Goyescas (opera)

Goyescas
Subtitle: The 'Majos' in love
(Los Majos enamorados) Popis tohoto obrázku, také komentován níže Anna Fitziu  (in) , tvůrce role Rosario v roce 1916 Klíčové údaje
Druh Opera
N BER aktů Jeden (tři stoly)
Hudba Enrique Granados
Brožur Fernando Periquet y Zuaznabar

Původní jazyk		 španělština
Doba trvání (přibližně) Jedna hodina (verze bez dialogu)
Tvorba 28. ledna 1916
Metropolitní opera , New York

Postavy

Vysílá

Goyescas je opera o jednom dějství a tři výjevů ze strany Enrique Granados , na libreto podle Fernando Periquet y Zuaznabar , inspirované obrazy Francisco de Goya a stejnojmenné klavírní sady od stejného Granados, která měla premiéru v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 1916 .

Genesis

Po francouzské premiéře jeho klavírní sady Goyescas (v Salle Pleyel - Paříž -2. dubna 1914), Enrique Granados byl požádán pařížskou operou , prostřednictvím amerického klavíristy Ernesta Schellinga a také amerického barytonisty Emilia de Gogorzy (in) , aby napsal operu inspirovanou touto sadou, a tedy Goyovými malbami. Tvorba lyrického díla, dokončená v roce 1915 , byla původně plánována v Opéra Garnier (Paříž), ale první světová válka tento projekt zkrátila. Schelling znovu předložil operu generálnímu řediteli Metropolitní opery v New Yorku Giuliovi Gatti-Casazzovi , který se rozhodl naprogramovat její tvorbu, která proběhla za přítomnosti skladatele.  

Název práce

Tyto Goyescas nesou podtitul Los Majos enamorados „mladí milenci“ .

Název a podtitul názvu díla odkazují na malíře Francise Goyu, kterého Granados velmi obdivoval a od kterého se zde inspiruje.

"Jsem zamilovaný do Goyovy psychologie, jeho palety, jeho osoby, jeho múzy, vévodkyně z Alby , argumentů, které měl se svými modely, jeho láskami a vztahy." Tato bělavá růžová tvář, která kontrastuje s černým sametem; tato podzemní stvoření, perleťové a jasmínové ruce spočívající na růžencích mě posedly “

S termínem „Goyesque“ , to Majos - krásný, mladý a silný - jasně odkazuje na díla Goya, který namaloval hojně tyto šlechtice oblečený ve stylu lidí, stejně jako populární zvyky reinvestovaného aristokracií Madridu. , zejména býčí zápasy.

Tento název naznačuje, že stejně jako Goya a jeho majos i Granados opakovaně používá populární melodie k ušlechtilé hudbě.

Některé scény jsou jasně inspirovány Goyovou prací jako celkem, od jeho tapisérských kreslených filmů ( Le Pantin , Le Militaire et la Dame , La Dispute à la Venta nueva ), scén pošetilostí a čarodějnictví ( Le Sabbat des sorcières ) až po černé obrazy ( Duel au club , Une manola: Léocadie Zorrilla ).

Argument

Madrid , kolem roku 1880 , během populárního festivalu.

Tvorba


Originální obsazení

Čísla

Tabulka ITabulka IITabulka III

Diskografie (výběr)

Kino adaptace

Související články

externí odkazy

Poznámky a odkazy

  1. Pravděpodobně v této poslední větě odkazuje na Majase na balkóně a Maju a Celestinu na balkóně
  2. Díky své stručnosti byla tato opera během pěti představení nabídnuta s další krátkou operou. To znamená, že premiéra Goyescas byl spojen s Pagliacci podle Ruggero Leoncavallo (režie stejné Gaetano Bavagnoli, s Enrico Caruso ).
  3. Enrique Granados tragicky zemřel (viz článek o skladateli) necelé tři týdny po posledním uvedení jeho opery.
  4. Goyescas byla první operou uváděnou v Metropolitní opeře v New Yorku ve španělském jazyce.
  5. Kostýmy při tvorbě jsou také inspirovány obrazy Goyi.
  6. S premiérou Goyescase debutovala Anna Fitziu v newyorské Metropolitní opeře.
  7. Tato instrumentální mezihra zůstává dodnes nejslavnějším úryvkem, provedeným a zaznamenaným, včetně různých úprav, opery.
  8. Průvodní brožura k tomuto CD přeložená do francouzštiny je jedním ze zdrojů pro tento návrh článku.