Gabi Huber

Gabi Huber
Výkres.
Oficiální portrét, 2007.
Funkce
President of skupiny Liberálně-radikál (RL)
v Federálního shromáždění
1. st March rok 2008 - 29. listopadu 2015
Volby 18. prosince 2007
Předchůdce Felix gutzwiller
Nástupce Ignazio Cassis
Národní poradce
1 st December 2003, - 29. listopadu 2015
Politická skupina liberálně-radikál (RL)
Komise CAJ (2003-2015)
CJ (2003-2007)
CTT (2007-2015)
Předchůdce Franz Steinegger
Landamman z Uri
Červen 2002 - Květen 2004
Státní radní kantonu Uri
Červen 1996 - Květen 2004
( 7 let a 11 měsíců )
Legislativa 1996-2000
2000-2004
Člen Velké rady kantonu Uri
Červen 1988 - Květen 1996
Legislativa 1988-1992
1992-1996
Životopis
Rodné jméno Gabriela Alice Huber
Datum narození 29. února 1956
Místo narození Schattdorf ( Švýcarsko )
Státní příslušnost švýcarský
Politická strana PLR
Vystudoval University of Fribourg
Profese Právník a notář

Gabi Huber , narozen dne29. února 1956ve Schattdorfu ( původem z Altdorfu UR ) je švýcarský politik z kantonu Uri , doktor práv , člen Liberálně-radikální strany , národní radní v letech 2003 až 2015 , předseda skupiny PLR v komorách od roku 2008 do roku 2015.

Životopis

Gabi Huber se narodila Gabriela Alice Huber 29. února 1956v Schattdorfu , v kantonu Uri. Je dcerou Franze Hubera, podnikatele v oboru minerálních topných olejů v Altdorfu (UR) a Alice Huberové (rozené Huberové).

V letech 1969 až 1976 navštěvovala Kantonale Mittelschule Uri  (de) v Altdorfu, kterou provozuje mariánská komunita . V roce 1976 si pro studium práva vybrala univerzitu ve Fribourgu , kterou ukončila v roce 1980. V roce 1981 získala patent jako právník a notář v kantonu Uri. Následně studovala na Columbia University v New Yorku .

V roce 1982 se stala první ženou, která otevřela firmu na její jméno v kantonu Uri.

V roce 1990 získala titul doktora práv a obhájila diplomovou práci v oboru manželského práva.

Kromě své činnosti právníka a notáře byla v letech 1984 až 1995 zástupkyní mladistvého právníka pro kanton Uri.

Politické pozadí

Gabi Huber vstoupil do Uranské radikální demokratické strany v roce 1984.

Kantonální mandáty

Její první zvolený mandát je mandátem rady pro sociální pomoc ( „  Fürsorgerat  “ ) v Altdorfu, kde sedí meziLeden 1987 a Prosince 1993 a jehož předsednictví se ujala v letech 1992 a 1993.

Do Grand Conseil uranais ( „  Landrat  “ ) nastoupila v roce 1988 a do roku 1996 zde působila ve dvou zákonodárných sborech . Ve stejném roce se stala první ženou zvolenou za státní radní v kantonu, kde vedla finanční oddělení. V této funkci byla místopředsedkyní konference ústředních švýcarských vlád v letech 2000 až 2003 a předsedkyní konference ústředních švýcarských financí v letech 2001 až 2004.

V roce 2002 se stala Uri první ženou Landamman na dva roky . vKvěten 2004, opouští kantonální vládu uranu, kde ženskou reprezentaci nadále zajišťuje křesťanská demokratka Heidi Z'graggen .

Ve své kantonální kariéře je považována za průkopnici.

Mandát národní radě

Na federální politickou scénu vstoupila v roce 2003 , kdy byla první ženou zvolenou za národní radní kantonu Uri. Je nástupkyní Franze Steineggera . V lidové komoře působí do roku 2015. Je nepřerušovanou členkou Výboru pro právní záležitosti (CAJ), kterému předsedá meziprosince 2007 a prosince 2009. V letech 2003 až 2007 rovněž zasedá v Soudní komisi Federálního shromáždění (CJ), poté v Komisi pro dopravu a telekomunikace (CTT) od roku 2007 do konce svého funkčního období.

Byla znovu zvolena v letech 2007 a 2011.

v září 2014, oznámila, že se nechtěla ucházet o své místo v Národní radě pro federální volby 2015 a odešla z politiky.

