v E , 3 pozouny , 1 tuba |
Poklep |
tympány |