DHS zachovala jako své hlavní činnosti přispět k reorganizaci systému finančního vyrovnání.

Vedoucí skupiny PLR v Chambers

the 18. prosince 2007Byla zvolena prezidentem z liberálně-radikální skupiny (RL) a následuje Felix Gutzwiller následujícího po druhém zvolení do Rady států . Oficiálně se ujala úřadu až počátkem března 2008, ale drží otěže skupiny od svého zvolení. Její kolegové ji považují za velmi důvěryhodnou osobu hrající inkluzivní roli, která ví, jak dělat kompromisy, ale v případě potřeby vést. Někteří pozorovatelé ji naproti tomu označují za plachou vůči lidem, které nezná, dokonce i bez humoru; při mluvení z pódia Národní rady však stále přitahuje pozornost.

Když byla buržoazní demokratická strana založena po zvolení Eveline Widmer-Schlumpfové za Christopha Blochera do Federální rady v roce 2007, tato strana (zatím) neměla parlamentní skupinu. Gabi Huber kategoricky vylučuje Graubündena nebo jeho Bernského kolegu Samuela Schmida z hledání místa ve skupině RL.

Když byl v roce 2008 zvolen Samuel Schmid, který nahradí Federální radu, slíbila, že skupina RL bude hlasovat pro zástupce UDC . Ueli Maurer nakonec nahradí Samuela Schmida.

V roce 2009, během kampaně, která měla ve Federální radě nahradit Pascala Couchepina , dala přednost tomu , aby na tomto postu zůstal Fulvio Pelli , tehdejší prezident PLR, a nezastával volby do Federální rady.

V roce 2013, když odsoudil spojenectví proti přírodě ( „  unheilige Allianzen  “ ) mezi PS a UDC, indikující 6 th revize pojištění invalidity .

V roce 2014 ji ocenil prezident PLR Philipp Müller jako významného vůdce skupiny ( „  hervorragende  “ ). Ve stejném roce jí Tages-Anzeiger připisuje kvalifikaci „Železné lady“ (v odkazu na Goldu Meirovou a Margaret Thatcherovou ) a sfingy . V roce 2016 Weltwoche také používá výraz „Železná lady“ .

Na konci své kariéry se mu připisuje, že během svého předsednictví ve skupině RL svařil hlasy PLR. Adrian Amstutz, jeho protějšek z UDC, říká, že spolu vycházejí dobře. Jiná média ji považují za drsnou vůči členům skupiny, kteří sledují své vlastní zájmy nebo zájmy lobby.

Ignazio Cassis po něm následuje jako prezident skupiny RL po federálních volbách v roce 2015 .

Pozice v rámci PRD a poté PLR

V letech 2006 až 2008 byla viceprezidentkou Švýcarské radikální demokratické strany.

Podporuje fúzi mezi PRD a Liberální stranou za vzniku nové strany: Liberálně-radikální strany .

V roce 2013 se vyslovila proti iniciativě Minder .

Za celé 48. zákonodárné období švýcarského Federálního shromáždění dosahuje skóre +2,2 v ročním barometru federálních poslanců, který provedl volební institut Sotomo ve středu vlevo od parlamentní skupiny. Jeho skóre se v následujících letech málo lišilo (+2,0 v roce 2012, +2,2 v letech 2013 a 2014).

Pověření

Od svého odchodu z politiky působila v několika správních radách, včetně představenstev Salines Suisses a UBS Švýcarsko . Je také členkou správní rady nadační rady Rega ,

Od roku 2016 je také členkou odborné komise ( „  publizistischer Beirat  “ ) NZZ . Jeho jmenování nastává po rezignaci Karin Keller-Sutter ze stejné rady.

Poznámky a odkazy

  1. (de) „Im Bundeshaus gibt es keinen guten Kaffee“ , 20. minutu ,2. října 2011(zpřístupněno 21. července 2021 )
  2. Alessandra Widmer ( Transl.  Laurence Margairaz), „  Gabi Huber  “ v historické Dictionary Švýcarska on-line, verze12. června 2019.
  3. (de) Gabi Huber, Ausserordentliche Beiträge eines Ehegatten: čl. 165 ZGB innerhalb der unterhaltsrechtlichen Bestimmungen (disertační práce), Fribourg, Universitätsverlag Freiburg,1990, 351  s. ( ISBN  3-7278-0693-1 , OCLC  882022642 ).
  4. „  Biografie Gabi Huberové  “ na webových stránkách Švýcarského federálního shromáždění .
  5. (de) Katharina Fontana, „  Geist statt Glamour  “ , NZZ ,3. března 2008, str.  11 ( ISSN  0376-6829 , číst online )
  6. (de) Associated Press , „  Uri schickt eine Frau in den Nationalrat  “ , na nzz.ch ,19. října 2003(zpřístupněno 12. září 2020 ) .
  7. (de) flj., „  Gabi Huber tritt nicht mehr an  “ , NZZ ,24. září 2014, str.  10 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  8. (de) „Es ist der richtige Zeitpunkt, um mit der Politik aufzuhören“ , na srf.ch ,24. září 2014(zpřístupněno 13. září 2020 ) .
  9. (de) Eva Matter Schaffner, „  Neue FDP-Fraktions-Spitze  “ , NZZ ,19. prosince 2007, str.  16 ( ISSN  0376-6829 ).
  10. (de) Christof Forster, „  Der Besteller, den Gabi Huber nie schreiben wird  “ , NZZ ,14. srpna 2015, str.  11 ( ISSN  0376-6829 , číst online )
  11. (De) Martin Furrer, Hansjörg Müller, Benedict Neff, Samuel Tanner, "  Die letzten Dinosaurier im Bundeshaus  " , na tagesanzeiger.ch ,13. března 2015(zpřístupněno 12. září 2020 ) .
  12. (de) Stefan Brühler, „  Widmer-Schlumpf ist zu gut  “ , NZZaS ,2. listopadu 2008, str.  8 ( ISSN  1660-0851 , číst online ).
  13. (de) Stefan Bühler a Markus Häfliger, "  " Zeit der Kuckucks-Bundesräte ist vorbei "  " , NZZaS ,16. listopadu 2008, str.  13 ( ISSN  1660-0851 , číst online ).
  14. (de) Heidi Gmür, "  " Mein Wunsch ist, dass Pelli Parteichef bleibt "  " , NZZaS ,16. srpna 2009, str.  8 ( ISSN  1660-0851 , číst online ).
  15. (de) Gabi Huber, „  Unheilige Allianzen von SVP und SP  “ , NZZ ,4. října 2013, str.  22 ( ISSN  0376-6829 ).
  16. (de) flj., „  Philipp Müller kandidiert für den Ständerrat  “ , NZZ ,30.dubna 2014, str.  12 ( ISSN  0376-6829 ).
  17. (de) Michael Hug, „  Die Eiserne Lady, die Sphinx  “ , na tagesanzeiger.ch ,16. září 2014(zpřístupněno 12. září 2020 )
  18. (de) René Zeller, „  Verfassunswidrig  “ , na weltwoche.ch ,12. října 2016(zpřístupněno 13. září 2020 ) .
  19. (od) Markus Schär, „  Lehren aus der Lektion  “ , na weltwoche.ch ,11. května 2016(zpřístupněno 13. září 2020 ) .
  20. (de) Michael Schoenenberger, „  Cassis folgt auf Huber  “ , NZZ ,21. listopadu 2015, str.  18 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  21. (od) Monika Rosenberg, „  Bündelung der liberalen Kräfte  “ , NZZ ,16. července 2008, str.  15 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  22. (de) Gabi Huber, „  Manager-Söldner als Ursache der Regulierungswut  “ , NZZ ,4. února 2013, str.  17 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  23. (de) Michael Hermann a Bruno Jeitziner, „  Parlamentarier-Rating - die Legislaturbilanz  “ , NZZ ,7. října 2011, str.  13 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  24. (de) Michael Hermann, „  Der neue Nationalrat zwischen links und rechts  “ , NZZ ,23. října 2012, str.  12-13 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  25. (de) Michael Hermann, „  Frauen links, Männer rechts?  " , NZZ ,26. listopadu 2013, str.  13 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  26. (de) Michael Hermann, „  Die Parteien sprechen mit einer Sprache  “ , NZZ ,25. listopadu 2014, str.  13 ( ISSN  0376-6829 , číst online ).
  27. Rega , „  organizace Notre  “ , na rega.ch (přístup 12. září 2020 )
  28. (de) „  NZZ erweitert publizistischen Beirat  “ , na nzz.ch ,28. června 2016(zpřístupněno 12. září 2020 )
  29. (od) Claudia Blumer, „  Wieder eine Freisinnige an der NZZ-Spitze  “ , na tagesanzeiger.ch ,28. června 2016(zpřístupněno 12. září 2020 ) .

Dodatky

Související články

externí odkazy